Vězeň času

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste mohli prožít své oblíbené historické období na vlastní kůži? A ne jen jedno, ale třeba i víc? Zní to lákavě, že? Představte si, že byste na světě byli už přes čtyři sta let. Zažili renesanci, baroko, zlatý věk, první i druhou světovou válku, barevná šedesátá léta... Prostě byste existovali napříč staletími. Stejně jako Tom Hazard. Sympatickému učiteli byste určitě čtyři sta let nehádali, vždyť mu nemůže být víc než čtyřicet! No, ale není, trpí zvláštní anomálií životního cyklu, stárne výrazně pomaleji než ostatní lidé. Není mu co závidět, vidí umírat své blízké, musí se neustále stěhovat, aby nebudil podezření... Jak dlouho to může člověk vydržet? A hlavně - nesmí se zamilovat, protože láska by mohla narušit zajeté koleje staletého stereotypu.

Toma potkáváme ve chvíli, kdy nastupuje jako učitel dějepisu na jedné londýnské škole. Uznáte jistě sami, že tahle práce je pro něj ideální, kdo jiný by mohl historii znát líp než on? Tom si pomaličku získává respekt žáků a také pozornost kolegyně. Krásná učitelka francouzštiny Tomovi pořádně zamotá hlavu, i přesto, že láska do života našeho hrdiny nepatří. A když se k tomu přidá pátrání po Tomově dceři, která zřejmě zdědila tutéž anomálii, můžeme se těšit na pořádnou nálož romantiky i dobrodružství.

Od Matta Haiga jsem kdysi četla příjemnou a vtipnou upířinu, která měla šmrnc a nebyla tuctová, takže je jasné, že jsem byla na setkání po letech zvědavá. Vězeň času mě mile překvapil. Mám ráda, když se v knize prolíná víc motivů, díky tomu příběh není nudný a neupadá do stereotypu. Povedlo se to i v tomto případě.  Autor si pohrál hned s několika žánry a připravil tak neotřelé počtení.

Charismatický Tom Hazard se řadí mezi hrdiny, kteří si sympatie získávají hned od prvních stránek. Je to klaďas, držíte mu palce a máte pro něj slabost. Zároveň si na nic nehraje, nesnaží se okouzlit za každou cenu. On sám sebe za ideál nepovažuje. Matt Haig dokázal Tomovi vtisknout pořádnou dávku šarmu a lidskosti. Jeho neobvyklý životní příběh není jen "přehlídkou toho nejlepšího" napříč stoletími (kdo by si nechtěl zahrát v divadle u samotného Shakespearea nebo drnkat na klavír v nejlepších jazzových klubech?). Poznáváme i stinnou stránku středověku - chudobu, nemoci a náboženský fanatismus, mrkneme i na Divoký západ a prožijeme lovestory jako... jako z románu.

Nepátrejte po tom, jestli je možné žít stovky let. Sci-fi nebo pohádka? Jak kdo chce. Nechte se unést a užijte si příběh plný lásky, přátelství, oddanosti i touhy, a především otázek kolem lidského bytí.

P. S. Už na mě čeká další kniha Matta Haiga, tomuhle chlapíkovi se prostě nedá odolat. 💗

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Bude to bolet, doktore?

Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 - 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009

Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009

Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

To není normální 😱

Dneska jsem byla vrátit knížky v knihovně a nic jsem si N *E *P *Ů *J *Č *I *L *A *. To není joke 😁. V mé domácí knihovně čeká hodně nepřečtených knih už pár let na svůj čas. Řekla jsem si, že teď přes léto je ta správná chvíle to napravit.

Pecky jsou na světě!

Kde? V novém edičním plánu nakladatelství Domino.
Dneska dorazil s úžasným vzkazem od skvělé Dany. Ediční plán obsahuje parádní kousky, na které se už těším.
Můžete si ho prolistovat i tady.

Černá díra

Jestli jste si mysleli, že nic horšího než zápletku knihy DNA už Yrsa Sigurdardóttir nemůže vymyslet, pak jste se, stejně jako já, spletli. Černá díra vás přesvědčí o tom, že půvabná islandská stavařka ještě nenapsala poslední drsné slovo!

