Obyvatel

Miluju knížky, které se řadí mezi thrillery a zároveň mezi psychologicky laděné knihy. Takové, u kterých vám běhá mráz po zádech a máte pocit, že jste součástí příběhu. Pak se rozhlídnete kolem sebe a..... uff, ten slastný pocit, že jste v bezpečí svého domova, hovíte si na gauči a danou knížku jen čtete. Tak přesně takový pocit ve mně vyvolala kniha Obyvatel. Zaujala mě anotací /slibovala právě onen čtenářský zážitek popisovaný výše/.
Hlavní hrdinku, lékařku newyorské záchranky Juliet, zastihneme ve chvíli, kdy se jí všechno hroutí. Mezi námi, k popisu této situace by se hodil i daleko peprnější výraz. :-)
Juliet se vrací po náročné směně domů a ze všeho nejvíc se těší na náruč svého muže, která ji bude hýčkat. Její tvář totiž zdobí zranění způsobené jedním pacientem. Na Julii čeká nemilé překvapení, v manželově náruči leží jiná žena. 
Následuje radikální řez - odstřihnutí od nevěrného manžela i od útulného bydlení. Juliet chvíli přebývá u nejlepší kamarádky a mezitím si hledá vlastní bydlení. Ovšem sehnat bydlení v rušném New Yorku není jednoduché - i ty nejzanedbanější byty, které by se u nás honosily nálepkou IV. kategorie, stojí hromadu dolarů. Juliet už si zoufá, když si ve vestibulu nemocnice všimne inzerátu "Byt k pronajmutí". Je to jako sen. Krásný byt, ještě krásnější pronajímatel a nájem za hubičku. Juliet se pomalu zabydluje, její spokojenost kalí pouze pocit, že je někým sledována.....
No tedy, byla to pecka. Autor naprosto reálně vykreslil atmosféru strachu a napětí, která se v příběhu panuje. Dokonce jsem při čtení jednou měla pocit, že se za oknem něco mihlo :-).
Kniha je psána ve er-formě, sledujeme (uff, to je ale děsivé slovo) jak Juliet, tak i jejího pronásledovatele, u kterého zjistíme, co je důvodem jeho psychopatického chování.
Knížka je docela tenká, přelouskáte ji za jedno deštivé odpoledne, jeden slunečný víkend nebo tři náročné dny, vyberte si. Za přečtení stojí, ocení ji milovníci napínavých psychothrillerů.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea)

Každá sedmá vlna

Emmi a Leo jsou zpět!!!   Jejich příběh z úspěšného románu Dobrý proti severáku se měl uzavřít, jejich vtipná a duchaplná mailová konverzace utichnout. Leo odjíždí do Ameriky a zrušil si e-mailovou schránku. Emminy dopisy tak stále naráží na upozornění, že e-mailová adresa byla změněna a případné dotazy je nutno konzultovat se správcem systému...
Po roce se Leo vrací zpátky domů, do Vídně. Jeho mailová schránka je přímo přecpána dopisy od Emmi. Oba ví, že citům se poručit nedá. Co když je opravdu čas setkat se tváří v tvář? I když je Emmi pořád vdaná a Leo má ve Státech přítelkyni? No? 
Každopádně pokračuje nezaměnitelná a jedinečná mailová konverzace mezi dvěma beznadějně zamilovanými lidmi. Motto celého románu je, že když šest vln rozbilo o břeh, sedmá se právě valí. (Odtud název). Jak to s Emmi a Leem dopadne? Asi to všichni tuší, ale nejlepší bude, když si o tom přečtete, stojí to za to.

Dobrý proti severáku

Už od dob románu Nebezepečné známosti jsou mezi čtenáři oblíbené romány, které jsou psány tzv. v dopisech.  Doba pokročila a od klasických, rukou psaných dopisů společnost přešla ke korespondenci e-mailové.

