Tohle jsem našla v knížce, když jsem vybírala knihy na olepení piktogramy. První, nadšený zápis je napsán propiskou, druhý tužkou :).
Měla jsem včera volný večer, dočetla jsem román své oblíbenkyně Patricie Scanlan a vzala si další čtivo. Tentokrát útlounkou prózu, napsanou před 110 lety. Autorkou je Kate Chopin a knížka nese název Probuzení. Ve své době se tento román o 190 stránkách nesetkal s příznivou reakcí čtenářů a nakladatel, pro kterého Kate Chopin psala, s ní už nadále nechtěl spolupracovat. Během hodinky jsem měla knížku přelouskanou, hodně mi připomněla Paní Bovaryovou nebo Annu Kareninovou. I Edna Pontellierová řeší stejný problém jako její předchůdkyně. V manželství není spokojená, ( já měla spíše pocit, že ji pálí dobré bydlo :-). Prožije románek s mladším mužem, který s ní koketuje, od manžela a dětí se odstěhuje, ale ani toto k jejímu štěstí nevede.
Dnes celkem běžné téma, na konec 19. století a na prudérní Ameriku to ale asi opravdu byla soda.
Co číst dál? Vzala jsem si povídky Kingsleyho Amise s názvem Nepřítel mého nepřítele. Jak mám Amise docela ráda, tak povídky mě moc nebavily.
Sáhla jsem tedy po Pokání od Iana McEwana, film jsem už viděla a líbil se mi. Pro dnešní večer je tedy o zábavu postaráno.
dne jako návrhářka šperků a po nocích nemůže spát, protože je náměsíčná. Kdyby se potulovala jen po svém bytě, bylo by to ještě v pohodě, ale Petra, pokud se nezamkne, je schopná cestovat z jednoho konce Londýna na druhý a vůbec o sobě nevědět. Jejímu příteli to leze na nervy a dává to Petře znát.