Šťastné a veselé

Království nevinnosti

Judy je čtyřicet tři let, s rodinou žije v malém americkém městě a pracuje jako učitelka malých dětí ve waldorfské škole, která je známá alternativním způsobem výuky. Judy je nespokojená se svým životem, její manžel se věnuje kariéře a Judy má pocit, že je zanedbávána. Také děti ji nepotřebují, žijí si svůj život. A tak se nikým nepochopená Judy, která se ještě navíc musí smířit se smrtí nejlepší kamarádky, upne na spolužáka svého syna, šestnáctiletého Zacha. No, upne...rovnou s ním prožije románek. 
Všechno začne tím, že Judy má společně se Zachem spolupracovat na jednom školním projektu. Judy má díky zaneprázdněnému manželovi nedostatek sexu a Zach se zase musí srovnat s novou situací v rodině. Museli se přestěhovat, protože jeho matka měla aféru s jiným mužem a tímto způsobem se s ní chtěla vyrovnat. Navíc čeká dítě. Stačilo tedy málo a mezi Judy a Zachem přeskočila jiskra.
Sledujeme vývoj vztahu Judy a Zacha. Oba jsou jím pohlceni, ale kupodivu je to zrovna mladičký student, který si uvědomí, že vztah se starší ženou, která je ke všemu ještě i jeho učitelkou, je velkou chybou. Když chce aférku ukončit, u Judy nenachází pochopení, ta je Zachem natolik zaslepená, protože jí připomíná dávného kamaráda z dětství. A nechce se ho vzdát... Zach se zmítá mezi vášní, která ho k Judy táhne a výčitkami svědomí, ale ani on sám není schopen vztah ukončit, vždycky převládne chuť na sex. Román má šokující vyústění, které přibližovat nebudu, stojí za to knihu přečíst.
Román je vyprávěn střídavě v první osobě (Judy) a třetí osobě (Zachova linka příběhu). Prolíná se zde současnost s minulostí, ve které sledujeme Judy jako malou holčičku vyrůstající v Německu. Odtud si nese životní trauma, které ji poznamenalo.

Když jsem knihu dočetla, byla jsem velmi rozpolcená. Ne příběhem nebo stylem psaní, román je napsán velmi čtivě, dostalo mě samotné téma. Kontroverzní vztah učitelky a žáka nutí čtenáře přemýšlet. I já jsem se pořád k celému příběhu musela vracet. Co se týče hlavních hrdinů - už dlouho mi hrdinka nebyla tak nesympatická jako právě Judy. Ze začátku to ještě šlo, dokonce jsem ji i trochu chápala - nespokojená žena se nechala oblouznit mladým studentem. Jenže potom, když už to chtěl Zach ukončit a ona ho vydírala sexem, protože věděla, že tomu mladý nažhavený muž neodolá, jsem si říkala, že je, s prominutím, blbá a nezodpovědná. Taky mi vadilo, jak si pořád na svůj život stěžovala, nedokázala z něj vytěžit nic pozitivního. Navíc ten konec, který je opravdu dosti šokující, sympatiím nepřidá...

Ale dost už, doufám, že jsem čtenáře aspoň trochu navnadila, téma, kterým se kniha zabývá, jsem ještě v literatuře nečetla a myslím, že je to téma zajímavé, i když rozporuplné. Právě to dělá román čtivým. Docela by mě zajímalo, jak se na vztah Judy a Zacha budou dívat jiní čtenáři, hlavně, co řeknou na Judy samotnou. 
Román můžu doporučit všem, kteří čtou rádi psychologické romány.

(Za recenzní výtisk děkuji bux.cz)

