úterý 19. ledna 2016

Splátka za lásku je někdy hodně vysoká


                                                   

Každý chce být milovaný. A někdo je za to ochotný zaplatit vysokou cenu. Román z pera jedné z nejúspěšnějších slovenských spisovatelek popisuje příběh ženy, která se kvůli lásce dostala do vězení.

Marcela je vdaná za kamaráda z dětství Rasťa. V manželství příliš šťastná není, s mužem je pohromadě drží jen děti. Každý má své zájmy a preferuje odlišný styl života. Poslední kapkou je vlezlá a nesnesitelná tchyně, která má pocit, že jí Marcela ukradla syna. Svou nelibost dává najevo dost zvláštním způsobem. Jménem své snachy posílá oplzlé maily jejím přátelům a klientům v práci a neštítí se ani takové ubohosti, jako jsou anonymy. Bylo-li v manželství jejího syna a snachy ještě něco málo k záchraně, podařilo se jí to dokonale rozmetat.

Marcela, která touží být znovu milována, se uchyluje k internetové seznamce, kde poznává Romana. S ním si krade chvilky štěstí a plní každé jeho přání. Když situace doma vygraduje natolik, že je i s dětmi nucena opustit Rasťa, stěhuje se k novému příteli. Doufá, že právě s ním znovu pozná lásku i pocit rodinné sounáležitosti. A je ochotná za to platit. Jako finanční broker vydělává dost peněz. Ty se však dokáží rychle rozkutálet, a Marcela, aby uspokojila čím dál náročnějšího Romana, si půjčuje z fondů klientů. Je jen otázkou času, než jim dojde trpělivost a Marcela bude nucena za své chyby platit.

Děj románu se rozehrává ve chvíli, kdy Marcela nastupuje výkon trestu. Má strach, jak se dokáže s prostředím vězení vyrovnat. Přišla o svobodu, děti i lásku, pro kterou to všechno dělala. Respektování nových pravidel je pro ni velice těžké a s novou situací se vyrovnává špatně. Je jasné, že to není procházka růžovým sadem. Marcelu čekají tvrdé podmínky, kterým se musí přizpůsobit, aby přežila.

Příběh je vyprávěn v ich formě, takže působí hodně autenticky a hned od počátku vás vtáhne do děje. Marcela se ve vězení probírá vzpomínkami na svůj dosavadní život a zároveň popisuje pobyt ve vězení i vztahy mezi odsouzenými a dozorci. Tady jsem čekala, že autorka půjde víc do hloubky. Sice dokonale popsala poměry panující ve věznici, ale méně se už věnovala ostatním vězenkyním, jejichž osudy jen nakousla. Samozřejmě, je to příběh Marcely a jejího životního selhání, ale jsou to právě její souputkyně, které vězeňské prostředí doplňují a díky nimž by byl příběh mnohem víc pikantnější.

Kniha Nakresli mi vítr je napsána na základě skutečné události. Tím víc vás z něj bude mrazit, tím víc vás bude děsit představa, jak snadné je sejít ze správné cesty, když jste zaslepení láskou, pro kterou jste schopni udělat cokoli, byť je někdy cena nehorázně vysoká.

Dívka, co má říz


                                                  

Taky vám lezly krkem dobře míněné rady rodičů na téma vašeho chování, vzhledu a způsobu života? Čtrnáctiletá Johanna se rozhodla, že svůj styl si najde sama.
Když vyrůstáte v chudé rodině živořící pouze na sociálních dávkách, obklopeni hromadou sourozenců, frustrovanými rodiči a bezútěšností dělnického prostředí, příliš možností k rozvoji nemáte. Stejně to cítí i Johanna Morriganová, obtloustlá dívka, která ze všeho nejvíc touží po sexu a úspěchu. A tak se zrodí Dolly Wildeová, Johannin pravý opak. Do černého oblečená recenzentka hudebních kapel, která pro ironii a jízlivost nejde daleko. Díky práci v hudebním časopise se Johanně otevírá nejen nový, rebelský svět, zároveň je to možnost, jak pomoci rodině v tíživé ekonomické situaci. Dívka si svůj nový život užívá. Sex, chlast a cigára jsou její mantrou. Ale touha být velkou holkou za každou cenu sebou nese určitá rizika. Než Johanna přijde na to, kým vlastně doopravdy je, zažije jeden obrovský trapas a spoustu přešlapů.