Třicátnice Emmi chce odhlásit předplatné časopisu. Jaké je její překvapení, když na její žádost reaguje muž, který s vydavatelstvím nemá nic společného. Stačí překlep v jednom písmenku místo redakci časopisu Like Emmi napíše muži jménem Leo Leike. Postupem času se mezi Emmi a Leem rozvíjí zajímavá korespondence plná humoru, jemné ironie i romantiky. Přichází doba, kdy maily nestačí, oba touží poznat jeden druhého, zároveň mají strach. Emmi je vdaná a Leo prožívá složité období po rozchodu s přítelkyní. A co teprve, vloží-li se do korespondence Emmin manžel…

Velmi čtivý román si získal srdce čtenářů a vyžádal si i pokračování, které nese název Každá sedmá vlna. Já jsem jako první četla právě pokračování, protože první díl jsme zatím neměli, ale to nevadí.

Každopádně se mi oba romány líbily, i když by se dalo polemizovat o morální stránce - vdaná Emmi a tak ;-) (nebudu prozrazovat spoilery). Daniel Glattauer umí psát - jeho hrdinové vedou opravdu barvitou a vtipnou konverzaci, kterou jsem si užívala od první stránky.....tedy od prvního Emmina mailu.

"Sensenky" nad knížkami

Naše knihovna úspěšně spolupracuje s klubem SENSEN, což je projekt Nadace Charty 77. SENSEN – senzační senioři se účastní nejrůznějších akcí, které jsou u nás pořádány.

Aktivní seniorky si také najdou čas na přečtení dobré knihy. Vyznejte se však ve všech románech, které v knihovně máme, vždyť za přečtení stojí všechny.  I když má každá kniha svou anotaci a informace o ní jsou dostupné i na internetu, není nad osobní zážitky a reference.

Proto se zhruba jednou za měsíc scházíme v našem literárním salonu nejen nad horkými novinkami, ale také osvědčenými kousky našeho fondu. 

Notoricky známé rčení „sto lidí – sto chutí“ pro knihy platí tuplovaně. Nad knížkami a hrnkem kávy či čokolády vedeme vášnivé debaty, proč je zrovna ta která čtivá a zda si zaslouží titul bestseller. V široké nabídce románů napříč různými literárními žánry si pak každá z dam může vybrat to, co ji zaujalo. Je super pozorovat dámy, když v knížkách listují, usmívají se, pokud narazí na něco milého nebo humorného a hned si to pro sebe zamlouvají.

Naše pravidelná setkávání nad knížkami jsou velmi oblíbená, těší se na ně nejen akční a stále veselé „sensenky“, ale také já, když vybírám knížky a doufám, že si mezi nimi najde každá tu svou. 

Setkání s "holkama" mě čeká tento čtvrtek, už mám pro ně připravené dvě pořádné kupice knih. :-)

Otázka za deset

Před dvěmi lety jsem četla knížku, která mě naprosto uchvátila. Jeden den od Davida Nichollse. Takže jsem zajásala, když jsem zjistila, že u nás byly vydány další dvě: Otázka za deset a Záskok.
Záskok jsem zahlídla v knihkupectví, Otázku za deset jsem si půjčila u nás v knihovně.
Obálky obou knih jsou ve stejném stylu jako u knížky Jeden den. Jednoduché, ale přitom nápadité a vkusné.
Otázka za deset nás zavádí do Velké Británie 80. let. Brian Jackson žije v malém městečku pouze s matkou, otec zemřel v mladém věku na infarkt. Brian se chystá odjet studovat na vysokou školu. Moc sebevědomí nemá, někdy se chová jako slon v porcelánu. Své chování se snaží vyrovnat humorem, ale moc mu to nejde. Když se zamiluje do spolužačky Alice Harbinsonové, před kterou se nejprve pořádně ztrapní, přihlásí se, stejně jako ona, do soutěžního vědomostního kvízu. Jeho otec tyhle soutěže miloval a Brian si vzpomíná, jak spolu u televize odpovídali na otázky. Takže průpravu by měl, teď ještě zapůsobit na Alici. :-).
Celá knížka je hodně vtipná, někdy je toho humoru až moc. Brian mi hodně připomínal Adriana Molea. (Ti dva by si určitě rozuměli :-)). 
Znáte ten pocit, kdy je vám trochu jakoby stydno za někoho jiného? Držíte mu palce, aby se neztrapnil nebo něco nezkazil a pak, když se tak stane, jenom bezmocně přivíráte oči, protože s tím nemůžete nic udělat? Tak takhle jsem to měla při čtení Otázky za deset. Brian mi ze začátku přišel vtipný a milý, ale pak už jsem si říkala, že by měl trochu zvolnit a nebýt vtipný za každou cenu. Vykašlat se na Alici, která si s ním jen pohrávala. Jenže komu není rady..... :-).
Pokud čekáte romanci ve stylu románu Jeden den, tak budete zklamáni. I když je Brian zamilovaný, jen o lásce to není. Jedná se o vtipné retro z vysokoškolského prostředí zasazené do 80. let 20. století.
Humor ve stylu Adriana Molea, spousta kvízových otázek a bohémský studentský život - to je Otázka za deset.

