Louskání v říjnu

Krásný poslední říjnový den. Někdo slaví Halloween /já mám raději naše Dušičky/, někdo si v poklidu čte. A protože je konec měsíce, mám pro vás pravidelný přehled toho, co jsem za říjen přečetla.

Sbor chilburských dam Milé vyprávění o ženách z anglického městečka, které se snažily přečkat válku po svém. Jeden rok válečného života v denících a dopisech je opravdu lahůdka. Škoda, že autorka mapuje jen jeden rok, ráda bych se dozvěděla, co se s nimi dělo dál.

Žena, která mi ukradla život Moje oblíbená autorka Marian Keyes a její román, který opět spojuje romantiku, humor a vážná témata. Tentokrát je to dost neobvyklá nemoc. Více v recenzi.

Jediné pravé lásky Krásný příběh o lásce. Hlavní hrdinka řeší problém, s nímž by se nechtěl potýkaz nikdo z nás. Jen mě štvala tím, jak byla nerozhodná, čímž trpěli hlavně její blízcí. Už jsem od autorky jednu knížku četla a klidně bych si ji dala ještě do třetice, pokud něco u nás vydá.

Maminčin mazánek To byla hustá  megapecka. Napínavá, drsná, s námětem, z něhož mi nebylo dobře na duši. Ale hlavně to bylo neskutečně čtivé.

Ještě než umřu Hlavní hrdinka umírá, ráda by si splnila ještě něco, takže má seznam a jede... No, čekala jsem něco trochu jiného, myslela jsem, že příběh bude pojatý jinak. Trochu zklamání, hlavně z hlavní hrdinky, která se někdy chovala divně a moc sympatií si u mě nezískala.

Hora mezi námi Wau, tohle byla úžasná knížka, příběh plný emocí a neskutečné síly, kterou v sobě museli najít hlavní hrdinové. Doporučuju moc a moc. Recenze bude.

Manželský pakt Luxusní psychothrilller, neskutečná jízda, při čtení jen kroutíte hlavou, ale čtete a čtete a čtete. Recenze tady.

Pasažérka Taková pohádka o cestování časem pro náctileté. Čte se dobře, ale opravdu je znát, že je to primárně pro teenagery.

Julie Tuhle knížku jsem vzala v knihovně úplnou náhodou, vyšla pár let nazpátek a nějak mi unikla. Dvě časové roviny, Itálie a tajemství Romea a Julie. Hodně čtivá, i když konec už byl na můj vkus překombinovaný.

Ztracené světlo Romantický příběh s vážnějším podtónem. On a ona, velká láska, rozchod, nové vztahy, a... osudová láska, která jen tak nevymizí. Příjemné čtení, pokud máte rádi vztahové propletence. Recenze bude později.

Listen to my heart: Moje láska k životu Tak to byla jedna z nejlepších biografií, co jsem četla. Marie Fredriksson je opravdu neskutečná bojovnice. Přečtěte si recenzi, více slov netřeba.

Kniha snů Neskutečně silný a dojemný příběh, který si vás podmaní a požene pro kapesník. Nina George opravdu umí, četla jsem všechny tři její knihy a ze všech jsem byla nadšená.

Rodné hnízdo Zajímavé osudy jedné rodiny. Bohužel mi moc nesedl styl autorčina psaní. Ale samozřejmě, to je jen můj pocit.

Jedna + 1 Líbilo se mi to mnohem víc než série Úterní ženy. Bylo to svižné, vtipné, milé, autorce se podařilo proniknout do světa jednoho mladého muže. Fajn překvápko. Více v recenzi.

Dáma s veverkou Milá knížka o rodině a vztazích mezi jejími členy. Autorka je pro mě takový John Irving v sukních. Líbilo se mi to moc, recenze tady.

Hlas mého srdce Dost nenáročný dívčí románek, který jsem zmákla asi za dvě hodiny, když jsem uspávala dítko, toho večera poněkud neklidné. ☺Nic světoborného, taková lepší slohovka, o to těžší bude napsat recenzi.

