Rudolfinky

Už od raného mládí jsem milovala knížky Stanislava Rudolfa. Vždycky se mi četly dobře,ať už to byly dívčí románky nebo tvorba pro dospělé. No a teď si dávám opáčko z "rudolfinek" a čtu je postupně všechny znovu a znovu, některé už po dvacáté..nebo po dvacáté první? . Nikdy jsem nemohla pochopit jak může chlap rozumět holčičí duši. Stanislav Rudolf to uměl a umí skvěle, že by to bylo dáno jeho prapůvodní profesí učitele?

Hrdinky jeho knížek by mohly být matkami a babičkami, i přesto jsou jejich trable aktuální i pro dnešní omladinu, i když pozoruju, že se rok od roku děti mění.

A tak na mě čeká Běh znaveného koně, Barvoslepý, Moje paličaté IQ, Metráček, Milionová holka a další :)

No line on horizon

Božští U2 jsou zpátky s novým albem, ve skvělé formě, i když jim "pajcka" klepe na dveře. Musím přiznat, že když jsem slyšela ukázku z pilotního singlu Get your boots, trošku nevěřícně jsem zírala na kamarádku, která mi ji pustila. Drsný nabušený kytarový začátek mi k nim prostě nešel. Stačilo chvíli poslouchat a ano, byli to oni. Nejvíc mě dostala píseň Magnificent.

Největší radost by mi udělalo, kdybych se letos dostala na jejich koncert. Sice vynechávají ČR, ale ještě, že sousedíme s Polskem. Chorzow to jistí..Takže každý den deset kaček do prasátka a můžeme se těšit na srpen :). Moc ráda bych totiž na vlastní oči zjistila, jestli Larry Mullen Jr opravdu vypadá tak mladě. Mám pocit, že ten chlap vůbec nestárne.

Děti vševědoucí

Dnes byli u nás v knihovně malí milí prvňáčkové. Spolu s předškoláčky je to kategorie dětí, kterou miluji. Jsou velmi aktivní, bezprostřední, s nadšením na vše reagují a ochotně s námi spolupracují.

Také dnes, na besedě o přírodě, kterou vedla kolegyně, reagovali na dané téma a odpovídali na otázky.

Kdy je první letní den?
V únoru!!

Co pozorujeme na jaře na stromečcích?
Dárečky!!

Co máme v létě..v červenci, v srpnu?
Narozeniny!!

Jaké hřiby znáte?
Křiváky!!

Na podzim se slaví svátek duchů..jaký?
Pohřeb!!

Kdo nám v zimě kreslí na okna obrázky?
Děti!!

Ne, děti ne...m....m...m?

Maminky!!

Děti nejsou hloupé, v jejich odpovědích je jistá logika. Duchové = mrtví = pohřeb. V létě mnozí z nás narozeniny opravdu slaví, no a m...m...maminky pro nás dělají vše, třeba i kreslí obrázky na okna :).

A že se v něčem spletly? Nevadí, všemu se naučí, vědomosti získají jak ve škole, tak i u nás v knihovně.

Konferenc-party v Second Life

Včera jsem se zúčastnila spolu s kolegyní Konferenc-party ve virtuálním prostředí Second Life. Naše knihovna tam má svou virtuální dvojnici, ve které reálné knihovnice, zalogované pod avatarem, poskytují služby čtenářům a navštěvníkům. Měly jsme mluvit o svých zkušenostech s virtuálním provozem knihovny, s přáními návštěvníků.

Mikrofony byly nažhavené, ruce ledové, hlas rozstřesený...takhle to vypadalo zhruba od šesté hodiny večerní, kdy celá konference začala. Účastníků bylo požehnaně, počítač se trochu sekal, proto jsme mluvili stylem "2 v 1 avataru". Neměly jsme odvahu logovat se na střídačku. PC to ustál a my taky :).

Jako knihovnice před lidmi – především dětmi – vystupuji často, ale tohle bylo něco úplně nového a jiného. Mluvila jsem, aniž bych tušila, jestli se počet avatarů shoduje s počtem aktivních posluchačů :). Taky mi trochu chybělo, že jsem neviděla, co posluchač dělá...jestli ho to moje žbleptání baví nebo nudí. Ale podle dotazů, které nám v průběhu povídání chodily, to asi ušlo.

Plni dojmů vymýšlíme, co všechno by se dalo v SL v knihovně podniknout...hlasité předčítání, přednášky..myšlenky v hlavě šrotují.

Tak zase někdy u nás v knihovně na slyšenou i na viděnou

V novém roce...

V novém roce

- nestíhám

- nestačím

- honím "termity"

- si nedávám předsevzetí

- čtu, čtu, čtu

a možná i napíšu víc, až ty "termity" dohoním :)

Krásné Vánoce

Jak jsem se nechala označkovat

Už dlouho jsem uvažovala o malém tetování. V současné době je to velká móda nejen mezi slavnými. Přečetla jsem hodně článků, prohlídla si hodně tetování na obrázcích i v reálu a pořád přemýšlela, co a kam. A jestli se vůbec mám odhodlat..přece jen je to doživotní záležitost. A hlavně – bála jsem se bolesti.

Nakonec jsem se odhodlala, vybrala si obrázek, který je pro mě typický..proč asi?

Vůbec to nebolelo, naopak..kdybych mohla, tak si toho dám nechat udělat víc, ale přece jen, někdy méně znamená více.

Jen mě ještě čeká oprava vypadlé barvičky :)