středa 19. října 2011
Máme to za pár......
Tak sen se stal skutečností, z mého malého Sarajeva se vyklubala docela fešná a moderní knihovna. :-)
úterý 18. října 2011
Čas odpouštění
pondělí 17. října 2011
Jak se chovat v Anglii
Vtipné spoty o tom, jak se chovat ve Velké Británii. Londýn se připravuje na olympiádu, součásti propagace jsou i tyto prezentace, ve kterých vystupuje slavný "montypythoňák" :-) John Cleese.
pátek 14. října 2011
Špatná matka knihovnice
Hrajeme takhle se školákem v sobotu večer stolní lední hokej. Jeho družstvo bylo složeno ze členů poroty a moderátorů soutěže Česko Slovensko má talent, já měla mužstvo tříkorunkové (švédské). Hráči nesli jména: Fredriksson, Larsson, Ericksson, Gustavsson, pro zasmání mě napadli ještě Pivson a Klakson :).
"Vymysli jim i křestní jména", říká školák.
"No tak třeba Lasse, Bosse, Olle, Kalle..." napadají mě jména slavných hrdinů švédských knih pro děti.
"Děti z Bullerbynu jsou švédská kniha?", táže se školák.
"No jasně", odpovídám.
"Božena Němcová byla Švédka?"
Pif, paf, umírám :-D
"Vymysli jim i křestní jména", říká školák.
"No tak třeba Lasse, Bosse, Olle, Kalle..." napadají mě jména slavných hrdinů švédských knih pro děti.
"Děti z Bullerbynu jsou švédská kniha?", táže se školák.
"No jasně", odpovídám.
"Božena Němcová byla Švédka?"
Pif, paf, umírám :-D
Senioři
Dnes jsem zažila dvě různá setkání se seniory. První: Viděla jsem starší pár (manželský, milenecký, kamarádský....?). Pán vyprovázel paní a při loučení jí mlaskl takovou pusu, za kterou by se nemuseli stydět ani dnešní teenageři. Druhé: Asi sedmdesátiletá řidička couvala a vůbec si mě nevšimla..Ještěže mám rychlé nohy :-D. Pečlivě a pomalu (stihla jsem tedy v klidu utéct ;-) vycouvala na cestu, kousek popojela a vjela na menší parkoviště, asi trénovat :).
pondělí 3. října 2011
Hajný a já
Nenápadná útlá knížečka z pera Evy Bešťákové vypráví příběh mladé absolventky filozofické fakulty z Prahy, která se během studií provdá za myslivce a porodí chlapečka. Po studiích následuje svého muže na šumavskou samotu. Zatímco její manžel je šťastný uprostřed lesů, naše hrdinka se musí srovnat s hospodářstvím, které na ni čeká, nejrůznějším zvířectvem, domácností, prostě se všemi radostmi i strastmi, které na ni v šumavských hvozdech čekají. Autorka se inspirovala oblíbenou Betty MacDonaldovou a napsala humorný příběh, který je neprávem zapomenutý. Přečtení doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy tohoto druhu.
Čtení s kapkou krve
Knihy s upíří tématikou mě pořád baví. V poslední době jsem přečetla pár, které mě opravdu zaujaly.
První z nich je román Radleyovi - Upíři odvedle od britského autora Matta Haiga.Vypráví příběh zdánlivě obyčejné britské rodiny. Lékař Martin, jeho žena Helen spolu s dětmi - teenagery Rowanem a Klárou žijí na jednom klidném anglickém předměstí. Všechno je v pohodě, dokud Klára, kterou ohrožuje opilý spolužák, na tento útok nezareaguje tak, že ho roztrhá na cucky. A tak se obě děti dozví, že nejsou potomky obyčejných lidí, ale upírů. Jejich rodiče se jim to snažili tajit v domnění, že žádné nebezpečí nehrozí. Oni sami se bez krve dokázali obejít, pro ně je to droga stejně jako nikotin pro kuřáka. Po prozrazení se rozjíždí kolotoč šílených akcí, olej do ohně přilívá i dávno ztracený strýček Will, který kromě toho, že je pravým a nefalšovaným upírem, miluje Helen...
