Hokej v knihovně

Jo jo, i my v knihovně jsme hokejoví fanoušci. Včera, při veledůležitém zápase s Finy jsem měla odpolední. O hokej jsem přijít nechtěla, takže jsem našla na netu online přenos a s kolegyní jsme sledovaly naše hochy v akci.
Kupodivu, čtenáři chodili, některé hokej nebaví, jiní se nás ptali, jaké je skóre a nakukovali přes pult na monitor. Jak toto jindy nesnáším, tak včera jsem byla velmi shovívavá a monitor jsem ochotně natáčela dle potřeb čtenářů.
Dneska přišel pán, který chtěl vědět, koho zranil Dominik Hašek při posledním finálovém zápase na ZOH v Naganu v roce 1998. Kdo si pamatuje vítězný gól, který naši vsolili do ruské branky, určitě si vybaví i Dominika Haška, ten v euforii vyrazil směrem ke svým spoluhráčům a přitom vyhodil hokejku do vzduchu. No a milý náš návštěvník potřeboval vědět, koho to tenkrát ona hokejka trefila. V knize o ZOH v Naganu byl jen neurčitý obrázek, informace žádná, tudíž jsem povolala internet.
Vy už taky nevíte jak to bylo? Tak koukejte ;-)

http://www.youtube.com/watch?v=xa0gvq9d054


No a kdo nepozná zraněného hráče, nápověda tady:


Ještě nic? Číslo dresu 32 a iniciály RŠ ;-) A víc nepovím :-)

Když se voda zlobí...

řeka Olše

".....zjara ledy tály, přišly povodně. To jste milé děti přišly o hodně."
Dovolila jsem si citovat část básničky mého oblíbeného Jaromíra Nohavici. Ale věřte, do smíchu mi nebylo. Dokud jsem neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, co dokáže voda napáchat.
Povodně v roce 1997 se mě dotkly jen letmo. Měla jsem tehdy čerstvě po maturitě a chystala jsem se s kamarádkou do Prahy na muzikál. Musely jsme tehdy jet autobusem. To bylo jediné omezení, které se mě přímo týkalo.

řeka Olše

Letos to bylo jiné. Bydlíme v obci, která byla jednou z dosti postižených, ač se o ní mluvilo pouze jeden den :-/.
Naštěstí se nám voda do domu nedostala, "zůstala stát" na zahradě. Jediná pohroma byl urvaný drát elektrického vedení, což nám vyneslo dva dny "all inclusive u maminky" ;-).

řeka Olše

pohled z okna

Naštěstí voda začíná opadat, už se nemusíme vracet domů přes Polsko. Jen chudáci fotbalisti nemají kde hrát, z hřiště jdou vidět jen opěrky laviček.
Všechny věci, které jsme pro jistotu vystěhovali na půdu, jsem už snesla zpátky, sice pořád drobně mrholí, ale věřím a doufám, že voda si své už vybrala a nechá nás na pokoji.

Škola noci

A nedám si s tou upířinou pokoj!!! Na dětském oddělení jsem uzmula dvě žhavé novinky ze série Škola noci. Názvy Označená a Zrazená ve mě sice evokovaly příběhy muslimských utiskovaných žen, ale opak je pravdou.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá americká studentka Zoey Redbirdová, která se právě rozchází s problematickým přítelem Heathem, řeší problémy s matkou a jejím novým manželem, se kterým se vzájemně nesnášejí. Zoey ho soukromě nazývá tupčím, což hovoří za vše. Do toho se jí dostává "cti", když se stane označenou, což znamená, že se právě začíná měnit v upíra. Označená se nazývá proto, že se jí na čele objevuje vytetovaný srpek měsíce, který bývá u dospělých upírů lemován různými jemnými vzory. Její rodiče změnu nesou velmi těžce, vinu dávají samotné Zoey a jejímu stylu života a nenechají si vymluvit, že označený může být kdokoli ze společnosti. Dceru zavrhují, velkou oporou Zoey zůstává její babička.
Zoey nastupuje na upíří střední školu - Školu noci. Tam potkává nové přátele a sokyni v lásce i studiu. Zoey je totiž mimořádně nadaná a dokáže vládnout všem živelným vlivům: zemi, vodě, ohni i větru. Také její znamení je jiné než u ostatních upířích mláďat, Zoey přibývají další tetování v obličeji i na těle, což znamená, že je opravdu jedinečnou a vyvolenou.
V druhém díle se Zoey připravuje na roli předsedkyně elitního školního výboru, bojuje s láskou k bývalému příteli Heathovi a náklonností ke spolužákovi Erikovi a zvyká si na život ve Škole noci. Poklidným životem maloměsta však otřese zmizení středoškolského fotbalisty, kterého posléze najdou mrtvého. Podezření z vraždy padá na upíry. Zoey se podaří proniknout do spleti intrik, spolu se svými nejbližšími se ocitá ve smrtelném nebezpečí...
Uff, napínavé čtení, druhý díl lepší než první, a tak netrpělivě čekám na třetí. V USA má Škola noci velký úspěch, vyšlo tam zatím šest nebo sedm dílů, máme se tedy na co těšit ;-)

