čtvrtek 1. listopadu 2018

Váha inkoustu




Dvě ženy od sebe dělí několik století. Kdyby se znaly, měly by si co říct? Životní cesty Ester a Helen se proplétají v této neobyčejné knize čítající úctyhodných šest set stran.

Helen Wattová, profesorka historie, dostává  na počátku milénia zajímavou zakázku od svého bývalého studenta. Má prozkoumat staré židovské rukopisy, které muž nalezl při rekonstrukci domu. Helen si k práci přizve mladého amerického studenta Aarona, jemuž se nedaří napsat disertační práci. Stárnoucí, unavená životem i Parkinsonovou nemocí, musí Helen snášet poměrně sebevědomého Aarona a zároveň čelit konkurenčnímu týmu badatelů, který má o rukopisy také zájem.

Historická linie zasazená do 17. století sleduje Ester Velasquezovou, Židovku s portugalskými kořeny prchající před inkvizicí. V Londýně, městě plném nástrah zůstává sama bez rodiny. Ujímá se jí slepý rabín, u něhož Ester pracuje jako písařka. Mladá žena je velmi chytrá a bystrá, svět inkoustu a knih jí učaroval. Ale co budoucnost? Aby se měla dobře, musí se vdát. Jenže jako vdaná žena se zase nesmí věnovat své vášni. Existuje pro ni řešení?

Váha inkoustu spojuje nejen dvě naprosto odlišná historická období, ale také osudy žen, které si svou nezávislost musely vybojovat samy. Nejvíce mě bavila linie Ester, jež nabízí pohled do života středověké ženy. Poznáváme židovskou kulturu, svět, v němž žena má jisté jen jedno. Narodila se proto, aby se stala manželkou a matkou a striktně dodržovala zákony své obce. Helen má jako moderní emancipovaná žena daleko větší prostor pro svůj rozlet, ale i ona naráží na barikádu, oddělující ji od světa, do něhož se jako mladá zamilovala. Helen totiž není rodilá Židovka, ale judaismu propadla.

Nečekejte však příběh ve stylu Barbary Erskinové nebo Barbary Wood, které také umně propojují historii se současností. Zatímco ony se zaměřují spíše na romantiku, Váha inkoustu je hutné, po jazykové a stylistické stránce propracované dílo, jež brousí i do vod filozofie, aniž by působilo nabubřele a příliš učeně.

Autorka Rachel Kadishová se hlásí ke svým židovským kořenům, jimž vzdala hold právě touto knihou. Kromě spisovatelské profese působí jako profesorka tvůrčího psaní.
Právě její vybroušený styl psaní, smysl pro detaily a umění vykreslit atmosféru konkrétního okamžiku, činí z Váhy inkoustu nevšední literární počin, k čemuž přispěl i překlad Zory Freiové.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

2 komentáře:

  1. Teda! To zní jako něco, co je přesně pro mě. Kniha mi zatím unikala, teď o ní slyším poprvé, ale určitě si ji přečtu.Na ty hodně propracované věci si potrpím. Není to na denní čtení, ale jednou za čas je neskutečně příjemné přečíst si nějaký jazykově a stylisticky zajímavý skvost. Díky za doporučení!

    OdpovědětSmazat
  2. Není zač, snad se bude líbit. Byla jsem tím mile překvapená.

    OdpovědětSmazat