Nová kniha známé spisovatelky, na kterou čekala celá česká společnost. Autorka tvrdí, že kniha je fiktivním deníkovým záznamem jednoho roku v jejím životě. Ihned po vydání vzbudila ohlasy kladné i záporné. Jednou z postav, které prošly životem hlavní hrdinky, je Největší Čech, jehož věrná podoba s českým exprezidentem vyvolala mezi čtenáři bouřlivé diskuse na téma, měla-li s ním autorka knihy intimní vztah nebo zda pouze fabulovala. Ať je pravda jakákoli, čtenář má možnost sledovat život hlavní hrdinky, spisovatelky a scénáristky, která řeší nejen profesní, ale především osobní život. Potkáváme ji ve chvíli, kdy si při pádu na kluzkém chodníku zlomí ruku. Problémy se vrší, kromě zranění řeší i odmítavý postoj televize ke svému scénáři, na jehož základě se má točit seriál. I přesto, že má milostný vztah, žije sama, protože její přítel je ženatý. Jednoho dne dostává pozvánku na divadelní hru, kterou napsal Největší Čech. Spisovatelka se s ním sbližuje a prožívá vztah, který je však přísně tajný. Společné chvilky tráví buď v hospůdkách, nebo u ní doma. Největší Čech je nevyzpytatelný, hrdinka nikdy neví, kdy zavolá...
Deníkové zápisky jsou u čtenářů všeobecně oblíbené pro svou autentičnost, Tajná kniha není výjimkou a je jen na čtenáři, jak k ní bude přistupovat. Mně osobně se líbila, i když jsem byla původně docela skeptická. Jednak proto, že tvorbu Ireny Obermannové moc neznám, nikdy jsem se do jejich knih nemohla včíst (zkusím tedy znovu ;-), a taky mě docela překvapil humbuk, který se kolem knihy rozpoutal. Musím říct, že jsem ji přečetla na jeden zátah, brala jsem ji opravdu jako deník spisovatelky. V Největším Čechovi jsem pod vlivem diskusí a recenzí Václava Havla viděla (asi jako všichni), výsledný dojem to však nijak nenarušilo. Takže máte-li rádi romány ve formě deníků a chcete se něco dozvědět ze spisovatelského života i ze života pražské společnosti, směle do toho.
Žádné komentáře:
Okomentovat