Osudové rozhodnutí

Třetím dílem série Lovkyně snů, který nese název Osudové rozhodnutí, vrcholí příběh neobyčejné dívky Janie. Její schopnost číst lidem sny se může zdát být atraktivní. Ale ono by asi každého brzy přestalo bavit neustále se někomu propadat do snů, které leckdy bývají značně lechtivé. Janie její schopnost také docela unavuje. Ani její rodinné zázemí jí na klidu nepřidá, matka alkoholička není žádné terno. V úvodu Osudového rozhodnutí Janie zastihujeme ve společnosti Caleba, se kterým chodí. Užívají si pohodu letních prázdnin, kterou však naruší problém s matkou Janie, která je v nemocnici. Když tam Janie dorazí, zjistí, že její matka je u lůžka nějakého muže, který je v komatu. Jaké překvapivé zjištění vyplyne na povrch - jedná se o otce Janie, o kterém neměla ani tušení. Rozporuplné pocity dívce neulehčuje ani její matka, která se o něm odmítá bavit.
Když se však Janie dostane k němu domů, zjistí, co je její otec vlastně zač. Stejně jako ona je lovcem snů, po něm Janie tuto neobyčejnou schopnost zdědila. A taky se dozví, že to byl velmi citlivý člověk, který se kvůli svému prokletí vzdal možnosti žít rodinným životem a zvolil si samotářský život v ústraní. Jenže ani to ho nezachránilo před špatným osudem, který na lovce snů čeká. Ti totiž musí volit jedno ze dvou zel. Buď budou lidem nadále vstupovat do snů a časem jejich tělo zchátrá a oni ochrnou nebo oslepnou nebo tuto schopnost utlumí, následkem čehož jim jednoho dne pukne mozek, jako se to stalo otci Janie.
Také ona stojí před tímto rozhodnutím, kterému se říká Mortonova vidlička, což znamená rozhodování mezi dvěma nepříjemnými alternativami. Jak se Janie rozhodne? Zvolí život lovkyně snů po boku milovaného Caleba a bude čekat na to, až její tělo vypoví službu? Nebo zvolí samotářský život, který skončí smrtí?
Před čtením jsem měla trošku obavy,protože se jedná o závěrečný díl trilogie, jejíž předchozí díly jsem nečetla. Obávala jsem se toho, že se nebudu orientovat v ději, ale kupodivu jsem se do něj dostala rychle. Dost mě překvapil autorčin styl - krátké, úsečné věty v mém docela neoblíbeném přítomném čase. Zvyknout se na to dá, i když raději mám věty rozvité a souvětí. :-) Právě touto úsečností a strohostí dokázala autorka vystihnout vše podstatné. Měla jsem pocit, že sleduju film, kde se rychle střídají záběry. Taky čtení mi netrvalo dlouho, za dvě hodiny jsem měla Osudové rozhodnutí přelouskané. Kniha má neobyčejně krásnou obálku ve fialových tónech, právě tuto  barvu mám ráda, takže se mi obálka zalíbila hned napoprvé. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)