Lázeňská manželství

Zastupovala jsem zase za kolegyni v lázeňské knihovně, užívala si pohody, klidu a milých pacientů. 
Shodou okolností ten den v jedněch novinách vyšel článek o tom, jak vznikají lázeňská manželství. Pacienti v reálném životě mají své zákonité protějšky, vedle nich však mají i lázeňské partnery, se kterými se scházejí pravidelně, a jejich vztahy jsou pak nazývány právě lázeňská manželství.
Při návštěvě naší knihovny se baví dva - on a ona, náhodou se sešli u počítačů.
Jejich rozhovor stojí za zaznamenání, kdoví, možná v takové manželství vyústil. :-)

Jak se (asi) rodí lázeňská manželství: 


Ona: "Já jedu zítra na výlet."
On: "Já taky, to se tam uvidíme."
Ona: "A že jste byl včera v divadle?"
On: "No byl, vy taky?"
Ona: "Já jsem si vás všimla v tom obleku."


A pak jsem raději vypnula příjem :-)

Biblioperličky :)

Po kopírování: "A ještě obálku, zadarmo..nemáte?"

Jedna naše 78letá čtenářka nám líčí zážitky z ordinace: "Přijdu takhlenc k očnímu...a těch malejch spratků obrejlenejch co tam bylo.." Natrefila na kontrolu oční školky :)))


‎"Máte, prosím vás, Revizora od Tolstého?"
"Od Gogola ;-)"
"Jo, vlastně!!! Tak proto jsem ho nemohla nikde najít!!!" :-))


Dotaz dne: "Prosím vás, prodáváte tady oplatky?"

Jeden velmi čerstvý dotaz: 
"Prosím vás, kde by se tady dal půjčit monitor?" :))))


Několik zajímavých dotazů z poslední doby:
"Dokázala byste mi říct, kolik stojí taxík z Těšína do Karviné?"
"Kde si v Karviné můžu koupit polštářek pod hlavu?"
Pán na netu si našel mapu Havířova, jednu konkrétní ulici a volá na mě: "Prosím vás, představte si tu ulici v reálu a řekněte mi, jak se dostanu k obchodnímu domu Elán."


Dnešní perlička: "Prosila bych nějakou knížku, aby tam byla láska, romantika a trochu erotiky. Ať si o tom aspoň počtu." :))))


Dnešní perla dne: "Jéžišmarjá, vy tu máte takovou zimu, že byste zasloužila jako příplatek flašku rumu." :))) 

Mladý čtenář chce doporučit nějaké fantasy. Všechno, co mě napadlo, bylo rozpůjčované. Říkám mu: "A co King? Znáš?" "Jo, to je ten, co napsal Letopisy Narnie."
"Ale ne, ten je nenapsal." 
"No jo, vždyť těch Kingů bylo vlastně víc."
Pak si klučina vzpomněl, že Narnii napsal C. S. Lewis :)

Je možné, aby si knihovnice spletla Hrabala se Smoljakem & Svěrákem? Je. Místo Příliš hlučné samoty se mi vybavil název díla Na samotě u lesa :D:D:D. I mistr tesař se utne. :-)

Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Vee je sedmnáct let, žije s mladší sestrou Mattie a otcem, který pracuje jako lékař a na své dospívající dcery nemá příliš mnoho času. Matka dívek zemřela, když bylo Vee dvanáct let. Dívka se tak musí sama potýkat s problémy běžného teenagerského života. Je tady však ještě jedna věc. Vee trpí narkolepsií, kterou zdědila po své matce. Laicky řečeno, když to na ni přijde, a je jedno kde, usne a spí. Během spánku se Vee ocitá v tělech jiných lidí. Jednou se octitne v těle vraha. Jeho očima se právě dívá na svou mrtvou spolužačku a kamarádku své mladší sestry. Vrah smrt naaranžoval jako sebevraždu. Protože mrtvá dívka měla osobní problémy, všichni této verzi věří. Jediná Vee zná pravdu, ale nemůže ji nikomu říct, protože by se jí všichni vysmáli. Celou školu ovládl strach, další dívka je nalezená mrtvá a protože i ona patřila do okruhu přátel Mattie, má Vee o svou mladší sestru vážné obavy. Přemýšlí, jestli má po vrahovi pátrat sama nebo vyšetřování nechat na policii.
Tento příběh je první ze série Děsivé splynutí. Je to psychothriller pro náctileté, trochu mi připomněl kdysi oblíbené Stopy hrůzy.:-)
Je fakt, že jsem měla dva tipy na vraha a ani jeden mi nevyšel, i když jsem byla hodně blízko. A to mám na thrillerech ráda, když autor dokáže čtenáře rafinovaně navést na falešnou stopu. Co se mi na tomto románu líbilo, byly vzpomínky na zemřelou matku. Tedy způsob, kterým Vee vzpomínala - pouštěla si matčina oblíbená CD (muzika hudebního stylu grunge je blízká i mně, proto jsem zaplesala, když byla v knížce zmíněna má oblíbená kapela Pearl Jam). Co se mi nelíbilo - přílišná volnost obou sester, která pramenila z pracovní vytíženosti jejich otce. Takže mladší sestra (15 let) vesele pila alkohol a pařila na večírcích. Nemají v USA pití povoleno až od 21 let? Doufám, že si z toho mladí čtenáři nebudou brát příklad :-). 
Tato kniha je určena především náctiletým milovníkům napětí, tentokrát není hlavní hrdinka ani upírka, vlkodlačice či cyborg, ale obyčejná dívka s neurologickou poruchou - dobrý nápad a osvěžení po všech těch nadpřirozených bytostech. 
Podle mě se povedla i obálka, líbí se mi "ošoupanost" na okrajích. Kapesní formát ocení čtenáři, kteří neradi sahají po těžkých bichlích nebo jsou zvyklí číst v dopravních prostředcích.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Erebos. Hra, která zabíjí

Kniha pro mládež (a dle anotace nejen pro ně), která svou úžasnou obálkou láká do světa oblíbených počítačových her. Jelikož jsem "zamlada" byla velkou hráčkou, a během těhotenství jsem projela celého Maxe Paynea, už z nostalgie jsem po této slibně vypadající knize sáhla. Autorka čtenáře zavádí do Londýna (mého oblíbeného města - to jsem si při čtení libovala :-)).
Student Nick už delší dobu pozoruje, že jeho spolužáci se nějak divně chovají, dávají si mezi sebou cédečka, o kterých se s nikým nechtějí bavit a mívají časté absence ve vyučování. Rád by přišel celé záležitosti na kloub, jenže jemu pořád nikdo nic nedává.
Ale i Nick se dočká a jednoho dne drží v ruce CD s nápisem "Erebos". V uších mu zní slova spolužačky, od které hru získal: "Nikomu nesmíš o této hře říct, ani ji někomu dát, aniž bys byl vyzván. A hrej vždy sám, nikdo tě nesmí vidět."
Ani tyto podivné příkazy Nicka od hraní neodradí, hned jak přijde ze školy domů, pouští počítač a nahrává hru...
Hraní Nicka pohltí, i když ho udivuje, že Erebos o něm ví všechno. Co poslouchá, jak žije, jaká jsou jeho nejtajnější přání...Když se hra rozhodne, že Nick pro daný den splnil úkoly, sama se vypne. Když si chce Nick vyhledat na internetu informace o této hře, nic nenachází. Jen odkazy na řeckou mytologii, ze které pochází název hry.
Realita se prolíná s hrou, Nick ve svém skutečném světě plní příkazy posla ze hry. Napětí se stupňuje, stejně tak se stupňují i poslovy požadavky. Erebos nemá slitování s nikým, kdo chce být nejlepší, musí hodně obětovat. Nebo někomu ublížit. Jenže jsou hranice, za které nejde ani Nick, a tak vypadává ze hry. Ještě předtím dává hru spolužačce Emily, a aby věděl, co bude dál, porušuje jedno z pravidel a sleduje kamarádčinu hru. 
Kniha mě pohltila, i když se v jedné části docela táhla. Pak se příběh zase rozjel, aby vyústil do napínavého rozuzlení.
Román Erebos ukazuje pohled na dnešní generaci mladých lidí, kteří jsou zcela pohlceni světem počítačů, internetu a her. Jedno je propojeno s druhým, je na nich, nakolik se nechají do tohohle světa vtáhnout, a zda-li si uchovají zdravý rozum.
Po přečtení mi to nedalo a stejně jako Nick, jsem i já do vyhledávače zadala ono magické slůvko "Erebos". :-)
Ještě musím napsat, že se mi líbila obálka, která působí "trochu ošoupaně", což ji přidává na atraktivitě. V knihovně ji máme obalenou (jak jinak), takže půvab je skrytý pod folií. Ale to jinak nejde, protože by se díky půjčování mezi čtenáři rychleji zničila. Doma si ji čas od času vezmu a nádherný, jakoby zašlý obal si pohladím. :-)

