Hokej v knihovně

Jo jo, i my v knihovně jsme hokejoví fanoušci. Včera, při veledůležitém zápase s Finy jsem měla odpolední. O hokej jsem přijít nechtěla, takže jsem našla na netu online přenos a s kolegyní jsme sledovaly naše hochy v akci.
Kupodivu, čtenáři chodili, některé hokej nebaví, jiní se nás ptali, jaké je skóre a nakukovali přes pult na monitor. Jak toto jindy nesnáším, tak včera jsem byla velmi shovívavá a monitor jsem ochotně natáčela dle potřeb čtenářů.
Dneska přišel pán, který chtěl vědět, koho zranil Dominik Hašek při posledním finálovém zápase na ZOH v Naganu v roce 1998. Kdo si pamatuje vítězný gól, který naši vsolili do ruské branky, určitě si vybaví i Dominika Haška, ten v euforii vyrazil směrem ke svým spoluhráčům a přitom vyhodil hokejku do vzduchu. No a milý náš návštěvník potřeboval vědět, koho to tenkrát ona hokejka trefila. V knize o ZOH v Naganu byl jen neurčitý obrázek, informace žádná, tudíž jsem povolala internet.
Vy už taky nevíte jak to bylo? Tak koukejte ;-)

http://www.youtube.com/watch?v=xa0gvq9d054


No a kdo nepozná zraněného hráče, nápověda tady:


Ještě nic? Číslo dresu 32 a iniciály RŠ ;-) A víc nepovím :-)

Když se voda zlobí...

řeka Olše

".....zjara ledy tály, přišly povodně. To jste milé děti přišly o hodně."
Dovolila jsem si citovat část básničky mého oblíbeného Jaromíra Nohavici. Ale věřte, do smíchu mi nebylo. Dokud jsem neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, co dokáže voda napáchat.
Povodně v roce 1997 se mě dotkly jen letmo. Měla jsem tehdy čerstvě po maturitě a chystala jsem se s kamarádkou do Prahy na muzikál. Musely jsme tehdy jet autobusem. To bylo jediné omezení, které se mě přímo týkalo.

řeka Olše

Letos to bylo jiné. Bydlíme v obci, která byla jednou z dosti postižených, ač se o ní mluvilo pouze jeden den :-/.
Naštěstí se nám voda do domu nedostala, "zůstala stát" na zahradě. Jediná pohroma byl urvaný drát elektrického vedení, což nám vyneslo dva dny "all inclusive u maminky" ;-).

řeka Olše

pohled z okna

Naštěstí voda začíná opadat, už se nemusíme vracet domů přes Polsko. Jen chudáci fotbalisti nemají kde hrát, z hřiště jdou vidět jen opěrky laviček.
Všechny věci, které jsme pro jistotu vystěhovali na půdu, jsem už snesla zpátky, sice pořád drobně mrholí, ale věřím a doufám, že voda si své už vybrala a nechá nás na pokoji.

Škola noci

A nedám si s tou upířinou pokoj!!! Na dětském oddělení jsem uzmula dvě žhavé novinky ze série Škola noci. Názvy Označená a Zrazená ve mě sice evokovaly příběhy muslimských utiskovaných žen, ale opak je pravdou.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá americká studentka Zoey Redbirdová, která se právě rozchází s problematickým přítelem Heathem, řeší problémy s matkou a jejím novým manželem, se kterým se vzájemně nesnášejí. Zoey ho soukromě nazývá tupčím, což hovoří za vše. Do toho se jí dostává "cti", když se stane označenou, což znamená, že se právě začíná měnit v upíra. Označená se nazývá proto, že se jí na čele objevuje vytetovaný srpek měsíce, který bývá u dospělých upírů lemován různými jemnými vzory. Její rodiče změnu nesou velmi těžce, vinu dávají samotné Zoey a jejímu stylu života a nenechají si vymluvit, že označený může být kdokoli ze společnosti. Dceru zavrhují, velkou oporou Zoey zůstává její babička.
Zoey nastupuje na upíří střední školu - Školu noci. Tam potkává nové přátele a sokyni v lásce i studiu. Zoey je totiž mimořádně nadaná a dokáže vládnout všem živelným vlivům: zemi, vodě, ohni i větru. Také její znamení je jiné než u ostatních upířích mláďat, Zoey přibývají další tetování v obličeji i na těle, což znamená, že je opravdu jedinečnou a vyvolenou.
V druhém díle se Zoey připravuje na roli předsedkyně elitního školního výboru, bojuje s láskou k bývalému příteli Heathovi a náklonností ke spolužákovi Erikovi a zvyká si na život ve Škole noci. Poklidným životem maloměsta však otřese zmizení středoškolského fotbalisty, kterého posléze najdou mrtvého. Podezření z vraždy padá na upíry. Zoey se podaří proniknout do spleti intrik, spolu se svými nejbližšími se ocitá ve smrtelném nebezpečí...
Uff, napínavé čtení, druhý díl lepší než první, a tak netrpělivě čekám na třetí. V USA má Škola noci velký úspěch, vyšlo tam zatím šest nebo sedm dílů, máme se tedy na co těšit ;-)

Time out

Pokračování románu Třetí poločas. Po smrti manželky Carmen se Stijn bezhlavě vrhá do víru nočního života, aby zapomněl na bolest a žal. Zároveň se snaží dodržet slib, který své ženě dal, že se bude starat o jejich dcerku. To se mu příliš nedaří, stále více se propadá do hlubin svého smutku, který se snaží přebít večírky, drogami a sexem s náhodnými známostmi.
Také se schází s Roos, kterou poznal během Carmeniny nemoci, v této době mu byla velkou oporou.
Aby si utřídil myšlenky a srovnal se s životní situací, vyráží s dcerou Lunou na dlouhou dovolenou. Nejprve mají namířeno do Thajska, kde je doprovází Roos, zde však Stijn začíná pochybovat o jejich vztahu a cítí velké výčitky, že se s Roos scházel ještě za manželčina života. Zazlívá jí, že v podvádění Carmen nebyl jen sex, ale především city. Proto se s Roos rozchází, a s dcerkou míří do Austrálie, kde si pronajímá karavan. Má plán tuto zemi procestovat. Během putování Stijn a Luna zažívají různá tragikomická dobrodružství, které jsou líčeny typickým autorovým černým humorem.
Stijn se díky své malé dcerce učí mít někoho rád a zjišťuje, že mu Roos velmi chybí.
Ani v tomto románu nechybí popisky kamarádů a různých míst, které jsou v knize opět graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Autor v knize využívá bohatou studnici citátů ze svých oblíbených knih, které jsou zakomponovány přímo do textu. Ten je o to autentičtější, že se v něm během australského dobrodružství objevují věty v angličtině.
Román Time out je opět přepisem autorových zážitků, otevřený, cynický, lehce šokující, ale s optimistickým závěrem.