Kolotoč snů

Někdy minulý týden jsem dočetla knížku jedné z mých oblíbenkyň, Freyi North, Kolotoč snů.

Hlavní hrdinka Petra pracuje ve dne jako návrhářka šperků a po nocích nemůže spát, protože je náměsíčná. Kdyby se potulovala jen po svém bytě, bylo by to ještě v pohodě, ale Petra, pokud se nezamkne, je schopná cestovat z jednoho konce Londýna na druhý a vůbec o sobě nevědět. Jejímu příteli to leze na nervy a dává to Petře znát.

Někde na druhém konci Anglie žije Arlo, učitel hudby v jedné chlapecké internátní škole. Ani on nemůže spát, protože v sobě skrývá jedno tajemství, se kterým se dosud nikomu nesvěřil.

Arlo a Petra do sebe byli v pubertě zamilovaní, ale nikdy si to neřekli. Po sedmnácti letech se znovu setkávají. Aby se dali zase dohromady, musí se oba rozloučit se svou minulostí.

Kolotoč snů se mi líbil hodně, vlastně jako všechno od Freyi North. Autorka umí vylíčit mezilidské vztahy čtivě a s citem.

Četla jsem všechno, co vyšlo v češtině, chybí mi snad jen jeden nebo dva romány, které musím sehnat.

Jemča jede!

V tomhle teplém počasí podvádím čaj s minerálkou. Neušly mi však novinky od Jemči, která přišla na trh s novými příchutěmi a kombinacemi.

Zaujala mě Meruňka, kterou jsem si pořídila. Je docela dobrá, má krásnou barvu a jemnou meruňkovou příchuť . Zahlídla jsem i příchuť Hruška a Černý bez s pomerančem.

Jemča se rozjela, připravuje i Třešeň se smetanou.

Že bych se začala těšit na podzim?

Kniha mého srdce: Pan Kaplan má stále třídu rád

Je mou milou radostí i pracovní povinností podpořit projekt Kniha mého srdce. Je to trochu těžký úkol, protože knih, které jsou mému srdci blízké, je víc než jedna.

Mám-li tedy vyzdvihnout jen tu jednu nej, je to Pan Kaplan má stále třídu rád od Lea Rostena. Poprvé ji do češtiny přeložil Pavel Eisner, já vlastním vydání z roku 1987, kdy knížku do češtiny převedl Antonín Přidal.

Po téhle knížce sáhnu kdykoli, mám-li nějaký splín nebo když si chci připomenout populární Kaplanovy přežblebty.

Tahle knížka totiž dokáže vyloudit celou škálu úsměvů od letmého cuknutí koutků úst až po hurónský hlasitý smích. Jelikož smích prodlužuje život, má to čtenář s touto knihou zajištěno určitě, jen nesmí při čtení přecházet přes cestu.

A o čem vlastně kniha pojednává?

Hrdiny jsou studenti večerní školy, kteří se do USA přistěhovali ze všech koutů světa a společně zápasí s nástrahami anglického jazyka. V jejich čele stojí bodrý Hyman Kaplan, zdatně mu sekundují slečna Tarnovská, paní Moskowitzová, pánové Bloom a Blattberg nebo premiantka Róza Mitnicková a další. Profesoru Parkhillovi, který je učí, se vždy rosí čelo, vidí-li písemnou práci se známým podpisem

H*Y*M*A*N K*A*P*L*A*N. Pan Kaplan totiž vůbec neuznává zákonitosti gramatiky a vytváří tak dojem, že si vymýšlí svůj vlastní jazyk.

Některé z jeho průpovídek zlidověly, třeba: Jémináku, šišbardón nebo špíčkově.

Prostě kniha mého srdce

Jak jsme si "andersenili"

V pátek 3. 4. jsme se už po páté připojili k celostátní akci Noc s Andersenem. Celostání není až tak správný pojem, neboť k akci se připojují také knihovny Slovenska, Polska nebo Rakouska či dalších států.

Prostě podporujeme akci evropského formátu :).

Naše akce se jmenuje Večer s Andersenem, v knihovně nespíme, zato řádíme jak se sluší a patří až do dvaadvacáté hodiny večerní.

Každý rok se snažíme vymýšlet pestrý program, který by děti zaujal a nenudil. Loni jsme pro děti připravili karneval, letos jsme si všichni oblékli pyžama a noční košilky a uspořádali Pyžamopárty.

Letošní ročník Andersena byl ve znamení obyvatel městečka Kvítečkov. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, kdo ve Kvítečkově bydlí. Ano, je to Neználek, Všeználek, Buchtík, Strunka, Čiperka, Aršík s Literkou a mnoho dalších človíčků. Výše jmenovaní se stali patrony naších soutěží. Děti soutěžily v jednotlivých disciplinách, které se vztahovaly k povahám a jménům těchto človíčků o nálepky s jejich podobiznami, které mohly získat za správnou odpověď.

