Poslední rituál

Jsou detektivky, které přečtete a za pár dní už nevíte, kdo byl vlastně vrah. A pak jsou detektivky, které když dočtete, ještě hodně dlouho vstřebáváte a těšíte se na další tituly daného autora.

Jednou z takových knih je i Poslední rituál islandské spisovatelky Yrsy Sigurdardóttir, jejíž druhé vydání právě vyšlo v nakladatelství Metafora. Protože jsem četla všechny knížky téhle skvělé autorky a chyběl mi jen Poslední rituál, kterým vlastně začíná série příběhů, ve kterých vystupuje jako hlavní hrdinka advokátka Tóra.

Na katedře historie reykjavícké univerzity je nalezen německý student Harald. Mrtvý. S vypíchnutýma očima a tělem popsaným tajemnými runami. Od počátku je jasné, že se nejedná o obyčejnou vraždu, tenhle případ bude pořádně zapeklitý oříšek.

Rodina zavražděného studenta si spolu s  bývalým policistou Matthiasem Reichem najímá i Tóru, aby případ vyřešila.

Matthias a Tóra se přes počáteční nesympatie ujímají vyšetřování. Stopy je zavedou nejen na univerzitu, ale také mezi partu mladých lidí, se kterými se Harald přátelil. Když provedou prohlídku domu, zjistí, že Harald nebyl jen tak obyčejný student historie. Vyznával kult čarodějnictví,ve kterém se scházel se svými příznivci. Může být vrah mezi nimi? Tóru s Matthiasem čeká trnitá cesta k rozuzlení celého případu, mezitím se jejich antipatie začnou pomalu měnit v něco úplně jiného... :-)

Tahle detektivka si opravdu zaslouží své místo na výsluní. Nejenže je psaná tak, že se nemůžete odtrhnout, protože je napsaná hodně čtivě. Lákadlem je i atraktivní a populární téma - kult čarodějnictví a magie zajímá lidi odedávna.

Velké sympatie zejména u čtenářek si určitě získá Tóra. Kromě svého náročného povolání stíhá se snaží stihnout i rodinu. Jako rozvedená  matka dvou dětí to nemá jednoduché.
Navíc ji čeká ještě jedna životní role, naprosto neočekávaná a šokující. Jaká? To nebudu prozrazovat, kdo četl další knihy, tak už ví :-).

Určitě bych tento krimi příběh doporučila všem, kteří rádi sáhnou po dobré detektivce.
Kromě jiného se čtenář dozví i něco málo i Islandu, jeho obyvatelích a životním stylu této svérázné země.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Léto na druhý pokus

Sedmnáctiletá Taylor odjíždí s rodiči a sourozenci trávit prázdniny do letního domu u jezera, který rodina vlastní. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se tak nestalo po dlouhých pěti letech. A kdyby k tomu rodina neměla ještě jeden smutný důvod. Pro otce rodiny je to poslední léto, které  může strávit se svými blízkými, má totiž rakovinu slinivky v posledním stádiu.

Jenže Edwardsovi k sobě nemají moc blízko. Lépe řečeno, neumí si mezi sebou vyjádřit city. Sourozenci jsou každý z jiného těsta a rodiče? Každý má v koutku srdce svého oblíbence, a i když se snaží měřit všem stejným metrem, jde to poznat.
Taylor má  nejblíž právě k otci, s matkou má vztah spíše komplikovaný, což se v průběhu děje ukáže až mockrát, na můj vkus.
Úplně největší obavu má Taylor ze setkání s bývalými přáteli, které před pěti lety opustila bez slůvka rozloučení.
Přitom šlo o takovou banální zápletku (z pohledu dospělého) - když bylo Taylor dvanáct, zamilovala se do svého kamaráda Henryho a začali spolu chodit(!). Mezi námi, ve dvanácti... no... :-)  
Její nejlepší kamarádka Lucy do něj byla zamilovaná taky, ale Taylor to řekla později a ta jí nedokázala o svém vztahu s Henrym říct pravdu. Raději to léto narychlo odjela bez vysvětlení a už se tam až do tohoto osudného pobytu neukázala.

Toť celá zápletka, když se na ni divám já, jako dospělá, přijde mi dost zbytečná, ale když je vám dvanáct, máte pocit, že se zhroutí svět.

