Slib, že mě zabiješ

Kniha Slib, že mě zabiješ je internetovým románem, který autor zveřejňoval na svém blogu. Setkáváme se v něm s ním samotným (i když Martin Fendrych nepotvrzuje ani nevyvrací autentičnost vlastní osoby), s jeho přítelem Láďou, zapáleným horolezcem, který se zmítá v milostném vztahu s vdanou vědeckou pracovnicí Věrou. Márty, Lezec a Vědkyně, jak zní internetové přezdívky zúčastněných, zažívají přátelské vztahy i milostné propletence. Márty vše sleduje a následně o tom píše ve svém blogu vtipnou formou, které nechybí nadhled, díky hovorovému jazyku se celý příběh stává reálnějším. Martin Fendrych se v tomto románu zabývá nejen spletitým vztahem Věry a Lezce, ale také glosuje odvěká témata společnosti jako je nevěra, víra, přátelství mezi mužem a ženou či stárnutí. Každá kapitola je ukončená čtenářskou diskusí, ohlasy kladné i záporné jsou důkazem, že čtenáři a návštěvníci Fendrychova blogu napjatě čekali na vývoj příběhu, který dokáže zaujmout a nepustit, dokud není dočtená poslední stránka.
Musím přiznat, že mi zprvu hovorový jazyk dělal problém, ale jakmile jsem se včetla, nemohla jsem přestat.

Nový Zéland : krajinou Pána prstenů na kole a bez víz

V tomto poutavém cestopise přibližuje známý cestovatel a člen klubu cestovatelů své zážitky z cesty na Nový Zéland. Antonín Červený už od dětství toužil poznat tuto krásnou zemi, známou z filmového zpracování trilogie Pán prstenu. Těsně po revoluci, když se otevřely hranice, byla cesta k protinožcům pro Antonína Červeného nereálná, chyběly peníze a tolik potřebné vízum. Po několika dalších letech se podařilo získat finanční prostředky a zpráva, že vízum na Nový Zéland již není třeba, byla příjemným bonusem. Zbývalo tedy sehnat letenky a výlet se mohl uskutečnit. Cestovatel se rozhodl, že na Zélandě se bude pohybovat na svém horském kole. Po absolvování dlouhého letu a několika byrokratických překážek, kdy se zdálo, že vysněná cesta bude zmařena, Antonín Červený dosáhl svého cíle. Na začátku cesty potkává amerického cyklistu Davida, se kterým absolvuje celou expedici. Na svých cestách poznávají vstřícné novozélanďany, jejichž poznávacím znamením je tetování (mají je téměř všichni :-)) a ochota pomáhat nezkušeným turistům. Na Novém Zélandě je téměř nulová kriminalita. Ve městech nejsou k vidění skoro žádní policisté, na ulicích stojí stánky s ovocem a zeleninou bez prodavačů. Zákazník si vybere zboží a peníze hodí do kasičky. Ve veřejných lázních nebývají uzamykatelné skříňky, osobní věci si návštěvníci nechávají ve volně položených košících. Pro našince je to neuvěřitelná věc. Tyto a mnohé další zajímavosti z Nového Zélandu přibližuje Antonín Červený ve svém poutavém cestopise, který slouží nejen jako účinný průvodce, ale především jako autentický záznam z dobrodružného výletu na kole po této krásné a čisté zemi.

Nedodržený slib

V neděli jsem se dívala na ČT 1. V deset večer (!!!) dávali výborný slovenský film (natočený ve spolupráci s ČR a USA, režie Jiří Chlumský) Nedodržený slib. 

Jak jsem k televizi v deset usedla, vstala jsem až na konci filmu, dojatá, plná emocí a musela jsem o filmu přemýšlet dlouho do noci.

Film zpracoval skutečný příběh židovského mladíka Martina Friedmanna (Samo Spišák), odehrává se za druhé světové války. Martin je talentovaný fotbalista, pochází z velké rodiny. Riziko války jde mimo něj, zcela se soustředil na svůj oblíbený sport, který následuje kamkoli - třeba i do pracovního tábora. Tam, díky svému talentu a troše štěstí dokáže uniknout transportu do koncentračního tábora. Neujde však vážné nemoci, která ho zavede do plicního sanatoria, tam se setkává s židovským lékařem, který se mu snaží pomoci, a s mnichem Rudolfem. Díky němu se po propuštění z léčebny dostává do kláštera, kde prožívá další část války. Jenže ani tam není v bezpečí, nakonec se vydává do slovenských hor, aby se stal členem partyzánského hnutí a bojoval zde ve Slovenském národním povstání. Mezitím zbylí členové jeho rodiny, kterým se nepodařilo uprchnout z fašistického Slovenska, umírají v koncentračních táborech. Jen dvěma bratrům se podařilo emigrovat, Martin se s nimi po válce setkává.

Celý příběh je velmi silný, skvěle natočený, s plejádou vynikajících slovenských i českých herců (Roman Luknár, Ľubomír Paulovič, Vlado Černý, Ondřej Vetchý, Pavel Kříž,...). V hlavní roli Martina Friedmanna se představil Samo Spišák, který v současné době hraje v seriálu Panelák. Díky roli mladého židovského fotbalisty, kterou ztvárnil velmi přesvědčivě, má podle mého našlápnuto na skvělou hereckou kariéru.

