Nenápadná útlá knížečka z pera Evy Bešťákové vypráví příběh mladé absolventky filozofické fakulty z Prahy, která se během studií provdá za myslivce a porodí chlapečka. Po studiích následuje svého muže na šumavskou samotu. Zatímco její manžel je šťastný uprostřed lesů, naše hrdinka se musí srovnat s hospodářstvím, které na ni čeká, nejrůznějším zvířectvem, domácností, prostě se všemi radostmi i strastmi, které na ni v šumavských hvozdech čekají. Autorka se inspirovala oblíbenou Betty MacDonaldovou a napsala humorný příběh, který je neprávem zapomenutý. Přečtení doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy tohoto druhu.
pondělí 3. října 2011
Hajný a já
Nenápadná útlá knížečka z pera Evy Bešťákové vypráví příběh mladé absolventky filozofické fakulty z Prahy, která se během studií provdá za myslivce a porodí chlapečka. Po studiích následuje svého muže na šumavskou samotu. Zatímco její manžel je šťastný uprostřed lesů, naše hrdinka se musí srovnat s hospodářstvím, které na ni čeká, nejrůznějším zvířectvem, domácností, prostě se všemi radostmi i strastmi, které na ni v šumavských hvozdech čekají. Autorka se inspirovala oblíbenou Betty MacDonaldovou a napsala humorný příběh, který je neprávem zapomenutý. Přečtení doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy tohoto druhu.
Čtení s kapkou krve
Knihy s upíří tématikou mě pořád baví. V poslední době jsem přečetla pár, které mě opravdu zaujaly.
První z nich je román Radleyovi - Upíři odvedle od britského autora Matta Haiga.Vypráví příběh zdánlivě obyčejné britské rodiny. Lékař Martin, jeho žena Helen spolu s dětmi - teenagery Rowanem a Klárou žijí na jednom klidném anglickém předměstí. Všechno je v pohodě, dokud Klára, kterou ohrožuje opilý spolužák, na tento útok nezareaguje tak, že ho roztrhá na cucky. A tak se obě děti dozví, že nejsou potomky obyčejných lidí, ale upírů. Jejich rodiče se jim to snažili tajit v domnění, že žádné nebezpečí nehrozí. Oni sami se bez krve dokázali obejít, pro ně je to droga stejně jako nikotin pro kuřáka. Po prozrazení se rozjíždí kolotoč šílených akcí, olej do ohně přilívá i dávno ztracený strýček Will, který kromě toho, že je pravým a nefalšovaným upírem, miluje Helen...
Román není jen další čárkou v seznamu knih s upíří tématikou, zároveň popisuje vztahy uvnitř rodiny i mezi lidmi v městečku. Jako správnému "britskému" dílu mu nechybí ani suchý humor, ironie a nadhled. Tahle knížka stojí za přečtení. A ta obálka, to je třešinka na dortu ;-).
Další krevní konzervou :) byly dvě knihy od Kimberly Pauley: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev. V první z nich poznáváme mladou studentku americké střední školy Minu. Ta ví, že její rodiče jsou upíři, co však netuší je to, že se sama bude muset rozhodnout, jestli dá přednost životu lidskému nebo věčnému. Musí se rozhodnout rychle - do týdne. Začne navštěvovat seminář pro adepty na proměnu v upíry, zároveň se věnuje běžnému studiu, kamarádkám i prvním láskám. Nevadí, když prozradím, že se Mina rozhodne pro proměnu. V další knize se s Minou a jejími rodiči dostáváme do malého ospalého městečka, kam se rodina po proměně Miny uchýlila. Musí před světem skrývat svou totožnost. Mina čeká na jakoukoli zprávu od svého přítele Georga, který odjel za svými rodiči do Brazílie. Kartami zamíchá nejen Minina nejlepší kamarádka, která o všem ví a chce se proměnit taky, ale nový Minin spolužák Cameron, který je taky upír.
Obě knížky se mi líbily, i když nejsem "náctka", koho upíři baví, ten se může začíst :).
První z nich je román Radleyovi - Upíři odvedle od britského autora Matta Haiga.Vypráví příběh zdánlivě obyčejné britské rodiny. Lékař Martin, jeho žena Helen spolu s dětmi - teenagery Rowanem a Klárou žijí na jednom klidném anglickém předměstí. Všechno je v pohodě, dokud Klára, kterou ohrožuje opilý spolužák, na tento útok nezareaguje tak, že ho roztrhá na cucky. A tak se obě děti dozví, že nejsou potomky obyčejných lidí, ale upírů. Jejich rodiče se jim to snažili tajit v domnění, že žádné nebezpečí nehrozí. Oni sami se bez krve dokázali obejít, pro ně je to droga stejně jako nikotin pro kuřáka. Po prozrazení se rozjíždí kolotoč šílených akcí, olej do ohně přilívá i dávno ztracený strýček Will, který kromě toho, že je pravým a nefalšovaným upírem, miluje Helen...