Caitlin Moranová přichází po dvou fejetonistických knihách s beletrií, v níž se nechala částečně inspirovat svým životem. Stejně jako Johanna i ona pochází z dělnického prostředí, v mládí psala recenze hudebních alb a později se stala novinářkou.

Ironický a břitký humor, který jsem si oblíbila v Morantologii, nechybí ani v této knize. Autorka ho nabízí pořádnou nálož hned ze startu a munice jí vydrží téměř do konce. Píše s lehkostí, je velmi pohotová a používá nejrůznější přirovnání, která by vás normálně ani ve snu nenapadla. Zároveň máte pocit, že čtete Dickense. Sociální problémy, se kterými se potýká Johannina rodina, jsou v knize vylíčeny plasticky a syrově.

V Johanně jsem našla jistou podobnost s populárním Adrianem Molem. Oba jsou předčasně vyspělí puberťáci s mindrákem, který je větší než celá Anglie. Kdyby Adrian dospíval o pár let později, tvořil by s Johannou docela dost dobrou dvojku.

Děj je zasazen do devadesátých let. Doby, kterou můžeme dnes již směle nazývat retro. Až mě to děsí, vždyť já v nich taky strávila mládí. Na druhou stranu - proč se do minulosti někdy nevrátit a neujistit se, že jsme dospívání zvládli. Třeba vám to připomene právě tato kniha.

Zapomenuté vzpomínky




S romány, v nichž jako hlavní hrdinové vystupují staří lidé, se v současnosti roztrhl pytel. Proč byste měli sáhnout zrovna po tomhle? Zkuste to. Dostanete příběh, který si vás získá svou jedinečností a křehkostí.

Dvaaosmdesátiletá Maud postrádá kamarádku Elizabeth, která se ztratila a Maud o ní nemá žádné zprávy. Nemůže si ani vzpomenout, kdy ji vlastně viděla naposledy. Rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Jenže s pamětí, jejíž nitky jsou jako tenká vlákna natrhnuté pavučiny, to jde dost těžko. Maud se plete minulost se současností. Vedle Elizabeth se jí do mysli vkrádají vzpomínky na starší sestru Sukey, která zmizela těsně po druhé světové válce, když Maud byla ještě malá. Obě události jí splývají a ona mezi nimi jen těžko rozlišuje.

Maud si všechny postřehy a myšlenky píše na papírky, ale později v nich nenachází žádný smysl. Vážně ji nebere ani její okolí. Dcera Helen si ji stěhuje k sobě, protože Maud není schopná postarat se sama o sebe. Stará dáma ve svém úsilí nepolevuje. Spolu s její snahou nalézt ztracenou přítelkyni, sledujete i pozvolný úpadek osobnosti způsobený stařeckou demencí.

Kniha Kam se poděla Elizabeth je debutem mladé autorky Emmy Healyové, jenž si hned získal pozornost čtenářů. Jeho hrdinka není ani mile potrhlá, ani přehnaně akční. Je to obyčejná stará paní, klidně by mohla být i vaše sousedka, která hledá odpověď na svou otázku. Spolu s ní rozplétáte zašmodrchané klubko osudů její rodiny. Dvě časové roviny, dvě zmizelé ženy. Díky tomu, že Maud, jak už to u lidí s demencí bývá, častěji zabředá do minulosti, se do popředí dostává případ její ztracené sestry Sukey.

Psychologický laděný román s nádechem detektivky nabízí působivý náhled do života ženy, jejíž mysl se pozvolna ubírá neznámo kam. Vypráví jej přímo Maud, tím víc je autentičtější a velmi reálný.

Mezi nejpůsobivější scény, které mě dojímaly a nutily přemýšlet, byly ty mezi Maud, její dcerou Helen a vnučkou Katy, která byla mimochodem velmi svěžím prvkem celého příběhu. Postupný rozpad Maudiny mysli způsobil, že svou dceru nepoznávala a bavila se s ní jako s cizím člověkem. Tehdy si uvědomíte, jak je lidská mysl křehká. Přestože lékařské výzkumy pokročily velmi daleko, náš mozek stále skrývá neprobádaná tajemství.

