čtvrtek 12. září 2013

Arabská žena




Osmnáctiletá Dorota žije s matkou v malém polském městečku. Na oslavě svých osmnáctin se seznámí se sympatickým mladým mužem. Vše by bylo v pořádku, kdyby nápadník nebyl muslim. Pro katolické Polsko něco nemyslitelného. Dorota nedbá výhružek matky ani nepřející společnosti a Ahmeda si vezme za muže. Nic jiného jí ani nezbývá, se svým snoubencem otěhotněla.  Ahmed v Polsku nenachází uplatnění, rodina proto odjíždí do Lybie, kde chce začít lepší život.  V rodné zemi se z milujícího manžela stává despota a tyran, který se drží tradičních práv mužů. Dorota žije obklopená početným příbuzenstvem. Chybí jí soukromí, velkým problémem jsou i kulturní rozdíly.  Rozhodne se vrátit do Polska, ale je znovu těhotná.

V září 2001 dojde k teroristickým útokům v USA a život Doroty i jejich blízkých se obrací vzhůru nohama. Z manžela se vyklube náboženský fanatik a svou ženu, která se pokusí uprchnout, prodá do otroctví…
Obvykle knížky z arabského prostředí nevyhledávám. Moje seznámení s touto kulturou mi zprostředkovala kultovní kniha Bez dcerky neodejdu a to mi bohatě stačilo. Sem tam přelouskám knihy českých nebo slovenských autorek, které si vzaly cizince a po přečtení konstatuju, že komu není rady, tomu není pomoci. Proč to ty holky dělají????
Jenže na Arabskou ženu se nám najednou začaly množit dotazy a rezervace, tak jsem si ji, když byla volná, půjčila. Navíc je to fikce, ne autorčin osobní příběh (doufám ;-)). Dvacet let žila v arabském prostředí, takže asi ví, o čem píše.
Každopádně hlavní hrdinka Dorota byla pořádná dorota. Docela nesympatická, naivní, před činy svého muže zavírala oči, aby dopadla jak dopadla. Ani vztah s matkou, katoličkou, kterou opustil muž a tak veškerou lásku dala své dceři nebyl ideální. Vznikalo mezi nimi mnoho nedorozumění, neuměly si promluvit. Když matka přijela za Dorou do Libye, neuměla vyjádřit strach, že o dceru přijde úplně, a tak mezi nimi vznikl docela ošklivý komunikační šum.
Co se týče stylu, je román napsaný čtivě, dialogů je tam docela dost, je psán v ich formě - vyprávění Doroty, takže působí hodně autentičně.

Žádné komentáře:

Okomentovat