Huldar je po svém posledním případu sesazen z pozice šéfa, kterou místo něj dostala kolegyně Erla. V práci se s ním nebaví ani klika u dveří a vztah s psycholožkou Freyjou je u pořádně tlustého ledu. Navíc dostává případ, který na první pohled vypadá jako banalita.
Když je na školním hřišti vyzvednutá deset let stará časová kapsle, nikdo by nečekal, že kromě vzkazů tehdejších žáků budoucnosti, v ní budou také iniciály lidí, kteří mají zemřít. Huldar si zpočátku myslí, že o nic nejde, ale pak se v jedné vířivce najdou useknuté ruce, které pachatel své oběti odťal zaživa. Než se policie stačí nadechnout, je nalezena zohavená mrtvola, pak další, a všechny indicie vedou ke vzkazu z kapsle. A také k několik let starému případu znásilněné a zabité holčičky. Huldar si k vyšetřování přizve i Freyju a je přesvědčen, že se mu podaří případ vyřešit a přítom obnovit rozbitý vztah.

Vedle důmyslně zamotaného případu je velký prostor dopřán i  soukromí ústřední dvojice. Pokud jste nečetli DNA, nemusíte se bát, že byste se v ději ani ve vztazích neorientovali.  Freyja stále bydlí v bytě bratra, který je ve vězení, stará se o psa a také zjišťuje, že má malou neteř. Huldar se plácá ve svých citech k Freyje, zároveň bojuje s nevraživostí kolegů.

Jestliže jsem minule naznačila, že si Yrsa nasadila vysokou laťku, kterou dokáže přeskočit jen ona, měla jsem pravdu. Černá díra je důkazem, že si islandská spisovatelka pro své čtenáře připravila další pekelnou lahůdku, kterou jen tak lehce nestrávíte. Useknuté ruce jsou jen začátkem spletitých a dokonalých zločinů, které Huldarovi nedají spát. Jak už je u dobré krimi zvykem, ani v Černé díře nechybí šokující zvraty a vyústění, které jste ani ve snu nečekali.

Yrsiny detektivky nejsou jen přehlídkou mnohdy až bizarních vražd, zároveň útočí i na city, ať už je to zavražděná matka v DNA, či nebohá dívenka v Černé díře, takže je nutné se proti tomu pořádně obrnit. :-). Tahle krimi s dokonale propracovanou obálkou vás emočně vyždímá, když už máte pocit, že to dál nejde, Yrsa elegantně zabrousí někam jinam nebo děj trochu odlehčí. Ne, ona opravdu není tak krutá, jak by se mohlo zdát. :-).

Yrsa Sigurdardóttir je stejně tak dobrá jako její chlapští kolegové a mně už teď nedá spát třetí díl série, který by měl ještě vyjít. Kam Yrsa ve své bujné fantazii zajde?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Clařino tajemství

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy?

Clara Morvanová je hrdá žena, která během první světové války přišla o manžela a sama poté vychovala dva syny, Édouarda a Charlese. Oba se oženili, přivedli na svět děti a zajistili tak pokračovatele rodu. Clara by mohla být spokojená. Jedné letní noci roku 1945 ji však probudí výstřel. Édouard je mrtvý.
Clara je svědkem události, která by mohla ovlivnit životy celé rodiny. Pro blaho všech je tedy Édouardova smrt vedena jako sebevražda. Clařino tajemství znají jen dva lidi. Nebo v tu osudnou chvíli byl vzhůru ještě někdo?

Kořeny rodinné tragédie sahají do bouřlivých let druhé světové války. Zatímco Édouard je strávil doma kvůli tělesné vadě, Charles narukoval k letectvu. V bitvě na Sommě byl jeho letoun sestřelen a on padl do německého zajetí. Mezitím Charlesova žena Judith, která byla Židovka, skončila i s nejmladší dcerkou v koncentračním táboře, kde obě zahynuly.
Po návratu Charles ztratil chuť do života, musel však fungovat jako hlava rodiny a postarat se nejen o své dva syny, kteří mu zbyli, ale i o potomky zemřelého bratra. Podaří se mu udržet osudné tajemství pod pokličkou jak nejdéle to půjde?

Román Clařino tajemství je rodinnou ságou zabírající několik desítek let po druhé světové válce. Členové rodu Morvanových prožívají své osobní příběhy, které autorka v knize podrobně sleduje. Podařilo se jí vystihnout podstatné detaily charakterů svých postav. Clara působí jako majestátní žena, hrdá příslušnice klanu, pro niž je rodina nadevše. Charles se léta utápí ve vlastní bolesti, nemá sílu ani chuť čelit běžnému životu. Kvůli své zatvrzelosti se stává nejméně sympatickou postavou knihy, byť pro něj můžeme mít v jistých okamžicích pochopení. Asi nejvýrazněji působí nekonvenční a na svou dobu poměrně odvážná Marie, Édouardova dcera, která se vydá ve stopách strýce Charlese a vystuduje právo, a také její bratr Alain, k němuž strýc Charles cítí neskrývanou averzi.