Historie včel No teda, tohle bylo vážně počtení. Úžasný, znepokojující a varující román, jehož tři různé dějové linky jdou vedle sebe, aby se ve finále propojily geniálním způsobem. Čte se skvěle. Jak moc, o tom v recenzi.

Mráz Výborný thriller, mrazivé prostředí mu sluší, Servaz je sympaťák. Ale Zuzana Smatanová jako jedna z vedlejších /hooodně vedlejších/ postav na konci zabila.:-D. Autor hledal ve vodách slovenské hudby? Pobavilo.

Pád titánů Výborná, barvitá sága, jen ty politické pasáže jsem přeskakovala. 

Jak vyléčit zlomené srdce Milá oddechovka ve stylu Bridget Jones. Čte se dobře, humor a romantika v jednom. Ta romantika je sice předvídatelná, ale to vůbec nevadí.

Hračkář Dočetla jsem dneska. Útlá knížka, o to víc silnější příběh. Pořád přemýšlím o jejím vyústění. Doporučuju. Recenzi sepíšu, až to trochu rozdýchám.

Říjen docela nabitý dobrými peckami, snad si vyberete něco k podzimnímu čtení.

Historie včel

Hmyz moc nemusíme, ke včelám se chováme s respektem a jistou bázní - tak to zřejmě má většina z nás. Kdyby nebylo včel, neměl by kdo opylovávat rostliny, zemědělci by nemohli pěstovat plodiny, lidé by neměli co jíst. Už tak skuhráme na drahé máslo a vejce, ale přijít o základní potraviny? Je to jen těžce uvěřitelné, ale možné, pokud by nastal tzv CCD syndrom, což znamená syndrom zhroucení včelstev. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

Doma občas sledujeme dokumenty, které nastiňují, jak by to vypadalo na Zemi v důsledku nějaké katastrofy. Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby vymřely včely a vůbec veškerý hmyz? Nikdy jsem si neuvědomila, že by pro naši planetu mohly mít takový význam, jaký zmiňuje Maja Lunde ve své knize Historie včel.

Autorka vystavěla knihu na třech příbězích. První se odehrává v roce 1852 v Anglii. William Savage je obchodník s osivy. Těžká deprese ho upoutala na lůžko a doslova jej ochromila. Jen ztěžka se z tohoto kolapsu vzpamatovává. Snaží se nastolit disciplinu ve své početné rodině, což se mu příliš nedaří. Manželka i syn jím pohrdají, jediným spojencem je jedna z dcer. William se upíná k milovaným včelám. Pokouší postavit úl, jaký ve své době svět neviděl. Na svůj prototyp je náležitě pyšný, jenže netuší, že někdo na druhém konci světa měl stejný nápad a byl v jeho realizaci rychlejší. Jaké to je, když někdo rozmetá vaše sny doslova na prach?

Druhý příběh nás zavádí do roku 2007, v podstatě do současnosti. George žije v USA, kde má rodinnou včelí farmu. Doufá, že by ji jednou mohl převzít jeho jediný syn Tom, ten o ni nejeví zájem, chce studovat. George se musí zabývat existenčními problémy, které sužují farmu a zároveň řeší generační spor se synem. Může to být ještě horší?

V roce 2098 včely už dávno vyhynuly. Svět se potýká s následky katastrofy, která jej přivedla na samotný počátek existence. Lidstvo začíná v podstatě od nuly. Tao žije s manželem a malým synkem Wei-Wenem v Číně. Tao pracuje na ručním opylování květů na stromech. Práce je to náročná na soustředění i čas, není divu, že volné chvilky chce mladá žena věnovat svým blízkým, zejména synkovi. Když se jednoho dne rodina vydá na procházku, vůbec netuší, jak jim tato událost změní život.

Časové roviny se v knize střídají po kapitolách. Mně se nejvíce líbilo a doslova mě pohltilo vyprávění z budoucnosti. Dokážu si představit příběh Tao v samostatné knize, byla by to slušná dystopie se zajímavým námětem. Vyprávění Tao je neskutečně emotivní, zároveň ve vzduchu celou dobu visí cosi zlověstného. Popis liduprázdného Pekingu, v němž bloudí posledních pár zoufalců, podněcuje vaši představivost. Když si vybavíte současnou rušnou čínskou metropoli a srovnáte ji s líčením v knize, běhá vám mráz po zádech. 

