Je čas udělat staré adrese pápá...

...a přesunout se. Takže teď mě najdete tady  Blog se jmenuje stejně, má i podobnou grafiku, snad tedy na mě nezanevřete.
Budu se těšit na nové adrese, v novém kabátku. ZÁPISKY JEDNÉ KNIHOVNICE nekončí!

Krásný adventní čas všem, milí přátelé.

Až tady nebudu

Co byste dělali, kdyby vám zbýval pouhý rok a půl života? Oněměli byste hrůzou, zpanikařili, začali si život užívat plnými doušky, nebo se snažili tragický osud zvrátit?
Když se Jess Mountová jednoho dne podívá na svůj Facebook, zjistí, že na zdi se objevují příspěvky příbuzných a přátel oplakávajících její smrt. Dívka si nejprve myslí, že se jedná o krutý žert nebo hackerský útok, ale příspěvků je stále víc. Vidí je pouze Jess, takže vyjma nejlepší kamarádky se nemá komu svěřit. Kdo by jí taky věřil, když se před pár lety po smrti milované matky zhroutila.
Ve statusech, zprávách a komentářích Jess vidí svůj budoucí život včetně syna, který bude teprve počat. Jak se rozhodne? Zachrání se i za cenu toho, že dítě se nikdy nenarodí, nebo se vydá vstříc smrti, před níž může alespoň krátký čas strávit se synkem?

Hlavní hrdinka Jess je sympatická mladá žena, chová se přirozeně, na nic si nehraje. Žije poměrně skromě, pracuje jako uvaděčka v kině. I přestože je dospělá, pořád bydlí se svým otcem, který v ní vidí malou holčičku, již musí ochraňovat. Jess se z laskavých, leč už příliš těsných pout chce vymanit ve chvíli, kdy potkává charismatického Leeho. Najednou jde vše hopem, od prvního rande po svatbu a těhotenství. Vypadá to, že Lee by ji na rukou nosil. Jenže je tady Facebook, který ví, co Jess čeká...

Příběh sledujeme prostřednictvím Jess, v jejíž dějové linii se objevují prostřihy do minulosti, a také z pohledu Angely, Jessiny tchyně. Tato forma vyprávění je vhodně zvolená, protože dává možnost vidět věci z různých úhlů pohledu a udělat si vlastní názor. Navíc na čtenáře čeká nejedno šokující odhalení.

Psychologický thriller Až tady nebudu námětem vybočuje z řady a šablonovitosti typické pro svůj žánr. Slibuje nevšední čtenářský zážitek, prvek mysterióznosti ho ozvláštňuje a dodává mu na zajímavosti. Právě díky tomu jsem byla na knížku zvědavá, zajímalo mě, zda to nebude působit nevěrohodně. Byla jsem příjemně překvapená, jak mělo vše smysl a zapadalo to do sebe.
Román se zároveň dotýká závažných sociálních témat, které autorka šikovně zakomponovala do děje. Poukazuje na nebezpečí domácího násilí, pro okolí mnohdy neviditelného a také představuje typ manipulátora, který svým chováním a jednáním dokáže během krátké doby udělat trosku i z nejodolnějšího člověka. Právě na toto skryté zlo, jež ve většině případů vyleze na povrch až ve chvíli, kdy už je pozdě, je nutné upozorňovat. Myslím, že se to autorce opravdu podařilo

Jsem moc ráda, že jsem díky Knihcentrum.cz měla možnost knihu přečíst, v hlavě mi doznívala ještě dlouho po přečtení, nabízí spoustu otázek a témat k přemýšlení. Jak moc s námi mohou naši nejbližší manipulovat? Proč jim to dovolíme, a jak tomu můžeme zabránit?

(Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, kde si knihu Až tady nebudu můžete zakoupit)

Strážce nádrže

Co mají společného penzista Jiří Smrček a Magda? Nejde o milostný vztah, i když o jistém druhu lásky či náklonnosti by se hovořit mohlo.
Pan Smrček je strážce nádrže, jež nese právě jméno Magda.
Strážce kromě pravidelných hlášení posílá i osobní dopisy svému nadřízenému.
„Vážený pane řediteli“, přesně takto začíná každý dopis. První napsal poté, co se od zástupce ředitele povodí, inženýra Anděla dozví, že má za sebe hledat nástupce. Pro Smrčka je nádrž Magda téměř vším. S láskou ji opečovává, kontroluje a opravuje, proto je pro něj hledání svého nástupce dost důležitý úkol.