Mě spíš dojímala druhá stránka příběhu - proč přijeli Edwardsovi k jezeru. Otec ví, že je to poslední možnost jak si svou rodinu užít a snaží se využít ji do poslední kapky.
Ze všech sourozenců má Taylor asi nejtěžší pozici - bratr je nadaný génius, který si vystačí sám, pubertální sestra Gelsey je talentovaná baletka, stejně jako její matka, a Taylor si proto připadá obyčejná a nezajímavá.
Její otec se do ní dokáže vcítit, oba spolu tráví spoustu času. Spolu s Taylor sledujeme zhoršování zdravotního stavu jejího otce se všemi důsledky, pro mě to byla asi nejemotivnější stránka knihy.
Právě Taylořin otec byl pro mě nejsympatičtější postavou románu. Právník s citlivou duší a láskou ke knihám.
Naopak si mě nezískala matka. Bohužel jsem z ní neměla dobrý pocit, nelíbilo se mi její chování k Taylor. Ke konci knihy se to snažila autorka napravit, mně však zůstávala i nadále něčím protivná.

I přes ten dost nešťastně zvolený důvod Taylořiny nechuti k letnímu pobytu u jezera se mi román líbil, i když nejsem cílová věková skupina, které je knížka určená.
I když ji u nás v knihovně máme na dětském oddělení, věřím, že ji ocení i starší čtenářky, kterým doba raného mládí není cizí a dokáží se vcítit do citlivé duše mladé dívky.

Knižní jarmark

V pátek 12. září se na našem centrálním náměstí konal každoroční Knižní jarmark. Letos už podvacáté. Každý rok se těším, baví mě prodávat knížky. Už kdysi jsem několikrát o jarmarku psala.
Je to fajn akce, na které knihovna prodává vyřazené knížky za pár kaček, tedy "za babku".

Tento rok nám počasí  moc nepřálo. I tak se nám kolem stánku srocovali knihchtiví čtenáři a lovili a pátrali.
I moje srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že si můžu pořídit další srdcovky do sbírky. Obě knížky jsem četla víc než dvakrát, obě se řadí mezi mé nejoblíbenější. A jsem moc ráda, že je můžu přivítat ve své knihovně :-)

Se(x)znam

Když se mi do rukou dostal do rukou román Se(x)znam, trochu jsem se bála, že to bude další knížka, která se jen pohodlně veze na vlně erotických románů. 
Ke čtení jsem si ji proto brala s menším despektem a svým oblíbeným - když se mi nebude líbit, sklapnu ji a vrátím.
Jo, to sedělo. Sklapla jsem ji a vrátila, ale teprve potom, co jsem ji celou přečetla a málem se u ní uchechtala k smrti.

Phoebe Hendersonová má něco po třicítce a vzpamatovává se z rozchodu. Načapala svého přítele v posteli s jinou. Už je to rok, ale Phoebe se přes to nemůže pořád dostat.
Ještěže má svoje skvělé přátele a taky..SE(X)ZNAM.
Phoebe se totiž rozhodla, že bylo dost truchlení. Během silvestrovského večírku si dá předsevzetí, a ne ledajaké. Naše hrdinka si napíše seznam deseti věcí, které by chtěla prožít v sexu. 
"Se(x)znam" zahrnuje takové věci jako je nečekaná rychlovka, sex na veřejnosti, anální sex, bondáž nebo výměna parterů. Vše, co si kdy Phoebe přála zažít, ale dosud se jí to nepovedlo. 
S kým si Phoebe užije všechen ten nezávazný sex ze svého seznamu? Hlásí se Oliver, její nejlepší kamarád už od střední školy. Ideální adept, kromě letitého přátelství jej s Phoebe nespojují žádné city. 
Phoebe si tedy může začít odškrtávat splněné položky...

Zdá se vám to odvážné? Skandální? Nepřípustné?
Tak to nečtěte :-).
Pokud berete sex s nadhledem a jste namlsaní přehršlí erotických knih, které se u nás vydávají, klidně po Se(x)znamu sáhněte.
I když se celá knížka kolem sexu točí, není to jen o něm. Humorný příběh třicátnice je psán formou deníkových záznamů jednoho roku.
Způsob, kterým je napsán, je přesně to pravé pro deníkové zápisky ve stylu Adriana Molea nebo Nicka Twispa - lehce přisprostlý, hovorový, hodně slangu, k téhle knížce se to fakt hodí.

U Se(x)znamu jsem se nasmála, Phoebe je krásně praštěná, používá skvělá přirovnání a její sexuální zážitky? Přečtěte si sami :-).

Pečený čaj

Pečené čaje jsou hitem už dlouho. Internetem kolují různé verze, které se dají upravit podle chuti a sortimentu každého konzumenta.

Tyhle čaje jsou skvělé, když venku řádí pořádná sibérie. A pokud si je okořeníte, máte vánoční atmosféru raz dva vytvořenou třeba v polovině září, jako já :-)

Letos jsem pečený čaj dělala poprvé. Doposud jsem měla tu čest ochutnat pečený čaj kupovaný, který byl úžasný, jenže drahý. Malá sklenička o obsahu 0,55 ml, která se sice dá zalít dvakrát, stála cca 30 Kč.

