Kuřecí kousky na kari

Asi nic nového a převratného, leč výborného ;-).

Na oleji osmahneme prolisovaný česnek, na něj hodíme kuřecí maso nakrájené na kousky, posypeme moukou, podlejeme vodou, přidáme kari koření, osolíme nebo dochutíme kuřecím bujónem a dusíme.
Ke konci můžeme vsypat sterilovaný hrášek. Nezapomeneme vlít smetanu do omáček. Ještě trochu provaříme a podáváme s těstovinami, rýží nebo gnocchi. Možná i s knedlíkem, když by někdo chtěl.

Dobrou chuť :)

Pro listopad :)

Za celý listopad jsem do blogu nenapsala ani čárku. Buď nebyl čas nebo nálada. Taky jsem někde četla, že když člověk neví co by napsal, má raději mlčet. Ale asi by to milému listopadu bylo líto, že nemá v počítadle ani jeden záznam oproti loňskému a předloňskému roku. A zas tak prázdný letošní podzim nebyl. Přinesl veselé i smutné chvíle. V práci jsme přišli o jednu naši spolupracovnici. Kmotřička smrt zase jednou sáhla tam, kde by to nikdo nečekal. Mladá, čerstvě s čtyřmi křížky, kterých si ani nestihla pořádně užít, podlehla naše kolegyně náhlému mozkovému krvácení. Nechtěli jsme tomu ani věřit, koho by to taky napadlo, že...:(. Jako bychom všichni ustrnuli a nemohli se pohnout.
Ale život v knihovně, i ten osobní, jede dál. Čtenáři chodí jako o život, někteří milí, jiní..no...však to znáte :). Zrovna dnes se mi tu přišly dva obzvláště vypečené kousky - jeden epileptik, který zhruba před čtrnácti dny dostal v knihovně záchvat, a druhý blázen, který si chodí prohlížet časopisy, u toho si zpívá, brumlá si něco pod vousem, pro sebe si nadává.....hmm... nemám moc příjemný pocit, ještěže se mi sešlo při dopoledni docela dost čtenářů pohromadě.
Venku se podzim překulil nejprve v jaro a pak v zimu. Ráno i večer - 5 stupňů, na silnici námraza. Včera jsem pořídila "kozačky" svému čtyřkolému kámošovi. Překonala jsem sama sebe, byla jsem nucena SAMA jet do servisu, SAMA najet na rampu a SAMA z ní následně vycouvat ven. Noc před tím jsem skoro nespala :D. Ale zvládla jsem to SAMA a tak můžeme pomalu a opatrně brázdit zimní cesty.
V neděli začíná adventní období a já nemám ještě žádnou výzdobu. Ani naplánovanou natož vyrobenou. Nějak se mi zdálo, že je pořád čas :).
Takže listopade, doufám, že jsi spokojený, že máš taky nějaký ten zápis. A neboj, určitě stihnu, než předáš vládu prosinci, doplnit i nějaké to čtivo nebo dobré jídlo :)

Druhá sezóna

Román vypráví osudy několika lidí, žijících v Highfieldu, malém městečku v Connecticutu. Hlavní hrdinka Kit je rozvedená, bydlí v malém domku s pubertální dcerou a malým synem a myslí si, že už překonala smutek z nepovedeného manželství. Velkou oporou jí je sousedka Edie, čiperná osmdesátiletá dáma, která je duchem velmi mladá. Kit se přátelí s Charlie, manželkou finančníka, která je zahrnuta bohatstvím. Ale v době blížící se finanční krize není nic tak růžové, jak se může zdát. I další Kitina kamarádka Tracy, instruktorka jógy skrývá nejedno tajemství, které může ovlivnit životy všech zúčastněných. Poklidným životem Kit také zamává sestra, o jejíž existenci neměla až dosud ani ponětí, nový ctitel, který se o ni uchází až příliš horlivě a také exmanžel Adam. A jak to vše dopadne? To se dozvíme v tomto poklidném příjemném románu. Autorku Jane Green mám moc ráda, takže jsem nebyla zklamaná, a taky se mi moc líbila obálka knížky. :)

Moje malé Sarajevo 2

Někdy v březnu jsem dávala fotky z rekonstrukce knihovny. Práce pokračují rychle, ze Sarajeva se stává krásná a reprezentativní budova s moderním kabátem :). Na podzim by měla být dokončená stavba, příští rok na jaře nebo v létě by se už mohlo půjčovat v novém.

