Prozření

V roce 1938, během nechvalně proslulé Křišťálové noci, se na zámku Lingenfels koná večírek. Energická hraběnka Mariana von Lingenfels nalévá víno a baví hosty, zatímco její manžel Albrecht se svými přáteli plánuje atentát na Hitlera. Mariana by se velmi ráda stala komplicem v manželově akci, ale ten si přeje, aby se dle potřeby starala o případné válečné vdovy a děti.  

Co přesně se událo během válečných let netušíme. Autorka jejich průběh nelíčí a zavádí nás rovnou do roku 1945. Válka je u konce, poražené Německo se musí vyrovnat s následky válečných činů, zvednout se a odrazit ode dna. Mariana von Lingenfels ovdověla a plní slib daný manželovi - ujímá se křehké Benity a jejího syna Martina, pozůstalých po rodinném příteli a aktivním odbojáři Conniem, a také Anii, rovněž válečné vdovy a matky dvou malých synků.

Soužití tří žen a několika dětí musí mít pevný řád. Mariana se svou neskutečně aktivní náturou a organizačními schopnostmi přejímá otěže neobvyklé domácnosti. Benita a Ania si chtějí vybudovat nový život, který by nestál na válečných základech, což urputné a zásadové Marianě není příliš po chuti, a tak se snaží zasáhnout. Někdy je ovšem přehnaná aktivita spíše na škodu a může napáchat nenapravitelné škody...

Prozření je prvotinou americké autorky Jessicy Shattuck. Pracovala na něm neuvěřitelných osm let a inspirovala se vlastní rodinnou historií. Zjištění, že její prarodiče byli nacisté, vedlo autorku k  literárnímu vyrovnání s historií a vlastním svědomím.  

Román Prozření je opravdu silným a vyzrálým debutem, jemuž nechybí nic, ani ta vynechaná válečná léta v ději. Autorka v příběhu plynule přechází různými časovými obdobími, v nichž dává nahlédnout do životů hrdinek knihy, zároveň líčí válku z druhé strany. Tentokrát ne z pohledu okupovaných Evropanů, zmučených Židů, či bojujících spojeneckých vojáků. Díky knize poznáváme, jak se s válkou vyrovnávají Němci, ať už zfanatizovaní nacisté nebo ti, kteří Hitlerův režim nenáviděli. Válka semlela všechny stejně, je jedno, na které straně barikády stáli.

Mariana von Lingenfels je zajímavá, byť rozporuplná literární postava. Můžete obdivovat její houževnatost a sílu a přitom mít pocit, že někdo tak panovačný a neústupný nemůže být sympatický. Vlastně ani jedna z hrdinek nemá jen kladné charakterové vlastnosti. Každá vás bude něčím štvát, zároveň jim budete fandit, protože vás bude dojímat jejich síla a odhodlání postavit se na vlastní nohy.

Prozření nabízí tak trochu rebelský pohled na válku. Ono moc knih nebo filmů, v nichž se jako hrdinové objevují obyčejní Němci, není. Líčit je jako chybující bytosti, jež podlehly Hitlerově propagandě stejně jako hammelnští vábení Krysařovy píšťaly, nebývá časté. 

Román je psán vemlouvavě a autenticky a má lehce cynický podtón. Neklade si za úkol soudit a kritizovat, ukazuje, že vše nebylo jen černé nebo bílé. 

Hledáte-li román o válce, kterou byste rádi viděli i z opačné strany, zkuste tuto knihu, zaručeně nebudete litovat.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino) 

Krásné Vánoce

... pohodu, klid, štěstí.

V novém roce hodně zdraví a úspěchů a  hromadu krásných knih k tomu všemu.

Moc děkuji za přízeň a milé komentáře.

Těším se na setkání v novém osmnáctkovém roce.

Půlnoční modř

Catrijn žije v malé vesničce, kde se vůbec necítí šťastná. Chtěla by bydlet ve městě, zažít svobodu, pocítit volnost a taky malovat. Když se jí podaří opustit rodné místo a dostat se do velkého světa, myslí si, že má vyhráno. Měla za to, že si své největší tajemství bere sebou, ale jak už to bývá, vždycky se najde někdo, kdo ho s vámi sdílí, aniž byste o tom měli tušení.

Catrijnino téměř dobrodružné putování začíná v Amsterodamu, kde pracuje jako hospodyně. Dokonce má blízko ke svým milovaným barvám, při jejich míchání pomáhá své paní. Jenže i tady musí skončit díky tomu, že svou touhu malovat neuhlídala. Osud ji zavádí do proslulých Delft, kde má pracovat jako malířka keramiky. Podaří se Catrijn začít znovu, jinak a lépe?