Emma Healeyová čerpala ze života svých babiček, aby stvořila emotivní příběh,který se vám zadře pod kůži. Právem se řadí mezi nejzajímavější tituly současné literatury.


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

neděle 17. ledna 2016

Myšky v kuchyni

                                                
                                   

Říká se - chcete-li rozesmát Boha, vyprávějte mu o svých plánech do budoucna. Vy si myslíte, že všechno půjde podle vás, ale život může někdy překvapit.

Kuchařka Anna má svůj život nalinkovaný. Po porodu dítěte se hodlá s rodinou přestěhovat do Provence ve Francii. Bohužel, život s ní má jiné úmysly. Anně a jejímu manželovi Tobiasovi se narodí těžce postižená dcera Freya. Lékaři jsou ohledně jejího zdravotního stavu skeptičtí, Freya se nebude vyvíjet mentálně ani fyzicky. Tobias je přesvědčený, že by s Annou měli začít nový život bez dcery, kterou chce nechat v ústavu. Ale Anna Freyu nedokáže opustit. Vysněnou Provence mění za rozpadlý statek na samotě kdesi na jihu Francie pod Pyrenejemi. Vztah ryze praktické Anny a bohémsky založeného umělce Tobiase projde řádnou zatěžkávací zkouškou. Nejenže musí dát do pořádku nové obydlí, které je plné myší, ale hlavně se musí vyrovnat s novou životní situací. Zůstane Freya s nimi? Život na drsném francouzském venkově vás buď zabije, nebo zocelí. A překvapivě je to právě Freya, která oběma změní nazírání na svět.

Zpočátku román působí velmi ideálně. Anna se připravuje na porod, plánuje si nové bydlení. Když se Freya narodí, všichni ji přesvědčují, aby se vzdala. Ze všech nejvíc je to právě Tobias, umělec a bohém, kterému se postižené dítě do jeho světa jaksi nehodí.
Anna odmítá, na dítě čekala dlouho a věří, že Freya i přes své postižení rodinu stmelí.

A co na rodinu čeká ve Francii? Jste-li naladění na idylickou atmosféru francouzského venkova, rázem budete vyvedení z omylu. Nehostinné prostředí větrného kraje nedává příliš možností k rozletu. Zanedbaný dům plný myší, zahrada s půdou, v níž nejde nic vypěstovat a sousedé, kteří na vás nekoukají moc přívětivě. Buď z toho vytěžíte maximum nebo se s pláčem vrátíte domů. Jak se rozhodla Anna? Je houževnatá a silná osobnost, nástrahám nového života se staví čelem. Ale i na někoho takového toho může být někdy až moc. Vydrží nebo ji přemůžou pochybnosti o tom, co dělá, které na ni posléze dolehnou?

Myšky v kuchyni jsou křehkým, ale zároveň silným románem o přežití, mateřské lásce a o hledání té pravé životní cesty. Jedná se o částečně autobiografický příběh, autorka čerpala ze svého života a napsala nezapomenutelný román, který vás dojme.

pondělí 11. ledna 2016

Madame Picasso

                                      

Životem slavného malíře Pabla Picassa prošlo mnoho žen. Jen jedna v něm však zanechala nesmazatelnou stopu. Eva Gouelová, dívka pocházející z prostých poměrů, která dokázala nemožné - změnila bohémského umělce v milujícího a empatického muže.

Eva přijíždí do Paříže, aby unikla životu, který pro ni naplánovali její prostí rodiče. Chtěla by proniknout do uměleckého světa. Dostává práci jako pomocnice kostymérky v proslulém Moulin Rouge. Zprvu jen štupuje punčochy a prádlo tanečnicím, díky své nekonfliktní povaze a talentu se dostává výš. Spřátelí se s hvězdou kabaretu, herečkou Mistinguett a poznává malíře Pabla Picassa. Ten sice žije s přítelkyní Fernande Olivierovou, ale hlavu mu dokonale pomotá právě Eva.
Začnou spolu žít a Picasso se po jejím boku stává novým člověkem. Zklidní se a touží po rodinném životě se svou milou. Rád by si Evu vzal za manželku. Jenže jak to už bývá, osudová láska je skoro vždy právě ta, která zůstává nenaplněná.