Román není jen další čárkou v seznamu knih s upíří tématikou, zároveň popisuje vztahy uvnitř rodiny i mezi lidmi v městečku. Jako správnému "britskému" dílu mu nechybí ani suchý humor, ironie a nadhled. Tahle knížka stojí za přečtení. A ta obálka, to je třešinka na dortu ;-).
Další krevní konzervou :) byly dvě knihy od Kimberly Pauley: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev. V první z nich poznáváme mladou studentku americké střední školy Minu. Ta ví, že její rodiče jsou upíři, co však netuší je to, že se sama bude muset rozhodnout, jestli dá přednost životu lidskému nebo věčnému. Musí se rozhodnout rychle - do týdne. Začne navštěvovat seminář pro adepty na proměnu v upíry, zároveň se věnuje běžnému studiu, kamarádkám i prvním láskám. Nevadí, když prozradím, že se Mina rozhodne pro proměnu. V další knize se s Minou a jejími rodiči dostáváme do malého ospalého městečka, kam se rodina po proměně Miny uchýlila. Musí před světem skrývat svou totožnost. Mina čeká na jakoukoli zprávu od svého přítele Georga, který odjel za svými rodiči do Brazílie. Kartami zamíchá nejen Minina nejlepší kamarádka, která o všem ví a chce se proměnit taky, ale nový Minin spolužák Cameron, který je taky upír.
Obě knížky se mi líbily, i když nejsem "náctka", koho upíři baví, ten se může začíst :).
čtvrtek 22. září 2011
Když staré děti pláčou
Oblíbená autorka, která umí i ty nejobyčejnější situace podat čtenáři tak, že nestačí vycházet z údivu, napsala povídkovou knihu, ve které se zabývá mezilidskými vztahy. S humorem i citem popisuje vztahy manželské, milenecké, pracovní, přátelské i rodinné. Nebojí se naťuknout ožehavá témata jako je domácí násilí či nesoulad v sexuálním životě. V příběhu „Miluji tě, Bruno“ hlavní hrdina řeší problém kam s ním. S kým? Se psem, kterého mají s bývalou přítelkyní společně. Spolu se již před časem rozešli, neboť jim to neklapalo v milostném životě. Kvůli psímu miláčkovi i po rozchodu nadále bydleli ve společném bytě. Aniž by se domluvili, oba chtějí udělat rázný krok k samostatnosti, jenže co Bruno? U koho bude, když ho oba tak moc milují? V povídce „Rozloučení“ přijíždí hrdinka ke své matce. Čeká ji nejtěžší chvíle jejího života, jde se rozloučit neboť je to naposledy, co se s matkou vidí. Místo vřelého objetí ji čeká studená sprcha. „ Nadace Slza“ nás zavádí do ordinace psycholožky, která pomáhá obětem domácího násilí. Druhým radí skvěle, ale co její život? Co na ni čeká, když za ní zaklapnou dveře jejího domova? Povídky mívají často šokující konec, nad kterým musí čtenář přemýšlet. Autorka opět dokazuje, že má oči otevřené a to, co vidí, dokáže popsat velmi čtivě a především citlivě.
Když muž miluje muže
Ve své další povídkové knize autorka rozehrává příběhy lásky. Lásky, která je v dnešní moderní době ještě tak málo tolerována. Lásky, kterou když někteří vidí, zakrývají si oči. Irena Fuchsová dokázala, že i muži – gayové si lásku zaslouží. Jsme tedy svědky milostných vzplanutí mladíků, kteří si uvědomili, že jejich srdce netouží po ženě, ale po osobě stejného pohlaví. V jedné z povídek dochází k dojemnému setkání invalidy, který jako mladičký student nerozvážně skočil do vody a ochrnul. Po letech se setkává s mužem, který byl svědkem této události. A osud jim konečně dopřál štěstí – oba jsou gayové a tak jim nic nebrání ve společné cestě životem. V další povídce se hrdina potýká s těžkým úkolem. Musí svým rodičům říct, že se nikdy nedočkají jeho svatby ani vnoučat. Jak se s tím vyrovnají? Jedna z povídek nás zavede do života spokojeného páru dvou mužů, kterým chybí jen jedno – dítě. Když se objeví nešťastná kolegyně z práce, která je týraná svým partnerem, v hlavách obou vzniká nápad. Všechny příběhy jsou psány s laskavostí a porozuměním, nechybí ani jemný humor. Povídky by si měli přečíst všichni. Ti, kteří s láskou mezi muži problém nemají, i ti, kteří homosexuální vztahy sledují s rozpaky. Čtenář, který knihu otevře a nebude se bát dočíst ji až do konce, pozná, že láska se nevyhýbá nikomu, a každý potřebuje k životu pořádný kus tohoto nejkrásnějšího citu na světě.