V dopisech dává Smrček nahlédnout do svého poměrně pestrého života, a taky glosuje dění v rodné obci Horní Znělá. Dozvídáme se, proč má jeho bývalá žena přezdívku „Měňák“ a co bylo důvodem k rozvodu, zasmějeme se svérázné hospodské akci, jež nesla název „Nahoře BEZ“, dojímáme se nad osudy charismatické Kateřiny Holasové, pro niž má strážce nádrže zvláštní slabost a bavíme se historkami svérázného souseda plukovníka Dekla. (Tady jsem si nemohla pomoct, ale viděla jsem ho jako Pavla Landovského. ☺)

Strážce nádrže vydalo nakladatelství Cosmopolis. Je to poměrně útlounká knížka, nemá ani sto stránek, ale i přesto je nabitá emocemi, humorem a hlavně laskavostí a moudrostí, poznávacím znamením děl Zdeňka Svěráka. Během čtení můžeme vypozorovat jistou podobnost mezi postavou Jiřího Smrčka a samotného autora, ať už je to výběrem povolání (strážce je bývalý učitel), nebo stylem vyprávění (poklidné, vysvětlující, plné humoru, který není prvoplánový a vzniká jen tak mimochodem). Hlavního hrdinu si oblíbíte během chvilky. On sám sebe považuje za starce, který „už má odžito“, na mě působil velmi charismaticky. Nebojí se přiznat chybu či slabost, působí civilně a přirozeně.

Velkou devizou je nádherná košatá čeština pana Svěráka, která z knížky činí opravdovou lahůdku. Máte-li pro jazyk cit a vnímáte jeho krásu, bude pro vás Strážce nádrže příjemnou záležitostí. Jen vám bude líto, že už toto lidsky obyčejné, hořkosladké vyprávění končí. Ale tak to má být, platí přece „dobrého pomálu“ a „v nejlepším se má přestat“. Nezbývá než doufat, že pan Svěrák napíše další knížku, která přinese pohodu, klid a pohladí nás na duši, protože přesně to někdy potřebujeme.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit)

Ztichlý dům

Susan Websterová mohla být skvělou matkou, kdyby... Kdyby nezabila svého malého, teprve dvouměsíčního syna Dylana. Opravdu trpěla poporodní depresí, nebo to bylo jinak? Susan si z osudového dne nic nepamatuje. Po několika letech, které strávila v diagnostickém ústavu se vrací zpět do života. S novou identitou a nadějí, že už snad bude dobře. Teď se jmenuje Emma Cartwrightová, má nejlepší kamarádku Cassie, souputnici z ústavu, díky níž vše zvládá. Jenže když Emmě jednoho dne přijde obálka adresovaná na její původní jméno, je v šoku. Našla v ní totiž fotku malého chlapečka, který by mohl být její syn. Kdo snímek poslal a co tím sleduje?  Emma s pomocí Cassie a novináře Nicka kráčí po stopách fotografie s nadějí, že Dylan může být naživu.

Ztichlý dům je debutem britské autorky Jenny Blackhurst a já můžu říct, že nakladatelství Domino mělo opět šťastnou ruku při výběru čerstvé krve do své stáje.
Jako správný thriller má kniha vše, co se od ní očekává. Začátek, který láká pokračovat dál, pozvolna vysvětluje situaci, a hlavně - pořádně napíná až do dechberoucího konce. Spisovatelka totiž k Susanině linii přidala ještě jednu, která jen zdánlivě s příběhem nesouvisí. Sledujeme příběh party mladíků, jejichž jedinou zábavou je opíjení a výtržnictví. Ale jak děj postupuje a graduje, obě části do sebe zapadají jako dílky skládačky. Musím vyzdvihnout poměrně zajímavou zápletku, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti a proplétají se skrz všechny podstatné osoby knihy.

Jenny Blackhurst píše poutavým způsobem, dokáže do děje vtáhnout, máte pocit, že sledujete film. Objevuje se zde poměrně dost postav, každá má v příběhu specifické místo. I tentokrát jsem, tak jak to obvykle u thrillerů a detektivek dělávám, tipovala pachatele. Susan se řadí mezi sympatické hrdinky, působí věrohodně, o ní jako o milující matce jsem pochybnosti neměla. Ale v jedné z postav jsem se tentokrát spletla, pořád jsem o ní přemýšlela a nevěřila jí ani nos mezi očima. Autorka mi dokázala, že to se svými aktéry umí, protože jsem šla špatnou cestou a nechala se zmást. Když už myslíte, že... No, však to určitě sami znáte, zjistíte, že jste pozornost zaměřili na někoho konkrétního, a ono je to ve finále ještě stokrát jinak.