Eva Gouelová je ztělesněním ženy, již by chtěl mít doma asi každý muž. Něžná a nesmělá, zároveň neuvěřitelně ctižádostivá. Svému milenci je oporou, dokáže zmírnit jeho divoký temperament. Picasso ve svém životě bojoval s mnoha démony. Jedním z nich byl strach ze smrti. V jeho okolí až příliš často umírali lidé, ke kterým měl vztah. To, co cítil, dokonale vyjádřil ve svých dílech. Když se zamiloval do Evy, pár obrazů věnoval i jí.

Román vás provede světem umělců žijících a tvořících v Paříži první dekády 20. století. Picasso, Apollinaire, Gertrude Steinová - to je jen zlomek významných jmen Belle epoque. Kniha má pravou nefalšovanou francouzskou atmosféru, kterou ještě více umocňují fráze v tomto jazyce. Dokonale vystihují konkrétní situace. Z oslovení "ma jolie", kterým Picasso nazývá Evu, vás bude mrazit. Díky tomu je příběh neuvěřitelně sexy a nechybí mu erotický náboj. Zároveň je velmi křehký, dojemný a něžný i silný. 
Kniha není jen popisem jednoho osudového vztahu, je to také oslava lásky jako takové. Picassa známe všichni, jeho obrazy i bohatý milostný život. Eva nebyla příliš proslulá a skutečnost, že ji opravdu miloval, by zřejmě, nebýt této knihy, zmizela v propadlišti dějin. 

Napsat životopisný román není jednoduché. Autor se musí držet známých fakt, stejně tak by měl zapojit i svou fantazii a vdechnout postavám život. Popsat je tak, jak by skutečně jednaly, vystihnout jejich charaktery a napsat dialogy, které by mohly doopravdy říkat.
Anně Girardové se to povedlo. Vytvořila poutavý román, který přečtete jedním dechem. 



(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)





neděle 10. ledna 2016

Lednové Biblioperličky

A zase jsem sklízela, tentokrát docela hojně :)

"Máte Dekametron?"
***
Dneska moje vlastní perlička:
"Dobrý den, máte Hledání Aljašky?"
"Ještě jednou ten název, prosím?"
"Hledání Aljašky."
"Aha, rozuměla jsem vám, že chcete Deník Anežky."

***
Čtenářka: "Chtěla bych si zaplatit registraci."
Já: "Tak dvě stovky poprosím."
Čtenářka: "Cože? To je tak drahé?!"
Já: "Ani ne. Registraci máte na rok." A jedna knížka stojí v průměru kolem tří stovek.
Čtenářka: "Teď před Vánocemi je všechno drahé."
***
Dnes u pultu: "Dobrý den, já bych si chtěla vyřídit permanentku."
A odposlechuto mezi regály: "Čekání na Godota... nějakého."
***
Jedna perlička z vlastních řad: Kolegyně mi volá, jestli si nevzpomenu na knížku, o které jsme se spolu bavily. O ženě, která je v kómatu, ale všechno vnímá, jen nemůže nijak reagovat. Chvíli mě nic nenapadlo, pak mi trošku seplo a dopátraly jsme se, že je knížka modrá, já ji teda opravdu nečetla, ale že jsme o ní spolu vedly řeč. Ale jak se jmenuje? Pořád se nám do hovoru vkrádalo sloveso dýchat ve všech možných variantách. Začala jsem hledat v katalogu různé kombinace tohoto slova, načež mi volá znovu, že už ví. Je to knížka Zachránila mě slza :)))))
***
"Můžete mi doporučit nějaké drama?" "Drama v jakém smyslu? Divadelní hru?" " Ani ne, spíš dramatický příběh, thriller. Prostě nějakého dobrého spisovatele. Hemingwaye třeba. Nebo nějakého ruského autora." "Těch ruských v současné době nových moc není, ale mrkneme." " No tak třeba Puškin. Nějaké drama. Co mi od něj můžete doporučit?" Chvíli váhám, jsem přehlcena požadavky :-))). "Neznáte žádný dramatický příběh?", drtí mě pán. "Znám, ale ne zrovna od Puškina." "Víte, já jsem toho četl hodně, Shakespeara, a tak. ..." Docházíme k ruským autorům, moje oči se zapichují do Anny Kareniny. "Tady máte dramatický příběh jak se patří", lákám pána. "Fakt? Je to dobré?" "Máte tam lásku, vášeň, nenávist, prostě drama jak má být." "Fakt? A četla jste to?" "Četla". "Tak já vám pak řeknu, jak se mi to líbilo." Ufff, ale jsem se zapotila :))))