Vánoční nadílka

Skoro po měsíci se jdu pochlubit s vánoční nadílkou. Knížky jsem si vybrala sama, sama si je i donesla k pokladně, Ježíšek je jen zaplatil :-).
Moc jsem chtěla novou Jojo Moyes, jenže nebyla. Tak jsem si vzala své osvědčené oblíbenkyně Jane Green, Cecelii Ahern a novou Alexandru Potter.
A zase mám to svoje dilema - nechci si je hned očíst. A tak jsem je uložila hezky do poličky v knihovně (nové přírůstky už musím dávat  naležato na první řadu.)
Dala jsem si takové menší knižní předsevzetí - knížky z knihovny budu prokládat vlastními přírůstky, ať už těmi novými nebo už dříve čtenými, aby se dostalo hezky na všechny :-). 

Šťastná kniha

Šťastná kniha. Podle názvu by si takovou knihu čas od času potřeboval přečíst každý z nás. Návod na štěstí člověk hledá od nepaměti. Jak to má autorka, která je šťastná už podle jména?

Když jsem si knížku půjčila u nás v knihovně, nemohla jsem se jí  nabažit. Znáte ten pocit, když máte dlouho očekávanou knížku v ruce, a ta vás láká jak obsahem tak i obálkou? Nechcete se do ní hned pustit, protože byste ji měli rychle přečtenou? Já to tak mám. Knížky, na které se hodně těším, nečtu hned. Hýčkám si je, prohlížím, listuju si v nich a kochám se obálkou. Nechci si je hned "očíst". Stejně tak to bylo i se Šťastnou knihou. No, ale jelikož nebyla má vlastní, musel zákonitě přijít její čas a já se tedy do ní pustila.

Vůbec jsem netušila, že jsem napsala knihu. To mi prolítlo hlavou během čtení úžasné knížky mé jmenovkyně. Nebo snad autorka trávila veškerý čas v naší domácnosti a sepisovala při tom rukopis Šťastné knihy? :-) Viděla jsem se skoro ve všech kapitolách. 
Nejde o návody a rady jak se stát šťastným člověkem. Autorka píše sama o sobě, přiznává, že není dokonalá. Kdo z nás však je? Málokdo však dokáže přiznat si své chyby (nejen sobě samému, ale ještě vyjít s nimi na veřejnost). A jak je to s tím štěstím? Je to jednoduché. Každý si své štěstí musí  najít sám. Vidět ho v těch nejbanálnějších i nejobyčejnějších věcech kolem sebe. Kousnutí do čerstvé housky, autobus chycený na poslední chvíli, horká koupel po náročném dni.... (doplňte podle sebe).

Knížku můžu doporučit, je to jedna z těch, ke kterým se člověk rád vrací. Skvělý je i autorčin blog.