Dnes ráno nám v práci voněl domácí pečený čaj, který dělala naše šéfová. Byl jedním slovem úžasný (a ne proto, abych si šplhla :)), prostě krásně voněl a hřál.

Hned o pauze jsem letěla do obchodu koupit ovoce a odpoledne doma pekla.

Inspirovala jsem se receptem z webovek vareni.cz.

Na tomto receptu je skvělé, že si ho můžete upravit podle vlastní chuti a toho, jaké ovoce zrovna máte. Já dala hrušky, jablka, švestky a zavařené ostružiny.

Protože jsem "skořicová", nešetřila jsem kořením: perníková směs, skořice mletá i celá, kardamon, badyán a hřebíček.

Dále jsem na směs nasypala citronovou kůru, cukr krystal i vanilkový a přidala trochu medu.

Vše jsem měřila stejně jako král Já První ve známé pohádce - přiměřeně, přiměřeně.

Po upečení jsem směs nalila do skleniček, ještě předtím jsem dala pryč celou skořici, badyán a kardamon.

před pečením - hrudka nahoře je med :)

v troubě během pečení

ve skleničkách - po nalití musí být dnem vzhůru

směs čeká na zalití

pijeme :)

Moje výsledná směs chutná vánočně - jako perník.Je možné ji zalít více než jednou a pořádně si tak čaj užít. Třeba s dobrou knížkou :-)

P.S. Taková samozřejmost na konec - ovoce se dá vyjíst lžičkou, ale to je určitě každému jasné :)

Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město

Poté, co Jacob Portman v první části trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové poznal podivné děti, je jeho život obrácen doslova naruby. Slečna Peregrinová se ocitá v nebezpečí, nedokáže se vymanit z ptačí podoby. Jacob se spolu s dětmi vydává do válečného Londýna plného bomb a různých nástrah, aby našli lék, který by slečnu Peregrinovou vyléčil.

Na své pouti potkávají zvláštní zvířata i další podivné děti, ocitají se v časových smyčkách. Jacob má možnost využít a dál rozvíjet své zvláštní nadání (dokáže vycítit netvory). Zároveň řeší i jiný zapeklitý problém, je zamilován do Emmy, dávné lásky svého dědečka.

Jelikož jsem už věděla, že nemám čekat žádnou duchařinu, nebyla jsem zklamaná. Sice od čtení prvního dílu uplynul už nějaký ten pátek, takže jsem musela pracně namáhat mozkové závity, abych si vybavila některé podrobnosti, ale nakonec jsem se do děje dostala docela snadno.
I tentokrát jsem měla problém knížku odložit. Pořád se něco děje, k tomu ty báječné fotky...no nečtěte to pak přes půlnoc, i když ráno musíte vstávat.
Podivné děti si zamilujete. Jejich fotky jsou na vnitřní straně obálky, takže jsem se na ně pořád koukala. 
Jak už to bývá, v každém kolektivu je někdo, kdo ostatním pije krev. Pro mě to byl Enoch, který mi nesedl díky svým pichlavým poznámkám.
Nejvíce mě pobavil mluvící pes s brýlemi a dýmkou :-). 

Čtení Podivného města jsem si užila skvěle. Ponurá atmosféra válečného Londýna celý příběh dokonale doplnila. 
Teď zbývá jen jedno - těšit se na třetí díl.

Den nepřečtených knih

Včera pořádali martinusáci oblíbenou akci - Den nepřečtených knih. Jako každý rok, je i letošní poslední prázdninový den vyhrazen knížkám, které jsme my, čtenáři, nestihli přečíst nebo dočíst.

Poprvé jsem se účastnila právě loni s knížkou Šarlatové písmeno.
Letos jsem sáhla po vánočním dárku z roku 2008. Tím je kniha, kterou napsala Flavia Leng.
Docela neznámá paní, chce se vám říct, její matkou však byla slavná spisovatelka Daphne du Maurieur, která se už léta řadí mezi mé oblíbené autory. Flavia Leng v ní oživuje vzpomínky na dětství po boku úspěšné, ale přesto plaché ženy.

Čtení téhle knihy jsem odkládala hlavně proto, že jsem si ji nechtěla hned "očíst". Jenže když máte pravidelný a stálý přísun dobrého čtiva, ani se nenadějete a zjistíte, že už uplynulo pěkných pár let a vy pořád nic. :-).
Takže jsem se do ní včera večer(!) pustila - dřív opravdu nebyl čas, a dala půlku.
Kniha Můj život s Daphne du Maurieur se čte lehce, takže to nebyl takový problém. Četla bych dýl, ale skončily nejen prázdniny, ale i má dovolená, a tak jsem nemohla ponocovat. Takže teď už budu jen dočítat a těšit se na příští ročník téhle báječné akce.