Jak jsem už napsala výše, film mě dojal, nemohla jsem usnout, prostě silný zážitek.
Jen je škoda, že zůstává v ústraní za jinými filmy s touto tématikou, a že ho televize zařadila v tak pozdní hodinu, kdy mnohým zbytečně unikl, opravdu stojí za to.

Stanice odložených lásek

Nový román autorky, která je známá spíše svými historickými romány, jejichž děj bývá zasazen do Francie. V této knize líčí osudy dvou kamarádek, které pocházejí z malé vesničky. Děj se odehrává v sedmdesátých až devadesátých letech 20. století. Kamila i Laděna se snaží uniknout neutěšenému rodinnému prostředí. Kamila studuje zdravotní školu, je svérázná, nebojí se ozvat, což jí dělá problémy ve škole. Seznámí se s mladým rozvedeným doktorem, se kterým si začne románek. Jenže on se vrací ke své bývalé ženě, kvůli synkovi, na němž lpí. Kamila zjistí, že jejich vztah nezůstal bez následků.

Laděna se má vdávat, jenže ženich se na svatbu nedostaví, protože bouřlivě oslavoval ztrátu svobody právě na výročí okupace republiky sovětskými vojsky, je zavřen do vězení. Laděna zůstává u rodičů, zanedlouho se jí má narodit dítě. 

Obě kamarádky prožívají své osudy v nelehké době normalizace, kdy jakékoli vybočení z předem daných kolejí je trestáno opovržením okolí, zvláště, žijí-li na malé vsi, kde je všem vidět "do talíře".

Román se mi četl výborně, doporučuji všem, kteří si chtějí připomenout atmosféru této doby, a také těm, kteří mají rádi příběhy ze života.

Knižní jarmark a "Horničák" 2011

Rok se s rokem sešel a naše knihovna ve spolupráci s městem pořádala další ročník Knižního jarmarku, tentokrát to byl už ročník sedmnáctý :). Po dvou letech jsem se zase dostala k prodeji knih, loni jsem byla na pobočce, někdo přece musel půjčovat :). Takže jsem si užívala atmosféru, knihy šly na dračku..bodejť by ne, když byly za babku ;-). Pět korun stála jedna, no nekup to. Večer jsem sice necítila nohy, ale stálo to za to, už se těším na další ročník.

V sobotu se konaly tradiční Hornické slavnosti, nadace OKD pořádala slavnostní průvod neziskových a příspěvkových organizací., Naše knihovna se zúčastnila taky, knihovnice šly za knihy nebo časopisy :), děti měly pohádkové masky. Sranda byla. A nejlepší na průvodu byli lonštní účastnici soutěže Česko Slovensko má talent - Long vehicle circus. Parádní, ani jsem nedýchala, když kolem nás na těch svých dlouhých nohách tančili :). Taky masky v nadživotní velikosti skupiny Teatro Cirkus byly ohromující. Více tady.

Má noc je tvůj den

Kniha Má noc je tvůj den je dalším románem z edice Kassandra, která přináší romantické příběhy. Zprvu jsem se trochu bála toho, že té romantiky tam bude až moc, nejsem příznivcem přeslazené „dámské četby“, ale opak byl pravdou. Jakmile jsem se jednou začetla, nemohla jsem se odtrhnout, četla jsem doma, v práci o polední pauze, i v autobuse. Příběh Jessiky, mladé Angličanky, kterou jednou při bouřce zasáhne blesk, a ona se v nemocnici probouzí jako Lauren, manželka a matka čtyř malých dětí je napsán velmi poutavě. Jak je možné, že Jessičina duše je schopná žít ve dvou tělech? Co se děje, když Jessika spí a Lauren je vzhůru? Svobodná mladá dívka se musí po probuzení vyrovnávat s rolí matky, jedno „její“ dítě je navíc psychicky nemocné. Laurenin manžel nemůže uvěřit, že si jeho žena nepamatuje nic z předchozího života a má o své ženě pochybnosti, je najednou tak jiná. Jessika se musí vyrovnat nejen s vlastním životem, do kterého vstupuje nový muž, stejně tak s životem vdané ženy a matky, který pro ni byl doposud cizí. Také je jí jasné, že žít dvojí život nejde donekonečna. Jak to dopadne? To prozradit nemůžu, jedině snad to, že láska je silná a zmůže vše. Tohle „fantasy pro ženy“ v praktickém kapesním formátu můžu jen a jen doporučit.

(recenze pro Metaforu)

Klíč

Jeden z nejslavnějších románů významného japonského spisovatele Džuničira Tanizakiho. V deníkových záznamech stárnoucího muže i jeho výrazně mladší manželky Ikuko sledujeme souběžně jejich pohledy na manželství a sexuální život, který vedou. Muž svou ženu miluje, ale cítí, že manželčina láska k němu není tak žhavá jako jeho. Jejich sňatek byl domluven podle dávných tradic rodiči. Z manželského svazku se jim narodila dcera Tošiko, která se má nyní vdávat. Oba manželé si myslí, že si navzájem deníky potají čtou, proto jeden druhému kladou pasti, aby zjistili, zda tomu tak opravdu je. Z obou deníků poznáváme intimní život manželů, jejich nevyřčená přání, touhy i tajemství. Ve své době rozvířil tento román v Japonsku stojaté vody této konzervativní země. Dokonce i v parlamentu docházelo k bouřlivé diskusi, byl nařčen z amorálnosti. Román Klíč, jehož název byl zvolen podle klíče, který vedl k zásuvce s tajným deníkem manžela, je zároveň i metaforou k rozluštění tajných erotických přání obou manželů.