Lakýrnictví :)

Při "virtuálním listování" denním tiskem jsem našla článek, který se zabývá bloggery. A v něm by odkaz na jeden blog, jehož autorka je vášnivou sběratelkou laků na nehty. Moc se mi líbí, pro laky na nehty mám slabost, i když já sama nosívám nehty krátké, z praktických důvodů. S dlouhými se špatně ťuká do klábosnice, blbě se s nimi nabírá uhlí a tak podobně :). Navíc se mi třepí. Takže delší nehty si nechávám růst tak jednou dvakrát do roka, koupím si nějaký lak, který je neobvyklý, ale ne zase moc extravagantní, a pak se zase vracím ke krátké délce.
Na tomto objeveném blogu jsem se pokochala různými odstíny laků všech možných značek a uvažuju, že zase "nechám zapustit kořeny" a odvážím se jít do nějaké výraznější barvy.

Reinkarnovaný

Je náš současný život tím jediným, který žijeme nebo jsme již žili někdy předtím? Reinkarnace a návraty do minulých životů jsou velmi populární, zabývá se jimi mnoho odborníků i široká veřejnost. Mezi čtenáři jsou oblíbené romány, jejichž hrdinové pronikají do dávné minulosti prostřednictvím svých vizí nebo hypnózy.
Americká spisovatelka M. J. Rose zpracovává toto téma v knize Reinkarnovaný.
Josh Ryder pracuje jako fotograf. Náhodou se stává účastníkem atentátu, při kterém utrpí zranění. Po uzdravení trpí děsivými vizemi, vidí se v nich jako pohanský kněz Julius, který prožívá zakázanou lásku s vestálskou kněžkou Sabinou. Tyto vidiny se prolínají s realitou, ve které se Josh ocitá v hrobce, kde Sabina byla kdysi pohřbená zaživa. Mrtvá kněžka svírá v rukou kazetu s drahokamy, tzv. kameny návratů. Tyto kameny jsou údajně schopné dokázat realitu minulých životů. Kdosi však touží získat tyto kameny a je pro to schopen i vraždit..Josh i další hrdinové se ocitají v ohrožení.
Román se odehrává ve třech časových rovinách: ve 4., v 19. století a v současnosti.
Aktéry knihy zavádí do Říma a do New Yorku. Napínavý děj nenechává čtenáře v klidu, svižný vypravěčský styl a střídání časových rovin a míst v kombinaci s perfektním popisem historických souvislostí ho nutí knihu dočíst do poslední stránky.

(recenze pro Metaforu)

Doba železná

J. M. Coetzee, autor, který v roce 2003 získal Nobelovu cenu, přichází s románem Doba železná. Útlá próza vypráví příběh bývalé profesorky filozofie, která se dovídá, že má rakovinu. Žije sama v Kapském Městě, její dcera před lety uprchla do Ameriky, protože nesouhlasila s režimem, který v JAR panoval. Román je psán formou profesorčina dopisu dceři, ve kterém vykresluje svůj život. Stárnoucí žena bydlí ve svém domě obklopená kočkami a knihami. Stará se o ni hospodyně Florence, jejíž syn je zapleten do nepokojů v černošské čtvrti a stává se jejich obětí. Profesorka na svém pozemku nachází bezdomovce Vercueila, se kterým se postupně sbližuje a nachází v něm přítele. Je to právě on, kdo s ní tráví poslední chvíle života.
I když je knížka útlounká, díky hlubokým filozofickým myšlenkám a úvahám, které se hrdince honí hlavou, působí velmi silným a bojovným dojmem. Novelu jsem přečetla za jedno odpoledne a zanechala ve mně hlubokou stopu.

(recence pro Metaforu)