Hunger games - Síla vzdoru

Reality show pokračuje, Hunger games vrcholí. Katniss přežije speciální ročník her, jenže nemá tušení, co je s Peetou. Hry totiž neskončily klasickým způsobem, ale vzpourou proti prezidentu Snowovi. 
Katniss je spolu s ostatními rebely, svou matkou i sestrou Prim v Třináctém kraji (ano, opravdu existuje!) trne strachy, protože netuší, co je s Peetou. Ten zůstal na "druhé straně barikády", prezident Snow ho drží v zajetí.
Obyvatelé Třináctého kraje žijí v podzemí, kde je všechno precizně řízeno čipy. Katniss s Hurikánem se mohou občas vydat na lov. Je to nejen jejich rituál, ale také jim pobyt v lese, na čerstvém vzduchu, pomáhá přežít.  
Katniss si pořád dokola opakuje svou mantru: "Jmenuji se Katniss Everdeenová. Je mi sedmnáct let. Pocházím z Dvanáctého kraje. Byla jsem splátkyní v Hladových hrách........." a neví, co má dělat.
Souhlasí s nápadem, že se stane reprodrozdem a natočí proklamy, které by měly rebelům pomoct se vzpourou proti Kapitolu. Ale v hloubi duše o tom přesvědčená není. Navíc její proklamy Peetovi spíše škodí. Prezident Snow ho mučí tak, že mu pozmění pamět a Peeta si o Katniss myslí, že ho zradila.
Tentokrát žádné souboje v aréně nebudou, ale i tak poteče krev a bude "krucho", jak se u nás říká. (krucho = těžko).
Chystá se svržení prezidenta Snowa, které má Katniss podpořit. Jak se rozhodne? Učiní jedno překvapivé rozhodnutí, ale to prozrazovat nemůžu.
Myslím, že je dobře, že tímto dílem série skončila, další by už byl asi jen nastavovanou polívkou. Poslední kapitola mi trochu připomněla závěr posledního Harryho Pottera, kdy se s hrdiny potkáváme po dvaceti letech.
Nějak podobně Hunger games uzavřela i její autorka a je to podle mě jen dobře, jakkoliv se mi celá trilogie líbila, myslím, že další díly by jí jen uškodily. Každopádně stojí za přečtení i zamyšlení. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Hunger games - Vražedná pomsta

Hladové hry skončily a nemají jednoho, ale rovnou dva vítěze. Oba jsou z jednoho kraje (kraj dvanáctý) a jsou to...Katniss a Peeta. Ano, oba najednou. Jenže za jakou cenu? Zdánlivě je vše v pořádku. Oba díky vítězství zabezpečili své rodiny, mají peníze a žijí v blahobytu, jenže nic není tak růžové, jak na pohled vypadá. Katniss i Peeta se trápí a nemůžou se vyrovnat se svými mnohdy děsivými zážitky z arény. Katniss před sebou pořád vidí malou Routu, kterou si velmi oblíbila, její smrt ji pořád pronásleduje.
Život jde však dál, Katniss s Peetou jezdí po jednotlivých krajích v rámci Turné vítězů. 
Atmosféra začíná houstnout, lidé se bouří a to se prezidentu Snowovi ani za mák nelíbí. Hádejte, kdo bude splátcem v dalším speciálním ročníku Hladových her? Katniss a Peeta, i když by si správně měli užívat svého vítězství a připravovat se na trenérství.
Hladové hry tedy začínají a jde opravdu do tuhého. Koho si Katniss vybere za spojence?
Druhý díl Hunger games je ještě napínavější než jednička. Máme větší možnost blíže poznat Hurikána a zjistit, že Haymitch není jen ochlasta první třídy, ale docela chytrý a inteligentní člověk :-).
Stejně jako v Aréně smrti se celým příběhem prolíná vztah Katniss a Peety, který je do ní opravdu zamilovaný. Katniss není pevně rozhodnutá, komu patří její srdce. Je to právě Peeta nebo věrný Hurikán?
I tento díl se mi četl velmi dobře, napětí graduje a není nouze o dramatické chvíle. 
Jak bude příběh završen? Má Katniss vůbec naději na přežití? Tak to si musíte přečíst třetí, závěrečný díl celé trilogie.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Vzkaz v láhvi

Oddělení Q pro „odložené případy“ dánské policie, kterému velí inspektor Carl Morck, se zabývá poněkud zvláštním případem. Ze Skotska k nim míří podivný nález – láhev s nerozluštitelným vzkazem. Carl se svým pomocníkem Asadem a podivnou asistentkou Rose mají co dělat. Když doplní chybějící písmena, zjistí, že se jedná o případ, který se táhne několik let. Z dánských rodin, které se hlásí k různým náboženským skupinám nebo sektám, mizí děti. Jenže jejich rodiny tyto únosy nikdy nenahlásily… proč?  Když zmizí další dvě děti, čas se krátí a Morck, který má spoustu starostí i v osobním životě, má co dělat, aby se svým týmem případ vyřešil. Kromě ztracených dětí je tu i jeho ochrnutý kolega Harry, vůči kterému Carl cítí výčitky svědomí a bere si ho z ústavu k sobě domů. Nepřidává mu ani jeho bývalá žena, která chce vyplatit svůj podíl z bytu. Do toho jim Rose oznámí, že potřebuje volno a místo sebe pošle do práce svou sestru Yrsu. Také Asad skrývá nějaké tajemství…K tomu všemu únosce dětí, který je velmi rafinovaný a policie je na něj krátká.