Ztichlý dům doporučuju, věřím, že se bude zamlouvat všem milovníkům thrillerů a psychothrillerů. Určitě se v záplavě knih tohoto žánru neztratí a najde si své místo, které si právem zaslouží. Jedná se sice o debut, ale poměrně propracovaný, akční a hlavně pořádně zamotaný.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Nech mě jít

Žil byl jeden otec, který měl tři syny. Jednoho dne onemocněl nevyléčitelnou nemocí - amyotrofickou laterální sklerózou. Věděl, že smrt je sice nevyhnutelná, ale krutá, a proto se rozhodl dobrovolně odejít. Povolal potomky, aby jej doprovázeli na kliniku v Curychu, kde se provádí eutanázie. Dva starší s tímto nápadem nesouhlasí, svolný je jen nejmladší Louis, který usedá za volant rodinného auta, aby s otcem tuto poslední misi vykonal. Rozmyslí si to jeho starší bratři a splní otcovo poslední přání? Tohle není pohádka, tohle je cesta do hlubin duše, kterou doporučuji, protože...

... Edward Docx je pro nás nový, neznámý a neokoukaný autor, i když má na svém kontě několik románů. Někdy je dobré vybočit ze zajetých kolejí, nechat své oblíbené spisovatele odpočívat a zkusit něco jiného. V tomto případě se četba vyplatí, Edward Docx vnáší čerstvý vítr do žánru společenského románu.

... tohle nebude bavit jenom ženy. I když je to rodinný příběh pitvající vztahy až na dřeň, na své si přijdou i muži. Vlastně si troufám říct, že Nech mě jít je chlapskou záležitostí. Ženy tvoří rámec příběhu spíše okrajově, i když plní funkci femme fatale,  je to mužský element,který vystupuje do popředí. Ano, muži mívají své dny a kupu problémů k tomu. A nejlepší způsob jak je ventilovat, je jednoduchý. Mluvit o nich. No a protože jsou to chlapi, dostat z nich kloudné slovo bývá problém. Jakmile však upustí páru, stojí to za to.

... vás přinutí přemýšlet. O rodině, o vzájemných vztazích mezi členy, které bývají mnohdy zapeklité. Někdy si připadáte, jako byste tančili mezi vejci. Nejinak je tomu i u Laskerových. Otec totiž opustil svou první ženu kvůli jiné. Opustil nejen ji, ale i dva syny, kteří to celý život těžce nesli. S druhou manželkou měl dalšího syna. Vztahy mezi mužskými členy jsou na první pohled v pořádku, ale ve skutečnosti visí jen na tenkém vlásku. Spousta věcí zůstala nevyřčena, oba starší bratři se léta cítí ublížení. A právě tato cesta je pro Laskera seniora poslední možností napravit staré křivdy a dát vše do pořádku.

... máte pocit, že se díváte na film. Na hutný film, něco ve stylu Blízko od sebe, který rodinné vztahy pitvá do mrtě. I tenhle román je takový. Edward Docx napsal živelný příběh, místy úsměvný, až komický, jindy brousící do tragična. Otec Lasker je velký bohém, milovník literatury a umění, všechny kolem sebe zahlcuje svéráznými názory. Jeho ironické hlášky baví asi nejvíc.

... je nadčasový. Nikdy neztratí nic z akutálnosti. Co svět světem stojí (a bude stát), rodinné vztahy se budou řešit. I umírat se bude. A typický suchý humor, tak blízký Angličanům a sympatický nám všem, ten bude kořením všech dobrých knih vždycky. Věřte,že tady si ho užijete požehnaně.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Výkupné za duši

Zdroj: Mobaknihy.cz

Dva mladé muže spojuje vzájemná nenávist vůči sobě, rozdělují je názory, jimž věří. Wolfi Wystyd a Viktor Habart, Čech a Němec. Jeden bojoval za Německo, dokonce si podal ruku s Hitlerem, druhý nacisty nenáviděl... Jejich setkání vrcholí zatčením Wolfiho, k němuž dává podnět právě Viktor. Jaké budou jejich další osudy? Jaroslav Haidler  nabízí prostřednictvím svých hrdinů pohled na formování policie a tajných služeb na území našeho státu.

Na sklonku války Wolfi začíná procitat ze svého zaslepení. Zjišťuje, že ideje, za něž bojoval, nejsou tak skvělé, jak si myslel. Utíká ke své tetě do Čech, kde se potkává s Viktorem. Jejich vzájemná nevraživost se táhne léta. Viktor se dal k SNB, Wolfi se stává tajným agentem Sovětů. Jejich cesty se ještě několikrát zkříží.

