Krásné Vánoce

Jak jsem se nechala označkovat

Už dlouho jsem uvažovala o malém tetování. V současné době je to velká móda nejen mezi slavnými. Přečetla jsem hodně článků, prohlídla si hodně tetování na obrázcích i v reálu a pořád přemýšlela, co a kam. A jestli se vůbec mám odhodlat..přece jen je to doživotní záležitost. A hlavně – bála jsem se bolesti.

Nakonec jsem se odhodlala, vybrala si obrázek, který je pro mě typický..proč asi?

Vůbec to nebolelo, naopak..kdybych mohla, tak si toho dám nechat udělat víc, ale přece jen, někdy méně znamená více.

Jen mě ještě čeká oprava vypadlé barvičky :)

Geniální Agatha

O víkendu jsem sáhla po své oblíbené Agathě Christie. Přelouskala jsem Vlak z Paddingtonu a jako vždy naletěla...příjemně :) Myslela jsem, že už mám odhaleného vraha a ejhle! Zásah vedle. Agátka jako vždy dokázala svést čtenáře na nesprávnou stopu, aby pak předvedla perfektní a nečekané rozuzlení. Nedalo mi to a v neděli jsem rozečetla další její detektivku Zlatá brána otevřená. Čtu její detektivky dost často, některé i vícekrát a skoro nikdy si nemůžu zapamatovat kdo je vrah, tak mistrně píše. Nebo vlastně psala....do literárního nebe se odebrala v roce, kdy jsem se já narodila.

Miluju její životopis, který napsala. Skvěle a poutavě v něm popisuje svůj život od dětství, přes první nepovedené manželství, až do pozdních let, kdy byla podruhé šťastně vdaná za archeologa. Sama autorka prohlásila, že se nepokouší o vědecký popis svého života, ale jen o pár střípků vzpomínek. Psala ho v letech 1950 – 1965 a nezmínila se v něm vůbec o svém záhadném zmizení. Knižně byl životopis vydán až po její smrti.

Nadílka

Vyrazili jsme včera do Levných knih. Název obchodu ve mně evokuje krámek se zbožím, které už nikdo nechce. Ale omyl je pravdou. Levné knihy nabízejí skvosty, které v běžných knihkkupectvích nejsou. A jsou-li, zaplatí za ně čtenář mnohem víc. Nevím jakým systémem se dostávají knihy na pulty LK. Jsem ráda, že jsem si tam mohla pořídit zásobu čtiva pro sebe a pro své blízké pod stromeček. A po čem jsem sáhla?
Já si nadělila: trilogii od Patricie Scanlan: Město dívek, Město žen, Město života, Jane Green: Jsem v tom, D. H. Lawrence: Synové a milenci, Carol Cadwalladr: Rodokmen. Dvě posledně jmenované jsem nečetla, tak se už těším.
Babičky dostanou: Jedna detektivky od Faye Kellerman – já mám ráda thillery, které píše její muž Jonathan. Druhá babička si počte v mladší sestře slavné Daphne du Maurier, Angele: román Treveryan jsem jí vybrala a pak oddechovku od Zoë Barnes: Hnízdečko pohody, ty dvě si pak přečtu taky.
Objevila jsem, že tam mají některé díly Dynastie Morlandů za 20 kaček, to jsem zaváhala, že jsem je nevzala, tak zase příště :)

Pro Kat...(ona ví :) )

K obědu se čas již chýlí,

co si dám, přemýšlím chvíli.

Chtělo by to maso chutné –

bílkoviny, ty jsou nutné.

Kráčím krokem svižným vpřed,

ať jsem v Masně teď a hned.

Zálibně se kolem koukám,

o mase si píseň broukám.

Vida, čerstvá zabíjačka,

no to bude zabíračka

abych dobře vybrala

a pak si pochutnala.

Jaké krásné jelito tu vidím,

až se za své chutě stydím.

Šup a už ho v tašce mám,

jej, jak já si pochutnám.

Doma honem česnek krájím,

ať se hezky rychle najím.

Olej už na pánvi škvíří,

hodina Há se kvapem blíží.

Jelítko se hezky hřeje,

na talíři chléb se směje.

To je dobré, mňam mňam mňam,

vidličku už v ruce mám.

Dobrou chuť vám přeji milí,

jdu si užít tuhle chvíli.

Pro Kat..doufám, že už se ti sbíhají sliny :)

Jede jede poštovský panáček

Ráno přišel pošťák Pat a donesl velký a hlavně docela těžký balík.

Já: Nepatří to spíš nahoru na dospělé než k nám?

PP: Já nevím, kam přesně to patří. Nechám vám to tady dole, nahoru se s tím už nepotáhnu.

Tomu se tedy říká galantní chlap :)

Logická hádanka: Kdo se s tím nakonec nahoru táhnul?

Po vybalení jsem zjistila, že se jedná o statistické deníky na příští rok a po částech jsme je s kolegyní vynesly na sekretariát v prvním poschodí :)

Těším se...

Těším se, až dorazím domů, dám vařit vodu (ještě že někdo moudrý vynalezl varnou konvici) a uvařím si kotel čaje. V práci jsem díky paragrafu kolegyně osiřela a nemám si čas čaj uvařit...Hanácká višňová není k zahození, ale čaj je čaj. Ještě se rozhodnout, který to dnes bude.