Dějová linie Tao je opravdu velmi sugestivní, zamává s vašimi city.

Všechny tři dějové linky jdou pěkně vedle sebe, vy přemýšlíte, jestli mají něco společného nebo autorka vybrala jen tak náhodně tři protagonisty, a ve finále zíráte, jak geniálně jsou mezi sebou propojeny. 

Historie včel je nevšedním literárním počinem. Spojuje čtivý beletristický příběh s informacemi o světě včel. Zároveň propojuje literární žánry - historii se společenským románem a dystopií. Tahle kniha se nejen skvěle čte, nabízí také mnoho témat k zamyšlení. Jedná se o znepokojující, zároveň alarmující dílo s varovně zdviženým prstem - pokud lidstvo nepůjde do sebe a nechá planetu zamořit pesticidy, může se stát, že naši potomci skončí jako Tao. Děsivá vize? 

Moc se mi líbí obálka knihy - jednoduchá, tématická, výstižná, evokující přesně to, co má. Při psaní knihy se Maja Lunde nespoléhala pouze na svůj literární talent, ale spojila se s odborníky, čímž románu dodala punc věrohodnosti a vyzdvihla jeho informační hodnotu.  

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Jedna + 1

Tom, mladý devětadvacetiletý muž, si rozumí víc s čísly než s lidmi. Po posledním neúspěšném vztahu volí seznamku, která dává dohromady páry podle výpočtů matematických vzorců. Tom se v devadesáti čtyřech procentech shoduje s Lisou. Naplánuje si s ní rande, ale k jeho překvapení dorazí místo Lisy její matka která má v Lisině inzerátu prsty. Ale osud si své ovečky umí sehnat dohromady, Tom a Lisa se potkávají v pekárně, kde oba začnou pracovat. Problém je, že se ucházejí o stejnou pracovní pozici. Dva kohouti na jednom smetišti nedělali nikdy dobrotu, to je stará známá věc. Pomůže oněch čtyřiadevadesát procent shody k lásce? Nebo veškeré sympatie rozmetá rivalita v práci?

Monika Peetzová je autorkou úspěšné série Úterní ženy. Četla jsem dva díly, první se mi líbil hodně, druhý už tolik ne, a třetí jsem pro jistotu do rukou už nevzala. U knihy Jedna + 1 mě nalákala anotace, chtěla jsem vědět, jak se autorka popasuje s mužským hrdinou.

Když jsem se začetla, byla jsem docela příjemně překvapená. Po ženských hrdinkách se zaměřila na muže, svého hrdinu nechala vyprávět příběh v ich formě a musím říct, že jí to sedlo víc než Úterní ženy. Dokonale se do Toma vžila a podařilo se jí vystihnout jeho plachou povahu. Tom je celý život obklopen ženami, vyrůstal totiž se třemi staršími sestrami. V dětství je opustil otec, což se podepsalo na Tomově vztahu k lidem.
Nemusíte se děsit, že vás autorka bude mučit psychologickým rozborem jedné dysfunkční rodiny. Tahle knížka je humorná, laskavá, a i když se rodinnými problémy zabývá, činí tak s velkou dávkou empatie a nadhledu.

Tom je sympatický mladík. Milý, trochu roztržitý, přišlo mi, že se do dnešní hektické doby vůbec nehodí. Jeho vášní jsou už odmalička čísla, měla jsem pocit, že by se za ně nejraději schoval úplně celý. Před světem, ale především před svými ochranitelskými sestrami, které by rády řídily jeho milostný život.
Knížka obsahuje spoustu humorných scén, u nichž se s chutí zasmějete. Trošku vážněji vyznívá v situacích, kdy Tom řeší problémy s otcem.

Jedna +1 je příjemnou oddechovou četbou s romantickou zápletkou, v níž hlavní roli hraje nejen láska, ale také čísla. To, že během čtení budete mít chuť na čerstvé pečivo, je samozřejmostí.