S Buchtíkem soutěžící hádali názvy receptů nebo hádali, která správná přísada patří do určitého jídla. U Čiperkových úkolů se pěkně protáhli a procvičili, se Strunkou si zazpívali, s Neználkem polámali jazýčky u jazykolamů a s Všeználkem namáhali mozkové závity při záludných otázkách ze všech oborů vědy a techniky. Chybět nesměla dětská literatura – na otázky z ní odpovídaly děti u Aršíka a Literky.

Děti také vyplňovaly anketu Kniha mého srdce a u toho poslouchaly příběhy Neználka a jeho přátel.

U všech soutěží se bavily nejen děti, ale i knihovnice a další kolegové, kterým patří náš velký dík za pomoc při přípravě a realizaci této akce.

Před pěti lety jsme sázeli pohádkový strom Andersenovník, na který jsme se s dětmi zašli podívat do parku a při té příležitosti jsme rozdali grafické listy s podpisem Michala Nesvadby, o které soutěžili malí čtenáři v rámci akce Čtení s hvězdami.

Velká pochvala patří čtenářce Markétce za statečnost, se kterou zvládla cestu do parku i zpět i, když byla po zlomenině nohy.

Pro naše "andersenáře" nechybělo ani občerstvení, které připravili sponzoři a šikovné knihovnice, všem patří velké poděkování.

Čas, který jsme s dětmi strávili, utekl jako voda, přiblížila se dvaadvacátá hodina a před dveřmi knihovny již postávali rodiče, kteří si přišli děti vyzvednout. Zamávali jsme malým rozzářeným obličejům na dobrou noc a jednohlasně zakřičeli: Tak zase za rok, pane Andersene.

Rudolfinky

Už od raného mládí jsem milovala knížky Stanislava Rudolfa. Vždycky se mi četly dobře,ať už to byly dívčí románky nebo tvorba pro dospělé. No a teď si dávám opáčko z "rudolfinek" a čtu je postupně všechny znovu a znovu, některé už po dvacáté..nebo po dvacáté první? . Nikdy jsem nemohla pochopit jak může chlap rozumět holčičí duši. Stanislav Rudolf to uměl a umí skvěle, že by to bylo dáno jeho prapůvodní profesí učitele?

Hrdinky jeho knížek by mohly být matkami a babičkami, i přesto jsou jejich trable aktuální i pro dnešní omladinu, i když pozoruju, že se rok od roku děti mění.

A tak na mě čeká Běh znaveného koně, Barvoslepý, Moje paličaté IQ, Metráček, Milionová holka a další :)

No line on horizon

Božští U2 jsou zpátky s novým albem, ve skvělé formě, i když jim "pajcka" klepe na dveře. Musím přiznat, že když jsem slyšela ukázku z pilotního singlu Get your boots, trošku nevěřícně jsem zírala na kamarádku, která mi ji pustila. Drsný nabušený kytarový začátek mi k nim prostě nešel. Stačilo chvíli poslouchat a ano, byli to oni. Nejvíc mě dostala píseň Magnificent.

Největší radost by mi udělalo, kdybych se letos dostala na jejich koncert. Sice vynechávají ČR, ale ještě, že sousedíme s Polskem. Chorzow to jistí..Takže každý den deset kaček do prasátka a můžeme se těšit na srpen :). Moc ráda bych totiž na vlastní oči zjistila, jestli Larry Mullen Jr opravdu vypadá tak mladě. Mám pocit, že ten chlap vůbec nestárne.

Děti vševědoucí

Dnes byli u nás v knihovně malí milí prvňáčkové. Spolu s předškoláčky je to kategorie dětí, kterou miluji. Jsou velmi aktivní, bezprostřední, s nadšením na vše reagují a ochotně s námi spolupracují.

Také dnes, na besedě o přírodě, kterou vedla kolegyně, reagovali na dané téma a odpovídali na otázky.

Kdy je první letní den?
V únoru!!

Co pozorujeme na jaře na stromečcích?
Dárečky!!

Co máme v létě..v červenci, v srpnu?
Narozeniny!!

Jaké hřiby znáte?
Křiváky!!

Na podzim se slaví svátek duchů..jaký?
Pohřeb!!

Kdo nám v zimě kreslí na okna obrázky?
Děti!!

Ne, děti ne...m....m...m?

Maminky!!

Děti nejsou hloupé, v jejich odpovědích je jistá logika. Duchové = mrtví = pohřeb. V létě mnozí z nás narozeniny opravdu slaví, no a m...m...maminky pro nás dělají vše, třeba i kreslí obrázky na okna :).

A že se v něčem spletly? Nevadí, všemu se naučí, vědomosti získají jak ve škole, tak i u nás v knihovně.