Filmová nadílka

Koukám do programu, co nám letos TV stanice nadělí. Všichni si přijdeme na své. Já se budu těšit na HP a Ohnivý pohár, Lásku nebeskou, kterou, i když mám doma, tak si ujít nenechám, Hledání Země Nezemě a Stopy ve sněhu – ten jsem viděla jednou a byla z něj úplně paf. Musela jsem si pak sehnat i knížku, podle které byl natočený. No jo, Gabriel Byrne nestárne a pořád má něco do sebe. Malej se těší na Shrekoledu, Mr. Beana a na svůj dennodenní příděl z Jetixu a Minimaxu. Velkej bude žhavit dráty našeho písíčka.

Harry a ti druzí

Dnes byla na programu dne beseda se čtvrťáky. V létě, pod vlivem intenzivní četby HP, jsem vymyslela besedu o Harrym a o fantasy literatuře jako takové. Čtvrťáci byli mí pokusní králíčci. Vyfasovala jsem třídu neskutečně živých exemplářů. Ale myslím, že se jim to líbilo, hlavně ukázka z Relikvie smrti – O devatenáct let později. Akorát jsem jim tvrdila, že budou na Primě vedle Ohnivého poháru dávat i Fénixův řád a nemůžu ho v programu najít...

Buď to okamžitě vypustili z hlavy, jako všechno, co se jim v rámci výuky do hlav nalívá nebo mě budou na Vánoce proklínat.

Chléb náš vezdejší...

Nemůžu si vynachválit domácí pekárnu. Toužila jsem po ní nejméně tři roky, než jsem se stala její majitelkou. Nemám žádnou značkovou, moje krasavice je "nounejmka" z Tesca. Ale jsem s ní spokojená, chlebík je z ní jedna báseň. A kynuté těsto? Miluju kynuté těsto z pekárny... jako by kynulo pod pořádnou duchnou.

Skleróza nebolí

Po obědě přišla malá čtenářka se svou maminkou vrátit knížky. Mamince se nelíbilo, že si dcerka půjčila něco bez jejího vědomí. Holčička totiž u nás byla se třídou na besedě a jak to tak bývá, děti si napůjčovaly knížek do aleluja. Jenže většina z nich o tom doma neřekne, zapomenou je vrátit a pak se rodiče diví, když jim domů přijde upomínka. A kdybych jim pořád dookola neříkala, na jak dlouho to mají...

Digitální věk = ztráta průkazky s ručně vepsanou dobou půjčení :)

Včera neděle byla

Včera neděle byla..Měli jsme druhou adventní neděli. Zapálili jsme svíce na věnci a k tomu voněl heřmánek z aromalampy. Předvánoční pohoda.

Nepozorná knihovnice

Otevřela jsem půjčovnu v pravé poledne, jako každý jiný pracovní den. Někdy děti nakráčí do knihovny hned z oběda, jedni na internet, druzí nabrat čtivo.

Dnes přišel Toníček, můj oblíbenec. Toníček je milý, upovídaný druháček. Přál si knížku o Míšovi Kuličkovi. Potřeboval si dočíst úryvek,který měli v čítance. Šla jsem zmíněnou knížku hledat, podle katalogu měly být v regále nejmíň čtyři kousky. Byl tam jeden, starší vydání, bohužel bez patřičného úryvku.

Toníček hledá dál a říká mi: "Já se ještě podívám, myslím si, že jste se mohla splést". Protože jsem regály prohledávala víckrát a bez výsledku, jen jsem se usmála a šla dopisovat včerejší statistiku. Za chvíli Toníček přišel k pultu, v ruce měl druhou knížku o Míšovi, bohužel taky jinou, než ze které byl úryvek v čítance. Toníček si ji půjčil i přesto, měl radost, že našel aspoň něco.

No a já asi půjdu najít telefonní číslo na očaře :) .

Havraní útes, Dědicové Havraního útesu

Začala jsem číst historickou ságu z počátku 20. století, od anglické spisovatelky Barbary Taylor Bradford (nikdy si nemůžu zapamatovat, které z těch dvou dalších jmen je prostřední ). Autorka píše romantickou literaturu pro ženy, o tom svědčí i názvy některých děl jako např. Hlas srdce, Zámožná žena, Ženy v jeho životě, Uchovej si svůj sen, apod.

Havraní útes vypráví příběh rodiny Deravenelů, především mladíka Edwarda, který se po smrti otce a bratra stává hlavou rodiny a musí získat zpět rodinnou firmu a především vypátrat, kdo stojí za smrtí jeho blízkých.

Dědicové Havraního útesu jsou pokračováním, kniha přibližuje osudy rodiny Deravenelů po 1. světové válce. Rodina je vlastníkem několika firem, Edward žije spokojený manželský i mimomanželský život a zdánlivě je vše v pořádku. Se situací ale není spokojen Edwardův bratr, který má pocit křivdy a snaží se Edwardovi ublížit.

Celá sága je psána jako moderní paralela k příběhu anglických vládnoucích dynastií středověku, Plantagenetů a Tudorovců.

Tuareg

Venku se ochladilo, že by se zase ozvala matka Zima? Spěchala jsem z práce domů, těšila jsem se na pohodlí a hlavně na nějaký dobrý čaj.

Volba padla na Tuareg. Pod tímhle exotickým názvem se skrývá zelený čaj – gunpowder s mátou. Nejlepší je sypaný.

Než se začala vařit voda, nasávala jsem mátovou vůni ze sáčku s čajem. Připomněla mi léto, bzučení včel a takovou tu línou pohodu, kdy se člověku nic nechce dělat. Snad jen pít ten čaj.