***
A zase asi posté: Máj od Erbena máte?
***
"Máte Kytici od Máchy nebo tak něco? Já se v té literatuře moc nevyznám."

***
Paní přišla v rámci Týdne knihoven vrátit upomínané knížky: "Dobrý den, musím využít toho, že máte ten svatý týden."

***
Dnešní knihovnická perlička přímo od zdroje:
Připravuju si podklady k výstavě Zajímavosti o spisovatelích a ukazuju kolegyni fotku Kafky:
"Hele ho, Kafka...docela fešák tady, co? Chudák umřel tak mladý"
Ona téměř současně se mnou: Víc se mi teda líbil starší."
Já:" Jsem blbá, spletla jsem si ho s Wolkerem. Však víš - Poštovní schránka na rohu ulice, to není lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice..dál už si to nepamatuju.."
Kolegyně u mého recitování soustředěně ťuká do pc, jedním uchem zaslechla jen to slovní spojení Poštovní schránka: "Myslíš Bukowski?"

***
"Máte Bibli od Otčenáška?"
Hlava mi šrotuje a zdravý knihovnický rozum říká, že tahle kombinace určitě ne e. Pro klid duše mrkám do katalogu, pak mi docvakne: "Myslíte Čtení z Biblí kralické? od Ivana Olbrachta?"
"Ne, určitě ne. Je to Otčenášek. Ale i tak děkuju za ochotu."
Dneska paní přijde znovu a??????
Ano, byl to Olbracht. Ivan Olbracht.
***
Dnešní perla: "Můžu se zeptat, jestli máte Tartufera od Moliéra?"
***
"Nemáte prosím vás Analfabetku, která se učila číst?"

***
"Jéééj, vy tu máte fajně....ještě pivečko byste tu mohli mít." aneb když je čtenář nadšen klimatizací.

***
A abyste neřekli, že jsem škodolibá a házím sem jenom cizí přeblebty (bibilioperličky), tak mám dneska svou vlastní, filmovou:
Bavíme se synem a synovci o šestém díle HP: Připomínám jim: "Dneska to bude o tom, proč Sniper nemá rád Harryho"

Dušená mrkev


My ji prostě milujeme. Klasickou, dušenou s hráškem a podávanou s volským okem nebo třeba jen tak, a stejně i tu "masovou". Ta nese oficiální název "Vepřové maso v mrkvi" a já ji dělám podle tohoto receptu: http://www.chute-sveta.cz/veprove-v-mrkvi-podle-romana-vanka/. Vařila jsem ji teď v sobotu, zatímco na Silvestra byla ta s hráškem. K oběma brambory vařené, co nebyly maštěné :-).




Alchymistovo tajemství v hrnci




                                  A pak ve finále na talíři, kde se neohřeje dlouho :)


úterý 5. ledna 2016

Ryba jménem Ian

                                  
Umíte si představit, že byste vměstnali události, které se stanou během půlhodiny do knihy čítající více než 280 stran? Spisovatel Bradley Somer to dokázal a napsal román, který se dle mého stal obrovským knižním překvapením roku 2015.

Ian je zlatá rybka. Bydlí v akváriu na balkoně bytu, který se nachází ve 27. patře činžovního domu. Jednoho dne se rozhodne prozkoumat svět a vyrazit za dobrodružstvím. Jak jinak to může akvarijní rybka udělat, než že skočí přímou čarou dolů. A při svém pádu vidí všechno, co se děje za okny bytů tohoto domu.