  

Spisovatel Jaroslav Haider, zkušený novinář a autor několika knih s válečnou a špionážní tématikou v knize Výkupné za duši mapuje zejména poválečnou dobu naší republiky. Děj pokrývá bezmála půl století od konce druhé světové války až po začátek devadesátých let. 

Zaujme dobová atmosféra, velmi sugestivní líčení života lidí během normalizace, kdy byla republika doslova prošpikována tajnými agenty STB, a člověk netušil, zda si nevinným rozhovorem se sousedem zrovna nechystá oprátku. 

Kniha má poměrně hodně postav, v nichž není lehké se hned zorientovat. Kromě Viktora a Wolfiho prostor dostávají také Viktorův bratr Oskar stojící na druhé straně barikády - jako politický vězeň si prošel peklem, důstojník Běrezin pracující pro britskou špionážní službu, nebo Rosťa Paděra, tajný agent STB, který se však jako agent moc nechová.

Jakmile se některá z postav objeví v příběhu, autor děj automaticky proloží jejím osobním životem, takže před sebou máte veškeré souvislosti. Osobní linie je zmíněná spíše okrajově, Haidler do hloubky příliš nejde, což je vzhledem k hlavnímu tématu pochopitelné. 

Mě nejvíce zaujaly příběhy Oskara Habarta, českobratrského faráře a Rusa Běrezina.

Román Výkupné za duši je svižný a napínavý, i když některé scény mi připadaly trochu přitažené za vlasy. Hovorová čeština a hojné dialogy jej činí čtivým a přístupným široké veřejnosti. Autor do děje zakomponoval i scény s předními představiteli tehdejší politické garnitury.

 Koho zajímají poválečné dějiny naší země, život za doby gottwaldovského režimu i tuhé normalizace, ten si přijde na své. Mě kniha bavila, přiblížila mi fungování tajné policie i špionážních služeb. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Moba)

Váha inkoustu

Dvě ženy od sebe dělí několik století. Kdyby se znaly, měly by si co říct? Životní cesty Ester a Helen se proplétají v této neobyčejné knize čítající úctyhodných šest set stran.

Helen Wattová, profesorka historie, dostává  na počátku milénia zajímavou zakázku od svého bývalého studenta. Má prozkoumat staré židovské rukopisy, které muž nalezl při rekonstrukci domu. Helen si k práci přizve mladého amerického studenta Aarona, jemuž se nedaří napsat disertační práci. Stárnoucí, unavená životem i Parkinsonovou nemocí, musí Helen snášet poměrně sebevědomého Aarona a zároveň čelit konkurenčnímu týmu badatelů, který má o rukopisy také zájem.

Historická linie zasazená do 17. století sleduje Ester Velasquezovou, Židovku s portugalskými kořeny prchající před inkvizicí. V Londýně, městě plném nástrah zůstává sama bez rodiny. Ujímá se jí slepý rabín, u něhož Ester pracuje jako písařka. Mladá žena je velmi chytrá a bystrá, svět inkoustu a knih jí učaroval. Ale co budoucnost? Aby se měla dobře, musí se vdát. Jenže jako vdaná žena se zase nesmí věnovat své vášni. Existuje pro ni řešení?

Váha inkoustu spojuje nejen dvě naprosto odlišná historická období, ale také osudy žen, které si svou nezávislost musely vybojovat samy. Nejvíce mě bavila linie Ester, jež nabízí pohled do života středověké ženy. Poznáváme židovskou kulturu, svět, v němž žena má jisté jen jedno. Narodila se proto, aby se stala manželkou a matkou a striktně dodržovala zákony své obce. Helen má jako moderní emancipovaná žena daleko větší prostor pro svůj rozlet, ale i ona naráží na barikádu, oddělující ji od světa, do něhož se jako mladá zamilovala. Helen totiž není rodilá Židovka, ale judaismu propadla.

Nečekejte však příběh ve stylu Barbary Erskinové nebo Barbary Wood, které také umně propojují historii se současností. Zatímco ony se zaměřují spíše na romantiku, Váha inkoustu je hutné, po jazykové a stylistické stránce propracované dílo, jež brousí i do vod filozofie, aniž by působilo nabubřele a příliš učeně.

Autorka Rachel Kadishová se hlásí ke svým židovským kořenům, jimž vzdala hold právě touto knihou. Kromě spisovatelské profese působí jako profesorka tvůrčího psaní.
Právě její vybroušený styl psaní, smysl pro detaily a umění vykreslit atmosféru konkrétního okamžiku, činí z Váhy inkoustu nevšední literární počin, k čemuž přispěl i překlad Zory Freiové.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)