Time out

Pokračování románu Třetí poločas. Po smrti manželky Carmen se Stijn bezhlavě vrhá do víru nočního života, aby zapomněl na bolest a žal. Zároveň se snaží dodržet slib, který své ženě dal, že se bude starat o jejich dcerku. To se mu příliš nedaří, stále více se propadá do hlubin svého smutku, který se snaží přebít večírky, drogami a sexem s náhodnými známostmi.
Také se schází s Roos, kterou poznal během Carmeniny nemoci, v této době mu byla velkou oporou.
Aby si utřídil myšlenky a srovnal se s životní situací, vyráží s dcerou Lunou na dlouhou dovolenou. Nejprve mají namířeno do Thajska, kde je doprovází Roos, zde však Stijn začíná pochybovat o jejich vztahu a cítí velké výčitky, že se s Roos scházel ještě za manželčina života. Zazlívá jí, že v podvádění Carmen nebyl jen sex, ale především city. Proto se s Roos rozchází, a s dcerkou míří do Austrálie, kde si pronajímá karavan. Má plán tuto zemi procestovat. Během putování Stijn a Luna zažívají různá tragikomická dobrodružství, které jsou líčeny typickým autorovým černým humorem.
Stijn se díky své malé dcerce učí mít někoho rád a zjišťuje, že mu Roos velmi chybí.
Ani v tomto románu nechybí popisky kamarádů a různých míst, které jsou v knize opět graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Autor v knize využívá bohatou studnici citátů ze svých oblíbených knih, které jsou zakomponovány přímo do textu. Ten je o to autentičtější, že se v něm během australského dobrodružství objevují věty v angličtině.
Román Time out je opět přepisem autorových zážitků, otevřený, cynický, lehce šokující, ale s optimistickým závěrem.

Třetí poločas

Mladí manželé Stijn a Carmen žijí spokojeným životem, společně vychovávají roční dcerku a nic jim nechybí. Do jejich bezstarostného světa náhle vstupuje šokující zpráva, když Carmen lékaři zjistí rakovinu prsu. Rázem se hroutí jejich svět. Zatímco u Carmen agresivní forma nemoci zasahuje i ostatní orgány v těle a ona ztrácí sílu i naději, Stijn se s bezvýchodnou situací srovnává po svém. Vrhá se do víru nočního života, účastní se divokých večírků, na kterých nechybí alkohol, povzbuzující látky ani sex. Stijn si obhajuje své jednání tím, že i on je ve stresu a v napětí. Své ženě je velkou oporou, když ji doprovází na chemoterapie, zároveň se stará o jejich dceru a vede svou firmu. Toto je forma úniku od nemocné Carmen. Při jedné takové akci však nachází novou lásku. Neví, jak dál, zda-li má zůstat s Carmen, ke které ho, podle něj, neváže láska, ale soucit. Uvědomuje si, že i přes své časté mimomanželské poměry je Carmen jeho životní láskou, navíc je spojuje i jejich dcerka. Po roce trápení se Carmen rozhoduje pro eutanázii, pro všechny přichází krutá chvíle – rozloučení. I když všichni ví, že se Carmen nemůže uzdravit a smrt pro ni nebude utrpením, ale vysvobozením, je to pro ně nejtěžší situace vůbec. V románu líčí autor Raymond van de Klundert (Kluun) svůj vlastní životní příběh. Název Třetí poločas vychází z Kluunovy vášeň pro fotbal a zároveň vyjadřuje zoufalství a bezmoc – pojem třetí poločas vlastně neexistuje. Autentičnosti románu dodávají popisky, jimiž autor přibližuje osoby nebo místa, která jsou mu blízká. Tyto záznamy jsou v knize graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Každá kapitola je uvedena citátem z Kluunových oblíbených písní, ty velmi trefně glosují děj.Román otevírá aktuální a diskutovanou otázku eutanázie, je velmi čtivý a otevřený.