Pokud bude Monika Peetzová psát další knihu, doufám, že hlavním hrdinou bude znovu muž. Tento způsob psaní jí opravdu sluší.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Dáma s veverkou

Veblen se má vdávat. Snoubenec Paul je solidní, zajištěný lékař a do své dívky je neskutečně zamilovaný. Co víc by si Veblen mohla přát? Dostala krásný zásnubní prsten, ale moc se jí nelíbí, má pocit, že se k ní příliš nehodí. A když se k ní nehodí prsten, co teprve ženich? Veblen přepadají první pochyby. Mladá žena hledá odpovědi na své otázky. Je Paul ten pravý? Může ho milovat, když on nemá rád veverky?
Nejen samotný vztah obou snoubenců, ale především rodinné vztahy, které je formují, popisuje nevšední román Dáma s veverkou.

Když už je řeč o rodinných vztazích, v této knize si jich užijete požehnaně. Veblen i Paul pocházejí z docela netradičních rodin. Veblen vyrůstala ve stínu hypochondrické matky, která svou dceru sice miluje, ale nikdy ji nestaví na první místo. Na tom byla vždy ona sama, se všemi problémy a nemocemi, které ji, podle ní samotné, sužují. Veblen byla relativně lhostejná i otci, asi nejvíc se jí snažil porozumět až otčím. Není divu, že se už jako malá upnula na zvířata. Nejvíce na veverky, s nimiž si ráda povídá.
Paul je zase potomkem hippie rodičů. Jeho starší bratr Justin je mentálně postižený a Paul má pocit, že rodiče se bratrovi věnují víc než je třeba. Celý život trpí pocitem méněcennosti, což si snaží vykompenzovat prací. Jako lékař neurolog vynalezl přístroj, který by výrazně snížil riziko při operacích mozku v nepřístupném prostředí během válečných misí. Jeho projekt podpoří dědička farmaceutické firmy a Paul vidí šanci jak se proslavit a zároveň rodičům ukázat, že je na světě i on.

Dáma s veverkou je zajímavá knížka s neobyčejnými postavami. Nejkontroverznější figurkou je bezesporu Veblenina matka Melanie. V jedné chvíli ji nesnášíte pro její sebestřednou povahu a egoistické chování, aby vás vzápětí uchlácholila starostlivostí o Veblen. Nejvíc sympatický mi byl otčím Linus, který byl celou dobu spíše v pozadí, čímž působil jako dobrý duch celého příběhu.

Knížka se mi líbila, četla se dobře bez větších zádrhelů. Autorka používá melodický jazyk, metafory, ráda a hodně popisuje. Styl Elizabeth McKenzieové mi připomněl mého oblíbence Johna Irvinga. Excentrické postavy,  podivné příbuzenstvo, nedořešené vztahy, trocha rodinné psychologie a zvířata (v tomto případě veverky, u Irvinga jsou to většinou medvědi), jsou ingrediencemi, z nichž autorka namíchala neotřelý příběh. Dokázala bych si představit, že by Dámu s veverkou někdo natočil jako nezávislý festivalový snímek.

Pokud čekáte nějakou větší akci, budete zklamaní. Kniha nabízí poklidně plynoucí děj, který nijak negraduje. Je to jako byste si otevřeli album s rodinnými fotkami a nechali si vyprávět historky ze života. Ale ruku na srdce - není to někdy mnohem lepší než nejakčnější thriller?
Možná si díky téhle knížce připomenete, co pro vás rodina znamená a co pro ni znamenáte vy.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Nové úlovky

Tak jsem si zase udělala radost. Sice nevím, kde a kdy najdu čas dostat se k přečtení, ale za ty peníze jsem je tam nechat nemohla, uznejte sami. :)

No a jak vypadá realita, když chcete nové přírůstky vyfotit? Asi nějak takhle: 

Listen to my heart: Moje láska k životu

Když se řekne Roxette, kromě notoricky známých písniček se mi vždycky vybaví zpěvačka Marie Fredriksson. Drobná, energická, neustále v pohybu, se střapatými blonďatými vlasy, takovou ji vidím před sebou.

