Tak to tedy sedí!! :-)
středa 23. února 2011
úterý 22. února 2011
Doktore, šťastný a veselý!
pondělí 21. února 2011
Dotaz dne
Dneska jsme měli hektický den, ostatně jako každé pondělí. Od dvanácti do sedmi večera prošlo knihovnou nějakých 150 lidí. Proto mě pobavil dotaz jedné slečny: "Dobrý den, nebyla tady prosím taková černovláska?".
Jsem sice informační pracovník, ale tohle fakt nezodpovím :D.
Jsem sice informační pracovník, ale tohle fakt nezodpovím :D.
Mezi mraky 1
Příběh, který prožila sama autorka, líčí zakázaný vztah vychovatelky a učně. První část autobiografického románu sleduje osudy jednatřicetileté vdané matky dvou dětí a sedmnáctiletého mladíka, kteří podlehli lásce a navzdory životním překážkám šli vstříc svému osudu. Děj se odehrává v sedmdesátých letech 20. století, době, která díky ponuré atmosféře oběma mladým lidem nepřála. Oba tak musí o svůj vztah bojovat a chránit jej před rodinami a přísnými úřady. Zdena se nejprve lásce brání, uvědomuje si, že má rodinu, ale city jsou silnější. Téměř rok se jim daří tajit svůj poměr. Nakonec Zdenu ve škole udá Milanova žárlivá matka. Začíná nelítostný hon, Zdena přichází o práci, musí se vystěhovat z bytu, který patří její tchýni a hledat náhradní bydlení pro sebe i malé dcerky. Milan je své partnerce velkou oporou, pomáhá jí zařizovat byt, přitom řeší problémy se svou matkou. Milenci oslavili Milanovy osmnácté narozeniny a on se pomalu chystá na vojnu, přišel mu povolávací rozkaz. Jak to s oběma pokračovalo dále, se čtenář dozví z dalších dvou dílů plánované trilogie Mezi mraky.
čtvrtek 10. února 2011
Málo černý Varlata
Blogové zápisky úspěšné české autorky, která dlouhodobě žije v zahraničí, mapují dění v současném Londýně. Jak se žije na spodních příčkách společenského žebříčku Velké Británie? Očima svého počeštěného nigerijského přítele K. pozoruje ruch kolem sebe, s humorem sobě vlastním popisuje barvitý život londýnských přistěhovalců, zejména Afričanů a soužití rozdílných etnik. Styl těchto zápisků je přímočarý, nechybí humor, i když je v příbězích leckdy otevřeno i drsnější téma, například legalizace zbraní, domácí násilí nebo rovnoprávnost. Máme tak možnost poznat upřímnost a bezelstnost těchto lidí, stejně tak i jejich vychytralost, když chtějí snadno přijít k penězům. Název knížky je poněkud zvláštní, svůj původ má v přezdívce jednoho z kolegů K., o němž se z blogových zápisů dozvíme také leccos zajímavého. Součástí knížky jsou i tři povídky z „barevného“ Londýna.
sobota 29. ledna 2011
Jak se jezdí v sobotu autobusem
Vyšla na mě sobotní služba v knihovně. V zimě, když hodně mrzne a sněží, nejezdím autem, ale autobusem. A tak jsem se na zastávku vydala i dneska ráno. Od domu ji mám asi tři čtyři minutky, takže jsem šla docela v klidu a vychutnávala si ranní tichou atmosféru. Na zastávce nikdo nestál, lehce jsem znervózněla, ale pohled na hodinky mě ujistil, že můžu být v klidu, došla jsem včas. Uběhly asi čtyři minutky, během kterých jsem už měla sedět v teple autobusu. Jenže ten nikde. Ha!! Jak se dostanu do práce? Nic jiného nejede!!! Kde je? Má zpoždění on nebo já?
Za chvíli jsem viděla světla autobusu, srdce zaplesalo. V autobuse seděla paní řidička, se kterou jsem už několikrát jela, docela pirátka na můj vkus, to se u holek zas tak často nevidí ;-). Jednou rukou držela telefon, druhou volant a ještě mi stihla vydat jízdenku.
Ulehčeně jsem pronesla: "Bála jsem se, že nejedete". Pirátka odpověděla zároveň mně i volajícímu: "Zrovna nastupuje paní, boroček, bála se, že nejedu". A směrem ke mně: " V obchodě byla fronta, víte?": D:D:D.
Tož už vím, no ;-).
Za chvíli jsem viděla světla autobusu, srdce zaplesalo. V autobuse seděla paní řidička, se kterou jsem už několikrát jela, docela pirátka na můj vkus, to se u holek zas tak často nevidí ;-). Jednou rukou držela telefon, druhou volant a ještě mi stihla vydat jízdenku.
Ulehčeně jsem pronesla: "Bála jsem se, že nejedete". Pirátka odpověděla zároveň mně i volajícímu: "Zrovna nastupuje paní, boroček, bála se, že nejedu". A směrem ke mně: " V obchodě byla fronta, víte?": D:D:D.
Tož už vím, no ;-).
pátek 28. ledna 2011
Na jih od hranic, na západ od slunce
Román uznávaného a oblíbeného japonského autora lze považovat za jakési paralelní pokračování jeho úspěšného románu Norské dřevo. Hlavní hrdina Hadžime je jedináček, což poznamenalo jeho další život. Trpí pocity méněcennosti, má dojem, že do dnešní společnosti příliš nezapadá. Celý život hledá spřízněnou duši, v dětství to byla spolužačka Šimamoto, během dospívání první láska Izumi, kterou však podvedl s její sestřenicí a ona mu to nikdy nezapomněla. Hadžime si svůj život zařídí po svém. Otevře si dva jazzové bary, ožení se s Jukiko, se kterou má dvě dcery. Jejich manželství je šťastné a spokojené, dokud Hadžime jednoho dne na ulici nezahlédne Šimamoto. Od té doby jej trápí dilema, nedokáže se rozhodnout mezi dvěma ženami, které miluje. Šimamoto je tajemná, nechce mluvit o své minulosti ani současnosti. V Hadžimotově životě se zjevuje náhodně, ten začíná tušit, že realita je jiná než se jeví na první pohled. Hadžime se musí rozhodnout, jak se bude jeho život vyvíjet dál. Dá přednost tajemné lásce z minulosti nebo zůstane s manželkou a dětmi? Tento román můžeme považovat za romantický příběh, ve kterém nechybí tajemno a podobenství o světě pokřivených lidských hodnot.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)