Čtenář má možnost sledovat také samotného únosce a vraha, jeho pohnutky, myšlenkové pochody. Vede rodinný život s manželkou, která žije v nevědomosti, i když díky určitým indiciím začíná něco tušit, proto jí jde o život.

Tahle kriminálka, i když místy dost smutná, se čte sama. Oddělení Q s Carlem Morckem má mé sympatie, hlavně Asad, který, jak jsem už napsala, má nějaké tajemství. V této knize ho Carl neodhalil, takže jsem zvědavá na další případ, kde už ho snad prozradí. 

Biblioperličky

Měli jsme v knihovně zase veselo :)

Rozhovor s nově přihlášeným mladíkem:
"Tak copak jste to chtěl objednat?"
"Moliériho. Lakomce." :))))

Přišel pán na internet. Že bude i tisknout. Dávám mu papíry, odchází k PC.
Dává papíry do tiskárny: "Budu tisknout".
Najednou je vytahuje z tiskárny ven: "Nebudu tisknout.".
Papíry do tiskárny: "Budu tisknout."
Z tiskárny ven: "Nebudu tisknout." 

Já: "Říkal jste, že budete tisknout."
Pán: "Tak jo, budu.".
Příště budu dávat papíry i se sedmikráskami....mám tisknout, nemám tisknout... :)

"Prosím vás, od Jerome Klapka Jerome Pan Kaplan má třídu stále rád, nemáte?"
"To je jiný autor...Leo Rosten."
"No jo, Rosten. Sorry." :))))))

"Prosím vás, já bych se chtěla naučit s tím počítačem, jak to máte pro ty seniory, bo si chci koupit ten laptop. A chci si na něm chytat písničky a pouštět si je. Bratr to umí, sestra to umí, jenom já ne."
Proběhlo přihlášení do kurzu - volné místo až v prosinci.
"Jo, tak jo. A to si musím potom ten laptop koupit? A ten internet taky?"
:))))

 - konverzace ze strany seniorky proběhla v našem místním nářečí „po naszymu“ - kdo znáte, zkuste si představit, já to neumím napsat ;-)

"Prosím vás, co je to ten výměnný fond?"

"To jsou knížky, které jsou střídavě na našich pobočkách a v knihovnách v okrese. Vždycky na půl roku."

"Aha. Já myslela, že je to kniha za knihu. Půjčím si a donesu na výměnu."

:) Fakt to k takovému vysvětlení svádí :)

Dotaz dne: "Teraz je rok 2013?" (Dotaz položen 29. 10. 2012)

Dotaz dne: "Dobrý den...je dneska otevřená počítačovna?"

"Dobrý den, kde máte snář? Zdál se mi fakt kurevský sen". Nu, i takoví nás navštěvují. 

Snědla dětem sladkosti

Martina Formanová svou autobiografií volně navazuje na předchozí dílo Skladatelka voňavého prádla. Tentokrát čtenářům přibližuje svůj svět vdané ženy, matky a také dcery. Po boku svého muže, režiséra Miloše Formana, žije spokojeně v Connecticutu. Jejich dva synové, dvojčata Andy a Jim, chodí do školy. Martině s domácností pomáhá její maminka. Autorka s humorem sobě vlastním popisuje běžný rodinný život. Máme možnost poznat Miloše Formana i s jeho typickým životním stylem, roztomilou češtinu obou chlapců, či někdy přehnanou starostlivost spisovatelčiny maminky. Martina Formanová vtipně glosuje události, které se u nich doma dějí, jakož i současnou americkou společnost, ve které se Formanovi pohybují. Chvíle spokojenosti jsou střídány strachem, když Martina čeká na výsledky lékařského vyšetření.  Z celé knížky je poznat, že si autorka na své rodině velmi zakládá, dobré vztahy jsou pro ni ze všeho nejdůležitější. Četla jsem před lety Skladatelku voňavého prádla, a tak jsem byla zvědavá, jak se Martinin život za velkou louží vyvíjel.