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Letní perličky

Hláška dne: "Napsala bych si jak jdou po sobě ty knížky...Takže to je Setmění a dál prosím? " :))))

‎"Prosím vás, já bych potřebovala Farmu zvířat..to je Ortwel, že?" "Orwell". "Jo vlastně, Ornel" :)))))))


"Byla byste tak moc hodná a secvakla mi ty papíry sešívačkou?" Podávám mladíkovi koníka: "Cvakněte si jak potřebujete." Ještě že v tom koni není žádný alkohol :D

Černý humor: "Dáte mi knížky na dva měsíce?" "Jo, jo, dám...takže to máte do 11. září. Bude se vám to dobře pamatovat."


Další hláška dne: " Mám tady na flašce jeden dokument, můžete mi ho vytisknout?" :))


Hláška dne: "Dobrý den, mohl bych si půjčit internet?" :)))))


Net se u nás spouští přes tlačítko Start. Uživatel volá: "to nejede!!!" a kouká na to zdálky. Tak PC na dálkové ovládání ještě fakt nemáme.

Čtenář, který si jednou týdně brává noviny z týdne předchozího nám povídá: "Tak nevím, jestli noviny z minulé středy vůbec nebyly nebo jsem je někde ZASRAL." 


A jedna pro zasmání: Kontrolujeme aktuální údaje u čtenářky, která má nad 70 let, tudíž registraci zdarma. Ptáme se na telefonní číslo. Ona si není jistá, tak vytáhne mobil, hledá číslo, ukáže ho kolegyni. Ta omylem zmáčkne cosi, číslo zmizí. Chtěla jsem jim pomoct, že bych se mrkla. Mám Nokii, tak jestli je to podobné jako u mě. Ptám se čtenářky: "To máte Nokii?" "Ne, mobil." :)))))))

Hunger games - Aréna smrti

Do rukou se mi dostala knížka, kterou u nás v knihovně máme v oddělení pro děti a mládež,(i když téma je docela drsné i pro dospěláka). Je to v současné době nejen knižní, ale i filmový bestseller Aréna smrti ze série Hunger games autorky Suzanne Collins. 
První díl vypráví příběh 16leté dívky Katniss, která žije se svou matkou a mladší sestrou ve Dvanáctém kraji, což je poslední z Krajů, které patří do země Panem, která povstala z trosek bývalé Severní Ameriky. Hlavním městem je Kapitol, kde se každoročně konají Hunger games - Hladové hry, krutá a drsná reality show, ve které mezi sebou bojují dva zástupci z každého kraje, (dívka a chlapec) na život a na smrt. Říká se jim splátci, protože je bohatý Kapitol trestá za vzpouru, a jen jeden z nich může být vítězem, ostatních třiadvacet musí zemřít. Katniss chce zachránit svou mladší sestru, která byla vylosována, a jde bojovat místo ní. Spolu s ní je vybrán Peeta Mellark, chlapec z relativně bohaté pekařské rodiny, který jí kdysi v dětství pomohl. Ze dne na den se ocitají v centru bohatého Kapitolu, užívají si luxus a péči, i když ví, že brzy budou bojovat proti sobě a všem. Všech čtyřiadvacet splátců se s pomocí trenérů připravují na boj v aréně. Trenérem Dvanáctého kraje je jeden z mála přeživších veteránů Hladových her, opilec a looser Haymitch. Má to všechno, jak se říká, na háku. Ale přece jen v něm zůstala jiskřička dřívější bojovnosti, a když vidí houževnatou Katniss, která mu připomíná jeho samého před lety, začne s oběma splátci trénovat. Nastává den, kdy se splátci utkají v aréně. Všichni za svůj kraj a přitom každý sám za sebe. Každý večer s napětím sledují denní výsledky. Kolik jich přežilo a kolik se stalo obětmi drsné reality show? 
 Dokáže Katniss čelit nástrahám divočiny, když se ostatní snaží, aby nepřežila jediný den? Velmi napínavý, čtivě napsaný román s prvky sci-fi a fantasy mě zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. 
Příběh sledujeme z pohledu Katniss, prožíváme s ní nejen těžké období, kdy se sama stará o matku a sestru, ale především boj o přežití v aréně smrti. 
Těším se na další dvě pokračování, co se bude s Katniss a Peetou dít dál?