Tento historický román se odehrává v Holandsku 17. století. Aniž bych si pořádně přečetla popis na obálce, říkala jsem si, že mi připomíná proslulé dílo Dívka s perlou. Opravdu je k této knize přirovnáván, takže pokud máte rádi historii, umění a příběhy mající duši, Půlnoční modř se vám bude líbit.
‎Ač se nejedná o hrubou bichli, jak bývá u historických románů zvykem, je nabitá akcí, napětím i tajemnem a dokonce se nebojí ani emancipace.

Samotná Catrijn je hodně zajímavým typem knižní hrdinky, na svou dobu neskutečně chytrá a emancipovaná, zároveň tajemná. To, co si sebou nese, je v příběhu postupně odkryto a je na vás, jaký úsudek si na ni uděláte. Líbilo se mi, že si za svým snem šla, i když byla někdy hodně urputná.

Kniha je neskutečně čtivá, do děje vtahuje hned od počátku. Autorka umí  barvitě a poutavě popsat prostředí středověkého Holandska tak, že máte pocit jako byste tam přímo byli.

Simone Van Der Vlugt kromě klasické zápletky do příběhu nenásilnou formou zakomponovala také informace týkající se umění, malířství a malování proslulé delftské keramiky, stejně jako poznatky o způsobu života tehdejších lidí. Líbilo se mi, že se v knize objevují konkrétní osoby, více či méně /spíše skoro vůbec/ známé z uměleckých kruhů. Nejznámějších z nich je Rembrandt, se kterým se Catrijn setkává. Ale i přesto kniha zůstává především fikcí a ze skutečných událostí čerpá pouze pár věcí.

Po dlouhé době se mi stalo, že mě doslova uchvátil nějaký historický román a já jsem mu doslova propadla. Moc ráda bych si od této autorky ještě něco přečetla, její poutavý styl se mi líbí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Vánoční poradna

Rok se s rokem sešel, Vánoce jsou za rohem a my, knihomolové chceme dostat knihy. A taky je darovat druhým. Ale někdy nevíme, co přesně by to mělo být.
Neoluxorácká vánoční knižní poradna vám s výběrem pomůže. Stačí se jen zeptat.

Měla jsi vůbec někdy rodinu?

June Reidová se těší na jeden z nejvýznamnějších okamžiků v životě každé matky. Tím je svatba její jediné dcery Lolly. V domě probíhají svatební přípravy, kromě Lolly a jejího snoubence jsou tam přítomni i bývalý manžel June a také její současný přítel Luke. Dá se říct, že je to společnost k pohledání. Bohužel se nedozvíme, jak by svatební veselí probíhalo. June je zrovna venku, když domem otřese výbuch. Všichni zahynuli, jediná June přežila. Taková tragédie by zamávala i s tím největším cynikem, kdo by se tedy divil, že June utíká pryč z města, pryč od všeho.

Požár a následný výbuch v Junině domě vypadá na první pohled jako jasný zločin. Podle lidí z města ho spáchal Luke, s nímž June žila. Luke je o dvacet let mladší, seděl v kriminále za drogy, a je černý. Tahle kombinace spekulacím přímo nahrává.

Zatímco June odjíždí, prostřednictvím obyvatel malého městečka získáváme podrobný popis jejího života. Jak už to na maloměstě bývá, všichni všechno ví, všemu rozumí, všude byli. Autor jejich prostřednictvím skládá střípky Junina života, seznamuje nás s podstatnými okamžiky a situacemi, které prožila, a které ji svým způsobem formovaly. Proč se jí rozpadla rodina přímo pod rukama,  nebo kdy došlo odcizení s dcerou.

V jednotlivých kapitolách se ke slovu dostávají ti, kteří s ní nebo její rodinou měli něco do činění. Prostor dostávají i hlasy těch, kteří ji znají jen zprostředkovaně, a vy si lámete hlavu, proč právě oni. Proč jim autor dává prostor, vypráví jejich osobní příběhy. Ale jak už to u těchto mnohovrstevnatých příběhů bývá, tak dlouho ony jednotlivé vrstvy skládáte, abyste zjistili, že všechno má svůj důvod, leckdy překvapivý, jindy šokující.

Bill Clegg napsal velmi kvalitní příběh, zdánlivě úsporný, ale v podstatě jdoucí do hloubky mezilidských vztahů. Všímá si vazeb mezi lidmi, naprosto věrně vystihl atmosféru ospalého maloměsta, kde se zdánlivě neděje nic podstatného. Navenek si každý hledí svého, ale jen se otočíte, jste pod bedlivým dohledem.

Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, překvapivě maličký formát působí v kontextu s příběhem zajímavě a evokuje křehkost děje knihy.
Bill Clegg má velmi zajímavý styl psaní. Lyrický, pomalý, přitom z toho cítíte neuvěřitelný náboj a emoce. Používá dlouhá souvětí, minimum přímé řeči, přesto na vás nic nechrlí,  necháváte se jím vést.
Bylo velmi snadné propadnout tomuto příběhu. Četl se mi výborně, osobně mám ráda střídání postav a vypravěčů, kdy nemáte pohled jen z jednoho úhlu.
I přes námět, v němž se snoubí krimi s pořádnou dávkou psychologie, se jedná o komorní drama, v němž ve finále nejde o tragédii Juniny rodiny, ale o něco úplně jiného. O pochopení toho, co pro člověka může znamenat rodina.

Autor je opět trefa do černého, nový hlas v soudobé literatuře s neotřelým stylem psaní. Doporučuji všem, kteří hledají ke čtení něco smysluplného, co člověka přinutí, aby příběh jen nezhltnul, ale aby se nad ním i zamyslel.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino) 

DNA

Na počátku byla vražda. Brutální, těžko uvěřitelná vražda mladé maminky tří dětí. V tomto okamžiku jsem chtěla knihu odložit, byť Yrsiny knihy jinak miluju. Moje hormony asi ještě nejsou srovnané do latě, takže mě tento šokující počátek docela rozhodil a vyděsil. Ale protože tento thriller napsala jedna z nejlepších autorek krimi, od níž by byl bestsellerem i návod k obsluze pračky, pokračovala jsem dál. A nelitovala, právě naopak.

Vraždu Elíse nikdo nechápe. Kdo měl důvod zabít bezúhonnou ženu, vzornou matku a manželku? Situace je o to horší, že náhodnou svědkyní zločinu byla Elísina malá dcerka Margrét. Holčičku je třeba vyslechnout, zároveň ji ale nevyplašit. Margrét se ujímá psycholožka Freja, která musí spolupracovat s policií, konkrétně s vyšetřovatelem Huldarem.  Na tom by nebylo nic divného, nebýt toho, že se ti dva už potkali a nedopadlo to zrovna nejlépe. V zájmu holčičky i celého případu je však nutné vynechat emoce a osobní vazby. Vrah totiž zaútočil znovu a policie si neví rady. Zabiják totiž na místě nechává i nicneříkající šifrované vzkazy.
Do celého případu se zamotá mladík Karl, podivín, který po smrti matky žije sám, ale neumí se s tím vyrovnat. Jako vášnivý radioamatér doslova hltá vysílání různých stanic. Když zachytí sled čísel ve finále udávající jeho rodné číslo, myslí si, že si z něj někdo vystřelil a vůbec by ho nenapadlo, že se právě zapletl do případu oněch vražd.
Napětí stoupá, čas běží a vrah nemá slitování. Podaří se Huldarovi a jeho týmu dopadnout vraha?

Tímhle thrillerem Yrsa postavila laťku tak vysokou, že přeskočit ji dokáže zřejmě zase jen ona.
DNA je do detailu propracovaná knižní lahůdka. Opět bez Tóry, na scénu nastupují noví hrdinové,policista Huldar a psycholožka Freyja. Jejich vztah nezačal zrovna ukázkově, uznejte sami, že zapřít vlastní identitu a utéct z ještě vyhřáté postele, to se nedělá ani po jednorázovém milostném laškování, a právě tak se na scénu uvedl Huldar. Mezi oběma to po celou dobu pořádně jiskří, napětí by se dalo krájet, prostě tohle duo vypadá slibně.

Dlouho jsem měla pocit, že se kromě oněch dvou vražd nic neděje. Policisté se plácají ve vyšetřování, které nikam nevede, pořád jsem přemýšlela, co ta Karlova dějová linka. Její děj taky točil v kruzích,nebylo mi moc jasné, kam ta vlastně spěje. Zároveň jsem si byla jistá, že autorka moc dobře ví, co dělá a my budeme ještě hodně překvapení. Yrsiny myšlenkové pochody jsou totiž geniální a člověk jen zírá, co všechno ji může napadnout. 

DNA je první díl série, její další díly si určitě nenechám ujít. Yrsa Sigurdardottir totiž píše fantasticky. Zápletky jejich knih jsou důmyslné, bez hluchých míst, s hrdiny, kteří nejsou jen prvoplánově kladní, mají své problémy, stejně jako vy nebo váš soused. Autorka rozehrála partii mezi Frejyou a Huldarem, a my se už teď můžeme těšit na její další pokračování. 

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Čtení je tady

V prosinci po mně nic nechtějte. Přijelo čtení. Ono tedy přijíždí průběžně, ale s tím naším pidičtenářem nenafotím nic, přes co by zrovna nelezl nebo tam neměl aspoň ruku. Tak jsem to dneska všechno posbírala a udělala jednu světýlkovku.