Když se voda zlobí...

řeka Olše

".....zjara ledy tály, přišly povodně. To jste milé děti přišly o hodně."
Dovolila jsem si citovat část básničky mého oblíbeného Jaromíra Nohavici. Ale věřte, do smíchu mi nebylo. Dokud jsem neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, co dokáže voda napáchat.
Povodně v roce 1997 se mě dotkly jen letmo. Měla jsem tehdy čerstvě po maturitě a chystala jsem se s kamarádkou do Prahy na muzikál. Musely jsme tehdy jet autobusem. To bylo jediné omezení, které se mě přímo týkalo.

řeka Olše

Letos to bylo jiné. Bydlíme v obci, která byla jednou z dosti postižených, ač se o ní mluvilo pouze jeden den :-/.
Naštěstí se nám voda do domu nedostala, "zůstala stát" na zahradě. Jediná pohroma byl urvaný drát elektrického vedení, což nám vyneslo dva dny "all inclusive u maminky" ;-).

řeka Olše

pohled z okna

Naštěstí voda začíná opadat, už se nemusíme vracet domů přes Polsko. Jen chudáci fotbalisti nemají kde hrát, z hřiště jdou vidět jen opěrky laviček.
Všechny věci, které jsme pro jistotu vystěhovali na půdu, jsem už snesla zpátky, sice pořád drobně mrholí, ale věřím a doufám, že voda si své už vybrala a nechá nás na pokoji.