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Nebezpečná láska

Kdybych si nepřečetla anotaci, název by ve mně evokoval sladkou harlekýnku. Příběh ošetřovatelky Paige mě však příjemně překvapil a stačilo jedno odpoledne a večer, abych její příběh přečetla. Jedním dechem, jen s přestávkou na jídlo :). 

Paige je čtyřiadvacet let, pracuje jako ošetřovatelka na volné noze. Agentura jí vždy dohodí pacienta, o kterého se stará, dokud je třeba. Po smrti posledního klienta to vypadá, že bude Paige bez práce. Rodina zesnulého pacienta ji však doporučí svým známým. Když k nim Paige přijede, nestačí se divit. Před ní stojí krásný, mladý třicetiletý muž. Když ji poprosí, aby mu nakreslila hasičcké auto a chce si hrát, je Paige jasné, že něco není v pořádku. Mike prodělal autonehodu, po které se jeho mozek, po lékařské stránce naprosto zdravý a nepoškozený, vrátil do dětských let. Lékaři nevylučují, že se kdykoliv může vrátit do stavu před nehodou, netuší však kdy.  Takže Mike si chce pořád hrát, jíst zmrzlinu a čokoládové kuličky a mít svůj stálý režim. Paige si zvykne, Mika si svým přístupem získá, spokojenost je na obou stranách. Paige se však na rodině svého svěřence něco nezdá. Mikův bratr Robert je někdy velmi vstřícný, jindy zase strohý a nepřístupný. Jejich matka se se stavem svého syna nedokáže smířit a Paige, která Mika bere takového, jaký je, jí vadí. 

Když jednoho dne Robert oznámí, že je nutné, aby Mike a jeho ošetřovatelka odjeli mimo město, je jasné, že se něco děje. Ale co? Paige se tomu snaží přijít na kloub, a když zjistí, co je rodina Bavettových zač, nestačí se divit. Proč se román jmenuje Nebezpečná láska? Když se Mike vrátí zpět do normálního života, mezi ním a Paige vzniká milostný vztah. Nebezpečný je proto, že Bavettovi nejsou obyčejná rodina. New York, rodina s italskými kořeny, pevné pouto mezi všemi, neobvyklé chování a praktiky. Už vám svítá? Ano, Bavettovi jsou mafiáni. 

Když jsem o knížce četla, nechápala jsem, proč česká autorka píše příběh, který se odehrává v americkém prostředí. Jenže děj i pozadí románu si to žádá, a já jsem pak zjistila, že mi to vůbec nevadí. Kniha je napsána v ich formě, prostřednictvím Paige. Poznáváme ji jako citlivou ošetřovatelku, která se umí vcítit do svých pacientů, proto je každé rozloučení s nimi pro Paige utrpením. Zároveň se ve volném čase pořádně odvázat. Když se setká s Mikem, ví, jak zareagovat na jeho chování, i když sama děti nemá. Román je napínavý, byla jsem pořád napjatá, jak bude příběh pokračovat. Konec jsem předvídala, protože jsem už knihu s podobnou tématikou četla, v podstatě jsem to uhodla. Ale to vůbec nevadilo a na kouzlu celého příběhu to neubralo. Nechyběl ani humor, u několika scén jsem se doslova chechtala, třeba když Paige chtěla prát prádlo a Mikova ultramoderní pračka na ni z ničeho nic promluvila. Nebo když se bratři rozhodli vyrazit si z kopýtka a přišli domů v podroušeném stavu. Takovou milou a veselou opičku, jako měl Mike, bych přála všem chlapům :-).

Tento román doporučuji všem, kteří hledají oddechovou literaturu s neobvyklým námětem. Autorka prý píše pokračovaní, na které jsem hodně zvědavá.

(Recenze pro nakladatelství Fragment)