Největší slávu Roxette zažili v devadesátých letech, kdy je bylo slyšet po celé Evropě. Později boom trochu utichl a my o nich slyšeli většinou v souvislosti s novou deskou nebo turné. O Marii ani Peru Gesslem bulvár nikdy moc nepsal, o to víc byly šokující informace o Mariině těžké nemoci, s jejímiž následky bojuje už několik let.

O svém boji, naději i beznaději se rozhodla vyprávět prostřednictvím životopisné knihy,
příznačně nazvané Listen to my heart: Láska k životu, kterou napsala spolu s novinářkou Helen von Zweigbergk, a bere to pěkně zgruntu. Dětství, zpěv, rodina, kariéra, nemoc... Vše, co jste si přáli
o Marii vědět, máte naservírováno v této neuvěřitelně silné, emocemi nabité biografii.

Na obálce i deskách knihy je aktuální fotka Marie. V jejích očích vidíte odraz života, který prožila,
ve vráskách se zrcadlí životní zkušenost. Fotka je podle mě bez retuší, čímž je umocněna autentičnost.
V jednotlivých kapitolách knihy se jako vypravěčky střídají Marie s novinářkou Helen. Marie se
ve vzpomínkách vrací do minulosti, zatímco Helen glosuje současnost, je jakousi průvodkyní čtenáře Mariiným světem.

Marie Fredriksson se narodila v roce 1958 jako nejmladší z pěti dětí. Odmalička byla živel plný energie. Vyrůstala v milující rodině, kterou však poznamenala chudoba i smrt jedné z Mariiných sester. Zatímco matka držela rodinu pohromadě, otec byl spíše bohém a snílek. Ani jeden však nebránil dceři, aby kráčela vstříc svému snu - zpívání.

Marie svou kariéru začala skutečně od píky. S první kapelou hrála po barech, parcích. Poté ji čekala úspěšná sólová kariéra (Marie zpívá švédsky). Koncem osmdesátých let spolu s Perem Gesslem zakládá úspěšné duo Roxette. Úspěch je utnut v roce 2002, kdy je zpěvačce diagnostikován nádor
na mozku. Marie upřímně, přitom věcně popisuje svůj boj s nemocí, strach i vztek, který pociťovala.
V knize zabrousí i do velmi osobní roviny, když zmiňuje, jak choroba zacloumala s jinak pevnými pouty manželského života.

Kniha Listen to my heart: Láska k životu vás dostane. Nejen svou upřímností i jistou syrovostí, protože poznáváte opravdu intimní zákoutí Mariina života, do něhož by člověka asi jinak nepustila. Když se dozvěděla, že je nemocná, zůstala natolik ochromená, že se uzavřela před světem.
Až po letech o nemoci dokázala mluvit, což bylo i podnětem k napsání biografie.
Ona i její manžel Mike si vždy chránili soukromí, v knize popisují boj s novináři, kteří se
v souvislostí s onemocněním zpěvačky zachovali doslova jako hyeny.
Já jsem byla překvapená, co všechno jsem se o Marii Fredriksson dozvěděla. Vůbec jsem netušila
že je vdaná, že má děti, a že je v hloubi duše rodinný typ. Nemoc ji změnila - prodělala náročnou léčbu, která se na jejím zdraví podepsala. Problémy s pamětí způsobily ztrátu logického myšlení,
v současné době nevidí na jedno oko a má problémy s rovnováhou, kvůli bolestem v noze špatně chodí. Bývala extrovert, neustále v pohybu, akční člověk.
Když jsem četla, co nádor na mozku napáchal na tak aktivní osobě, byla jsem ochromená. Říkala jsem si, co je proti tomu taková běžná únava z práce, na niž si tak rádi občas stěžujeme.

Smekám před touto drobnou, houževnatou zpěvačkou, která dokázala nemožné - poprala se
s osudem, a i když jí po tomto nerovném boji zůstaly pořádné jizvy a šrámy, snaží se žít dál.
Její biografie má okolo dvou set stran, takže ji přečtete docela rychle, na druhou stranu je neskutečně silná ve své výpovědi. Provázejí ji fotografie z Mariina soukromí, které ji výborně doplňují.
A co v knize Marie Fredriksson vzkazuje čtenářům?