čtvrtek 15. září 2011
Kdysi
Bylo nebylo... Tak začínají pohádky pro děti.I dospělí, ač to někdy nepřiznají, po pohádkách sáhnou, aby si připomněli, jakéto bylo, když byli dětmi, či aby si odpočinuli od starostí dospělých. Právě proty, kteří pohádkám neodolají, je určen příběh z pera uznávaného britského autora Jamese Herberta.
Hlavní hrdina Thom Kindred pracuje jako truhlář. Jednoho dne, když jede v autě,dostane mrtvici. Po následné autohavárii se zotavuje na zámku Bracken, kde kdysi vyrůstal spolu s matkou. Po letech se znovu setkává se svým přítelem, dědicem tohoto panství, se kterým jako děti vyrůstali. Hugo mu sežene pečovatelku, léčitelku Nell Quickovou. Zdálo by se, že Thomova rekonvalesce nebude probíhat poklidně, ale opak je pravdou. Thom zjišťuje, že svět není takový, jaký se nám zdá. Všude kolem nás jsou pohádkové bytosti, dobré i zlé, je na nás, zda v ně věříme. Thomovi kdosi usiluje o život. Jsou to démoni či skuteční lidé? Začíná boj o život, nejhorší noční můry se mění veskutečnost. Napětí, vášeň i erotika, boj dobra se zlem či nenávist a láska, to vše najde čtenář v tomto výborném fantasy románu, který je čtivý a napínavý od první do poslední stránky.
středa 14. září 2011
Jak se stát Britem
Autor této knihy, původem Maďar, před začátkem druhé světové války přijel do Londýna na pár dní, aby zde napsal o Mnichovské dohodě. V Anglii nakonec zůstal navždy. V knize Jak se stát Britem formou vtipných fejetonů popisuje zvyky a tradice Angličanů. V této ostrovní zemi je vše jinak. Kdo se chce stát pravým Britem (či Angličanem – jak je libo), musí ovládat pravou anglickou konverzaci, která je dlouhá, nudná a v podstatě o ničem. Existují určité situace, kdy pravověrný Angličan nesmí odmítnout čaj. Jste-li u někoho na návštěvě, nesmí vás překvapit, že v pět hodin ráno dostanete svůj první šálek čaje, který musíte přijmout s úsměvem, i když je tento čas pro vás v podstatě půlnoc. Nákupy v Británii – ty vyžadují milovníky dlouhých front. Stání ve frontě – to je pro Angličany typické, stejně jako je toreador pro Španěla. Nakupování je věc společenská, jejím účelem je pomoci obchodníkovi od zboží, které se mu hromadí a překáží. Aby se člověk stal hodnověrným Britem, musí si osvojit mnoho specifických tradic, tak typických pro tento svérázný, na první pohled citově chladný národ. Humorná příručka George Mikese potěší všechny milovníky staré dobré Anglie, je psána natolik vtipně, že si ji oblíbili i samotní Angličané.
úterý 13. září 2011
Poklidné a tiché místo
Téměř snový román, jehož děj plyne pomalu, což jej v dnešní uspěchané době činí mile staromódním. Na newyorském hřbitově žije už devatenáct let zkrachovalý lékárník Jonathan Rebeck. Jeho domovem je opuštěná hrobka, společníky mu jsou mrtví, se kterými rozmlouvá a cynický havran, který jej zásobuje jídlem a šachovými figurkami. Duším, které mířily na svou posmrtnou pouť, Rebeck poskytoval útěchu, hrál s nimi šachy a hovořil s nimi o smrti i životě. Samota lékárníka Rebecka je však náhle přerušena, mezi dvěma mrtvými vzplane milostný vztah, do kterého je on sám vtažen. Také jemu se láska nevyhýbá, poznává židovskou vdovu, pravidelnou návštěvnici hřbitova. Čtyři lidské duše se díky lásce naučí poznávat skutečné rozdíly mezi životem a smrtí a dochází k rozhodnutí, které navždy ovlivní jejich další osudy. Kniha Poklidné a tiché místo byla zprvu přijata s rozpaky, teprve později se stala klasikou mezi romány žánru fantasy. Sonda do života mrtvých dává čtenáři poznat mnoho mouder a pravd ze života.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)