Knihu jsem četla už jednou, asi před třemi lety, ale z pracovních důvodů jsem se k ní znovu vrátila (stejně jsem to měla v plánu ;-)) a nelituju. Syrový, drsný, smutný příběh, kde nechybí kapka černého humoru. Kapesníky k ruce.

Žhavý hrob

Žhavý hrob islandské autorky Yrsy Sigurdardottir je třetí autorčinou detektivkou, která se objevila na českém knižním trhu.
Opět se setkáváme s advokátkou Tórou, která je hrdinkou i předchozích románů Mrazivé světlo a Poslední rituál.
Žhavý hrob je samostatnou knihou, pokud se čtenář s Tórou setkává poprvé, vůbec to nevadí. Zmínky o jejím soukromém životě nepůsobí rušivě, čtenář nemá pocit, že by nečtením předchozích knih o něco přišel.
V detektivce pomáhá Tóra svému mandantovi Markúsovi. Před mnoha lety skončil jeho rodný dům při výbuchu sopky pod vrstvou popela. Dnes ho chtějí archeologové vykopat, čemuž se Markús brání.
Díky hrůznému nálezu několika mrtvol se případ mění ve vyšetřování několikanásobné vraždy, která se odehrála v dávné minulosti a odkrývá nejedno hrůzné tajemství
Detektivka nepostrádá švih a napětí, které udržuje čtenáře v nejistotě do poslední chvíle.
Yrsa Sigurdardottir píše velmi čtivým způsobem, i když se jedná o detektivní román, nechybí ani humor, který je spíše suchý a knihu výborně doplňuje. Velkou pomůckou je i doplňující poznámka překladatele, která vysvětluje záludnosti islandských jmen.
Toto mé první setkání s islandskou detektivkou považuji za příjemně strávený čas.

Tento můj příspěvek je prvním pokusem o recenzi pro nakladatelství Metafora. Ani nevím, jestli je to recenze v pravém slova smyslu, tak mě berte s rezervou ;-)

Muži, kteří nenávidí ženy

Další kniha, na kterou jsem čekala dlouho a stálo to za to :).
První kniha z trilogie Milénium švédského autora Stiega Larssona sklidila velký úspěch u nás i v zahraničí. Bohužel, autor po odevzdání rukopisu zemřel na infarkt.

Michael Blomkvist, zlomyslně nazývaný Kalle Blomkvist po známém dětském detektivovi, je novinářem, který pracuje pro časopis Milénium, jehož je částečně i vlastníkem.
Stačí jedno uklouznutí a Michael se v novinářském světě stává psancem.
Na čas opouští časopis a přijímá nabídku bohatého továrníka Vangera, aby vypátral, kam se před téměř čtyřiceti lety poděla jeho vnučka. Zároveň odkrývá temnou minulost rozsáhlé Vangerovic rodiny, která ukrývá děsivé kostlivce ve skříních.
Čím hlouběji se dostává Michael pod slupku celého případu, tím víc potřebuje pomoc. Ta přichází od nejlepší hackerky, tajuplné Lisbeth Salanderové, jejíž život také skrývá nejedno tajemství.
Román je skvěle napsaný, čte se v podstatě sám :).
Vemte si deku, při čtení na vás dýchá pravá švédská zima.