"Touhle knížkou bych lidi chtěla povzbudit, aby byli pozorní. Aby se jeden o druhého starali. Vím, jaký je to pocit, když se k člověku lidé obrátí zády. Dejte naději těm, kteří o ni přišli. 
I když to jen znamená je přesvědčit, že všechno bude dobré."


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Manželský pakt

Jake a Alice se jen nedávno vzali. Jak už to bývá, dostali mnoho svatebních darů. Jeden má mezi všemi docela navrch. Novomanželé získalli nabídku členství v opravdu exkluzivním klubu Pakt.
V něm se sdružují lidé, pro něž je instituce manželství téměř posvátná a pro její udržení jsou schopni udělat cokoliv. Ani si neumíte představit, co všechno tohle vcelku nenápadné slovíčko zahrnuje. Chcete to vědět? Tak čtěte dál.

Projevy lásky a úcty, pravidelné vzájemné dárky, romantické výlety, večírky s ostatními členy... Takhle to v Paktu chodí. Zní to hezky, že? Jake s Alicí úmluvu zpočátku berou jako hru. Oni si vlastně myslí, že je to něco jako společenská hra, trochu zábava, která jim má zpestřit manželství. A taky trochu doufají, že díky Paktu se jejich vzájemné pouto ještě více upevní. Jenže Pakt to myslí vážně. Se vším. Alice jako právnička pracuje dlouho do noci, Jake zase zapomíná na pravidelné dárky. Přichází první trest...
Zatímco Alice začne brát Pakt docela vážně, její manžel je tak trochu rebel, který si nepřipouští skutečnost, že s Paktem se nežertuje.
To, co bylo původně oběma bráno jako nevinná hra, se mění v děs, z něhož není úniku. Je to jako ve správném manželství. Navždy.

S touhle knížkou je to stejné, jako s oním spolkem. Jakmile se začtete, totálně jí propadnete. Manželský pakt je neskutečně návyková záležitost. Většina kapitol je krátkých a podle nepsaného zákonu končících v tom nejvíce napínavém místě, takže jen obracíte stránky a čtete a čtete, až zjistíte, že jste během pár hodin přečetli půlku knihy.

Celý román je prodchnutý zlověstnou atmosférou, místy je to opravdu děsivé. Hlavní hrdiny čeká mnoho absurdních příkazů a nařízení, jejich porušení vede k trestu. Zažili dokonce omezování osobní svobody. Něco takového si člověk ani nedokáže ve skutečnosti představit. Přistihla jsem se, že jsem někdy nevěřícně kroutila hlavou, zda-li je vůbec možné, aby se některé věci děly. Zároveň jsem byla fascinovaná důmyslnou koncepcí Paktu. Máte pocit,že jste se ocitli v nějaké šílené sektě nebo síti mafiánů. Když jsem si myslela, že některé události jsou trochu přitažené za vlasy, stačilo si vzpomenout na praktiky firem pořádajících neblaze proslulé předváděcí akce. Taky se mi trochu připomněl film Hra s Michaelem Douglasem.

Příběh je vyprávěn z pohledu Jakea, kterého poznáváme jako sympatického chlapíka zamilovaného do své ženy. Jako vypravěč je velmi sugestivní a přesvědčivý, takže mu zákonitě musíte držet palce.
Jeho žena už tak průhledná není. Tím, že ji poznáváme pouze prostřednictvím Jakea, dostává jakýsi punc tajemna. Přiznám se, občas jsem byla na pochybách, jak to s Alicí vlastně je a jestli se jí dá věřit. Já byla na pochybách skoro až do konce.

Manželský pakt přináší příběh plný napětí a emocí. Všudypřítomný pocit strachu, děsuplná atmosféra, která vás nenechá v klidu, a taky sem tam problesknuvší myšlenka - co kdyby něco takového bylo opravdu možné v reálném světě ? Vstoupili byste do takového spolku?

V poslední době má Domino šťastnou ruku při vydávání nových autorů. Co kniha, to záruka dobré četby. Ani tenhle psychothriller z pera Michelle Richmond není výjimkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)