Román není jen další čárkou v seznamu knih s upíří tématikou, zároveň popisuje vztahy uvnitř rodiny i mezi lidmi v městečku. Jako správnému "britskému" dílu mu nechybí ani suchý humor, ironie a nadhled. Tahle knížka stojí za přečtení. A ta obálka, to je třešinka na dortu ;-).
Další krevní konzervou :) byly dvě knihy od Kimberly Pauley: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev. V první z nich poznáváme mladou studentku americké střední školy Minu. Ta ví, že její rodiče jsou upíři, co však netuší je to, že se sama bude muset rozhodnout, jestli dá přednost životu lidskému nebo věčnému. Musí se rozhodnout rychle - do týdne. Začne navštěvovat seminář pro adepty na proměnu v upíry, zároveň se věnuje běžnému studiu, kamarádkám i prvním láskám. Nevadí, když prozradím, že se Mina rozhodne pro proměnu. V další knize se s Minou a jejími rodiči dostáváme do malého ospalého městečka, kam se rodina po proměně Miny uchýlila. Musí před světem skrývat svou totožnost. Mina čeká na jakoukoli zprávu od svého přítele Georga, který odjel za svými rodiči do Brazílie. Kartami zamíchá nejen Minina nejlepší kamarádka, která o všem ví a chce se proměnit taky, ale nový Minin spolužák Cameron, který je taky upír.
Obě knížky se mi líbily, i když nejsem "náctka", koho upíři baví, ten se může začíst :).
První z nich je román Radleyovi - Upíři odvedle od britského autora Matta Haiga.Vypráví příběh zdánlivě obyčejné britské rodiny. Lékař Martin, jeho žena Helen spolu s dětmi - teenagery Rowanem a Klárou žijí na jednom klidném anglickém předměstí. Všechno je v pohodě, dokud Klára, kterou ohrožuje opilý spolužák, na tento útok nezareaguje tak, že ho roztrhá na cucky. A tak se obě děti dozví, že nejsou potomky obyčejných lidí, ale upírů. Jejich rodiče se jim to snažili tajit v domnění, že žádné nebezpečí nehrozí. Oni sami se bez krve dokázali obejít, pro ně je to droga stejně jako nikotin pro kuřáka. Po prozrazení se rozjíždí kolotoč šílených akcí, olej do ohně přilívá i dávno ztracený strýček Will, který kromě toho, že je pravým a nefalšovaným upírem, miluje Helen...
Román není jen další čárkou v seznamu knih s upíří tématikou, zároveň popisuje vztahy uvnitř rodiny i mezi lidmi v městečku. Jako správnému "britskému" dílu mu nechybí ani suchý humor, ironie a nadhled. Tahle knížka stojí za přečtení. A ta obálka, to je třešinka na dortu ;-).
Další krevní konzervou :) byly dvě knihy od Kimberly Pauley: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev. V první z nich poznáváme mladou studentku americké střední školy Minu. Ta ví, že její rodiče jsou upíři, co však netuší je to, že se sama bude muset rozhodnout, jestli dá přednost životu lidskému nebo věčnému. Musí se rozhodnout rychle - do týdne. Začne navštěvovat seminář pro adepty na proměnu v upíry, zároveň se věnuje běžnému studiu, kamarádkám i prvním láskám. Nevadí, když prozradím, že se Mina rozhodne pro proměnu. V další knize se s Minou a jejími rodiči dostáváme do malého ospalého městečka, kam se rodina po proměně Miny uchýlila. Musí před světem skrývat svou totožnost. Mina čeká na jakoukoli zprávu od svého přítele Georga, který odjel za svými rodiči do Brazílie. Kartami zamíchá nejen Minina nejlepší kamarádka, která o všem ví a chce se proměnit taky, ale nový Minin spolužák Cameron, který je taky upír.
Obě knížky se mi líbily, i když nejsem "náctka", koho upíři baví, ten se může začíst :).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)