Françoise Bourdin napsala rozsáhlý rodinný příběh, v němž se jen zdánlivě nic neděje. Nechává čtenáře nahlédnout do nitra rodiny, podrobně si všímá vzájemných vztahů mezi jejími členy, kteří řeší běžné starosti a problémy. Léta plynou, dospělí stárnou, děti vyrůstají a hledají místo v životě. Clařino tajemství mezitím pomaloučku bublá pod pokličkou, aby na povrch vyvřelo ve chvíli, kdy to nikdo nečeká.

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy? Nejen tyto otázky román zodpovídá, nabízí také pohled na francouzskou společnost druhé poloviny dvacátého století, kdy se morálka pomalu uvolňovala, ale i přesto některé věci zůstávaly tabu.

Příběh ocení milovníci rodinných ság a příběhů, v nichž hlavní roli hrají francouzské reálie, zde je to konkrétně rušná Paříž v kontrastu s malebným a klidným venkovem, jejichž barvitý popis dotváří atmosféru knihy.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Volá Berlín

Rozhlasové vysílání mělo během druhé světové války doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Zatímco dnes si pustíte zpravodajství víceméně jako kulisu a v podstatě ho ani už nevnímáte, protože jste informacemi doslova přesyceni, před více než sedmdesáti lety byl rozhlas vedle tisku jediným informátorem, na který jste se mohli spolehnout.
Román Volá Berlín přibližuje zákulisí rozhlasového vysílání v německém Berlíně zaměřeného na posluchače v Británii.

Mladá Američanka irského původu Maggie studuje v Heidelbergu. Píše se rok 1938 a válka je na spadnutí. Dívka potká Kurta, svou velkou lásku a odchází do Berlína, kde nastoupí na ministerstvo propagandy řízené Josephem Goebbelsem, aby se aktivně podílela na vysílání určeném lidem v Británii.
Maggie svou práci miluje tak stejně, jako nenávidí Brity. Každé vysílání připravuje s obrovskou vervou a nadšením, dokonce zaujme samotného Goebbelse. Mezitím Německo uzurpuje sousedské země a nacistická propaganda přitvrzuje. Maggie zjišťuje, že pravda je někde úplně jinde, jenže to už se i ona sama dostala do područí samotného ďábla. Přichází kruté vystřízlivění, jak ze vztahu s despotickým fanatikem Kurtem, tak i z práce. Rozpolcená Maggie přijímá nabídku Američana Ericha Griekeho a stává se spojkou v nebezpečném odboji.

Román Volá Berlín se vymyká klasickým válečným románům. Máte pocit, že klíčové události sledujete spíše zpovzdálí, jako byste nakukovali do pootevřených dveří. Pozornost je soustředěna z největší části na rozhlasové vysílání a jeho zákulisí.
Město Berlín, kde se převážná část děje odehrává, působí klidně a bezpečně (o tom je také v knize zmínka). Atmosféra pak postupně houstne, jak vážnější se situace stává.

Měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou, která na mě od samého počátku nepůsobila sympaticky, ale spíše povrchně a arogantně. Moc si nepomohla ani svou antipatií k Britům, kterou dávala najevo téměř v každé situaci. Na druhou stranu se tím potvrdila moje teze, že čím rozporuplnější hrdina, tím víc je kniha zajímavější a originálnější.

Líbilo se mi prostředí rozhlasu, kterému autor věnuje poměrně velkou pozornost a přibližuje dobové vysílání se všemi aspekty. Tehdy se nic nepředtáčelo, jelo se naživo, dokonce v některých vstupech hrála i kapela, vystupující přímo ve studiu. Sebemenší zaváhání mohlo narušit chod celého vysílání, což by mělo, zejména v nacistickém Německu, fatální následky.

Kniha těží ze skutečného osudu Mildred Gillarsové, Američanky, která za války pracovala v německém rozhlase a šířila nacistickou propagandu, za což byla po válce souzena. Kelly Durham své knižní hrdince vdechl krásu, ženskou rafinovanost, omladil ji a její příběh, zejména milostnou linii, ponechal s otevřeným koncem, což nepůsobí tuctově.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o druhou světovou válku a chtějí na ni nahlédnout i z jiných úhlů. Moc se mi líbí obálka knihy navozující dobovou atmosféru. Dominuje starý mikrofon a rudá rtěnka, která byla tehdy velmi populární, jako celek je obálka opravdu působivá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)