Prostřednictvím Iana sledujeme střípky životů několika lidí, jejichž životy jsou nějakým způsobem provázány. Rybka patří Connorovi, ke kterému právě míří jeho přítelkyně Katie. Ráda by si ujasnila, kam vlastně směřuje jejich vztah. Connor si s věrností hlavu neláme, ve chvíli, kdy se Katie ohlásí, je u něj jiná žena...
Jimenez pracuje jako údržbář. Momentálně se snaží zprovoznit nepojízdný výtah a chystá se na opravy bytě jednoho nájemníka. Tím je Garcia, mužný dělník, který ukrývá jedno zajímavé tajemství.
V dalším bytě žije Claire, žena trpící fóbií, proto nikdy nevychází z domu. Zrovna si peče oblíbený quiche k večeři, když najednou uslyší zvonek u dveří...
Petúnie Dalila se chystá na porod svého dítěte. Teoreticky je připravená dokonale a věří, že vše proběhne hladce.
Herman právě zjistil, že jeho dědeček, u kterého žil, právě zemřel. 
Pěkná směsice lidských charakterů a osudů, že? Zdá se vám, že je zde příliš mnoho postav a vy se bojíte, že se v tom spletitém klubku ztratíte?

Jen se pěkně začtěte, uvidíte, že všechno v tomto příběhu má svůj řád a účel, i přestože to na vás může zpočátku působit trochu chaoticky. Ale jakmile se do příběhu ponoříte, budete jej rozplétat jako klubko vlny. Jednání hrdinů tohoto románu ovlivňuje také náhoda. Určitě jste si už někdy položili otázku, proč jste se setkali s někým konkrétním v nějakém daném okamžiku, a jestli toto setkání na vás mělo nějaký vliv. V knížce si takových otázek užijete habaděj. 
S hrdiny sice prožijete jen zlomek z jejich životů, o to víc je to intenzivnější.

Musím říct, že zpočátku jsem o tento román nejevila přílišný zájem. Říkala jsem si - nějaká rybka, která poletí z okna - co to může být? Něco na způsob motivačních knih, které vám naznačují, kam byste měli směřovat své myšlení? Opak byl pravdou. Četla jsem knihu, která mě dostala do kolen a já jsem vděčná, že jsem se nechala "nakopnout" a otevřela ji.
Ryba jménem Ian ve mně nechala hluboký dojem. Koupili jsme ji i do knihovny a já se těším na to, až ji budu svým čtenářům doporučovat. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

pondělí 4. ledna 2016

Reflex mě baví :)

Na Nový rok jsem se pobavila u titulků, které měl Reflex u svých internetových článků. Je prvního, začal nový rok, oslavy byly zřejmě bujaré - i mistr tesař se někdy utne. Aspoň mi zvedli náladu, říkala jsem si. Sranda musí být, a jak se říká - Jak na Nový rok, tak po celý rok:

No a ono to rčení funguje, dneska se sekli znovu: :-)

Tak uvidíme, co zítra.
Každopádně děkuju za zpříjemnění lednových ledových dní.

Právo nálezce

                                          Stephen King - Právo nálezce


Jste-li úspěšným spisovatelem, fanoušci vás budou milovat. Zkuste však se psaním seknout. To je rázem po sympatiích. Když se vztek přetaví v nenávist, může to někdy vést až k tomu nejtěžšímu zločinu jako je vražda.

John Rothstein je autorem úspěšné série knih s Jimmym Goldem, hrdinou, kterého si zamiluje Morris Bellamy. Ten se šíleně naštve, když zjistí, že jeho oblíbený spisovatel přestal psát a začal se věnovat něčemu jinému. Jednoho dne se k Rothsteinovi vloupe a zavraždí ho. Spolu s finanční hotovostí ukradne i jeho deníky a zápisky, do kterých Rothstein psal další příběhy Jimmyho Golda, jenž ale nikdy nevydal.
Morris je ukryje na tajné místo, ale už si je nestihne přečíst, končí ve vězení za úplně jiný delikt.

Po letech ukrytou kořist nachází teenager Peter Saubers. Jeho rodina trpí finančními problémy, což se odráží na vztahu rodičů a celkové atmosféře u Saubersových. Petera napadne spásná myšlenka - nalezené peníze bude tajně posílat rodičům na přilepšenou. Své svědomí přesvědčuje, že to přece není krádež, když je to pro dobrou věc.
Finanční injekce rodině prospěla, krize je zažehnána a rodina funguje tak jako dřív. Peter si zamiloval příběhy Jimmyho Golda. Kdykoli může, čte si je. Vše je ideální do doby než se na scéně objeví Morris Bellamy. Z vězení ho propustili a on se těší, že si svůj lup bude moct konečně vyzvednout...

Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. První z roku 1978 je věnována Morrisi Bellamymu, druhá, odehrávající se v současnosti, Peterovi Saundersovi.
Do děje jste vtaženi hned od počátku, když Morris Bellamy vtrhne do domu Johna Rothsteina. Sledujete zločin takřka v přímém přenosu. Takový, jak ho dokáže popsat snad jenom Stephen King
V napětí vás drží hned od počátku, a i když tušíte, že to neskončí dobře, stejně vás to překvapí.

Mě nejvíce bavila dějová linka, ve které vystupuje rodina Saubersových. Do sytosti si užijete přemýšlení nad otázkou, jestli měl Peter právo utratit peníze, které mu nepatřily. Možná mu budete v duchu fandit, je tak mladý, ale snaží se být zodpovědný. I já pro něj měla jistou slabost. Jenže minulost dostihne každého, dokáže jí Peter uniknout? Jak známe Kingovy mistrné zápletky a šokující zvraty v ději, nebude to jen tak.

Román Právo nálezce je pokračováním série, která započala knihou Pan Mercedes. Ten jsem ještě nečetla, proto jsem se trochu bála, že se v ději budu ztrácet, že vstoupím do rozehraného příběhu, který nepochopím. Naštěstí tomu tak vůbec nebylo. Byť se v druhé polovině knihy zjevily postavy známé právě z prvního dílu, není to rušivý moment a do děje zapadají jako dílky skládačky. Námětem mi připomněla shodou okolností mou úplně první "kingovku", kterou jsem četla - Misery. Obavy, že by se autor vykrádal, se nepotvrdily. I přes jistou podobnost se jedná o dva různé, ale stejně napínavé, až děsivé příběhy.

Romány Stephena Kinga čtu ráda. Právem se o něm říká, že je mistrem hororu a napětí. Dokáže napsat příběh, který má grády a čtenáře dokáže přikovat ke knize. Právo nálezce je toho důkazem. Na tuhle knížku si vyhraďte co nejvíc volného času, věřte, že jej budete potřebovat. Stephen King je pořád ve formě a drží si laťku zatraceně vysoko.

(Za recenzní výtisk děkuji Knihkupectví Knihy Dobrovský)

pátek 1. ledna 2016

Čajový Ježíšek


Tak tyhle čtyři kousky mi donesl Ježíšek. Tentokrát to nějak odflákl, co se knížek týče, ale na čaje nezapomněl.
Dva jsem si mohla vybrat, dva byly překvapením.

Jahodový koláč je od Loydů. Rooibos ochucený jahodami. Je úžasný, chutná všem a už ho máme skoro vypitý, plánujeme si ho dokoupit do zásoby.
Levandule - slovenská značka Klember. Čistě levandulový čaj jsem neměla možnost zkusit, proto jsem využila příležitost a vybrala si ho. Musím říct, že výraznější čaj jsem ještě nepila. Je hodně aromatický, silná vůně i chuť po levanduli. Díky tomu bude asi jen pro mě, ale to nevadí. Není to na každodenní pití, o to víc si ho vždycky vychutnám.

Čaje dělané pro Carrefour byly zmíněné překvápko. Máme to docela blízko do Polska, občas tam zamíříme právě do Carrefouru. Takže tam taky zamířily Ježíškovy kroky a vybraly mi dva ovocné čaje.
Malina a brusinka - malinové čaje mám ráda, ale jen málokterý je opravdu malinový. Tenhle ano. Je trochu nakyslý díky brusince, která mu chuťově dodává na zajímavosti.
Blue fruit - jak říká název, jde o modré ovoce. Konkrétně ostružina a borůvka, výborná letní kombinace, oba druhy ovoce tam jdou krásně poznat.

Takže čajovat se bude i v novém roce a já doufám, že budou přibývat nové kousky plné zajímavých příchutí - pár jich mám už vyhlédnutých.